Kryštof z Madruzza

Kryštof z Madruzza
Kryštof z Madruzza
	Cristoforo Madruzzo od Tiziana (1552)
Církev	římskokatolická
Svěcení
Biskupské svěcení	1542 ; světitel Kryštof Fuchs z Fuchsbergu
Kardinálská kreace	2. června 1542 ; kreoval Pavel III.
Osobní údaje
Datum narození	5. července 1512
Místo narození	Calavino
Datum úmrtí	5. července 1578 (ve věku 66 let)
Místo úmrtí	Tivoli
Rodiče	Jan Gaudentius z Madruzza a Eufémie ze Sparrenbergu
Příbuzní	Niklas Madrutz (bratr)
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
Alma mater	Boloňská univerzita
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kryštof Madruzzo nebo též Kryštof z Madruzza (italsky Cristoforo Madruzzo, ve starších německých pramenech převážně jako Christoph von Madruzz, či Christoph Madruscht, 5. července 1512, Castel Madruzzo v Calavinu - 5. července 1578, Tivoli) byl italský šlechtic z rodu Madruzzo a římskokatolický duchovní kardinál v období renesance a kníže-biskup tridentský a brixenský. Byl prvním ze čtyř tridentských biskupů, kteří pocházeli z rodu Madruzzo.

Život

Narodil se jako syn Jana Gaudentia barona z Madruzza (von Madrutz) ze starého tridentského šlechtického rodu Madruzzů. Jeho otec byl členem tajné rady císaře Ferdinanda I. a byl též hofmistrem jeho synů. Jeho blízký přítel, kardinál Bernhard z Cles, kníže-biskup z Tridentu, jej v roce 1521 vyslal mimo jiné na říšský sněm ve Wormsu.

Kryštof Madruzzo vystudoval teologii na univerzitách v Padově a Boloni a rychle stoupal v církevní hierarchii. V roce 1539 byl jmenován tridentským knížetem-biskupem, v roce 1542 jej brixenský biskup Kryštof Fuchs z Fuchsbergu vysvětil na biskupa a po jeho smrti byl Madruzzo jmenován brixenským biskupem. V roce 1542 byl povýšen na kardinála in pectore, což bylo zveřejněno až v roce 1545. Zpočátku obdržel titulární kostel San Cesareo in Palatio, ale v roce 1560 jako kardinál-kněz, nejprve v San Crisogono a krátce poté Santa Maria in Trastevere.

Madruzzo byl v podstatě politikem a loajálním soupencem Habsburků. Jeho nejdůležitějším úspěchem v pozici biskupa bylo zahájení Tridentského koncilu (1545–1563). Během koncilu přijal španělského krále Filipa II., vévodu Emanuela Filiberta Savojského a další hodnostáře v biskupském paláci Castello del Buonconsiglio, ale také v Palazzo delle Albere u Tridentu, který nechal postavit speciálně pro tuto příležitost. Nechal také od roku 1531 přestavět rodinný zámek Castel Nanno a v roce 1561 postavit vilu v Soriano nel Cimino, kterou získal jako léno v Papežském státě.

V roce 1556 ho Filip II. jmenoval guvernérem Milána. V roce 1567 toto místo opustil a vzdal také se biskupského stolce v Tridentu ve prospěch svého synovce Jana Ludvíka z Madruzza (1532–1600), který byl od roku 1550 koadjutorem s právem nástupnictví. Sloužil jako kníže-biskup z Brixenu až do své smrti.

Po roce 1560 Kryštof Madruzzo, již jako kardinál-biskup, postupně získal suburbikální diecéze Albano (1561), Sabina (1562), Palestrina (1564) a Porto e Santa Rufina (1570). Zúčastnil se šesti papežských voleb, jmenovitě konkláve 1549/50, duben 1555, květen 1555, 1559, 1565/1566 a 1572.

Synové jeho sestry Kateřiny († 1551), Jan Tomáš ze Spauru (1528–1591) a Kryštof Ondřej ze Spauru (1543–1613) jej později následovali ve funkci knížete-biskupa brixenského.

Hrobka Kryštofa kardinála Madruzza se nachází v rodinné kapli v kostele Sant'Onofrio al Gianicolo v Římě.

Činnost

Madruzzo se přátelil s Vicinem Orsinim, tvůrcem parku Sacro Bosco v Bomarzu. V tamním Šikmém domě v zahradě je nápis: Animus quiescendo fit prudentior ergo - Cristoforo Madruzzo principi Tridentino dedicato (Má mysl je moudřejší, když se zklidní, proto zasvěceno Kryštofu Madruzzovi, knížeti tridentskému). ^[1]

V opeře Palestrina Hanse Pfitznera vystupuje Madruzzo jako „Christoph Madruscht“.

Literatura

Rotraud Becker: Madruzzo, Cristoforo. In: Mario Caravale (Hrsg.): Dizionario Biografico degli Italiani (DBI). Band 67: Macchi–Malaspina. Istituto della Enciclopedia Italiana, Roma 2006.
Hubert Jedin: Christoph von Madruzzo. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 3, Duncker & Humblot, Berlin 1957, ISBN 3-428-00184-2, S. 247 f.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kryštof z Madruzza na Wikimedia Commons
Madruzzo, Cristoforo. In: Salvador Miranda: The Cardinals of the Holy Roman Church. (Website Florida International University, anglicky)
Trentino cultura – personaggi – Život a činnost - Cristoforo Madruzzo Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. (italsky)
Heslo Cristoforo Madruzzo na catholic-hierarchy.org

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cristoforo Madruzzo na německé Wikipedii.

↑ Hansmartin Decker-Hauff: Der Park von Bomarzo. Vicino Orsini. In: Hansmartin Decker-Hauff: Gärten und Schicksale. Historische Stätten und Gestalten in Italien. Fourier, Wiesbaden 1998, ISBN 3-932412-03-6, S. 143 ff.

Předchůdce:
Bernard III. z Cles

biskup tridentský
1539–1567

Nástupce:
Jan Ludvík z Madruzza

Předchůdce:
Kryštof Fuchs z Fuchsbergu

biskup brixenský
1542–1578

Nástupce:
Jan Tomáš ze Spauru

[1] Hansmartin Decker-Hauff: Der Park von Bomarzo. Vicino Orsini. In: Hansmartin Decker-Hauff: Gärten und Schicksale. Historische Stätten und Gestalten in Italien. Fourier, Wiesbaden 1998, ISBN 3-932412-03-6, S. 143 ff.

[1]