Přeskočit na obsah

Hloh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Crataegus)
Jak číst taxoboxHloh
alternativní popis obrázku chybí
Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodhloh (Crataegus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hloh (Crataegus) je početný rod keřů a stromů z čeledi růžovité, které rostou v mírném pásmu celé severní polokoule. Květy jsou pětičetné, bílé, růžové nebo červené, plody jsou malvice nazývané hložinky. Patří k systematicky obtížným, kritickým taxonům rostlin. Rodový název je odvozen z řeckého krataiós, což znamená „silný“, „pevný“ a vztahuje se k jejich dřevu. Hlohy mají význam jako okrasné a medonosné rostliny, plody některých se konzumují jako ovoce.

Na základě fylogenetických molekulárních studií je do rodu Crataegus nově zařazován i rod mišpule (Mespilus).[1]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Květy hlohu obecného

Hlohy jsou keře až malé stromy dorůstající zpravidla výšky 3–12 m.[2] Jsou pomalu rostoucí, dlouhověké. Na větvičkách jsou často trny dlouhé 1–6 (zřídka až 10) cm, brachyblasty jsou na vrcholu také často kolcovité. Listy jsou jednoduché, střídavé a většinou na zimu opadávají, řidčeji v teplejších krajích i přetrvávají přes zimu. Čepele jsou nečleněné nebo členěné, někdy až hluboce peřenosečné, na okraji pilovité až vroubkované, dle druhu lysé či hustě vlnatě chlupaté. Palisty jsou kopinaté až poloměsíčité.[3] Kořeny jsou hluboko sahající a široce rozvětvené, s arbuskulární mykorhizou.[4][5]

Květy jsou oboupohlavné, pětičetné, většinou nepříjemně zapáchající; stojí jednotlivě nebo jsou uspořádány do chocholičnatých květenství. Kalich je přirostlý k češuli.[3] Korunní lístky jsou nejčastěji bílé, řidčeji krémové nebo světle až sytě růžové (často u pěstovaných). Tyčinek je nejčastěji 10–20. Semeník je spodní, čnělek může být 1–5. Opylovány jsou hmyzem. Plodem je malvice, která může být červená, fialová, oranžová nebo černá, dužnatá a šťavnatá, nebo naopak moučnatá, tvrdá a suchá.[3] Uvnitř je 1–5 peciček se silně sklerifikovanou stěnou.[3]

Rozšíření a ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Hlohy jsou rozšířeny v mírném pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky, na jihu zasahují po Středomoří, Arabský poloostrov, Střední Ameriku a jižní Čínu. Obvykle rostou v křovinách, ve světlých lesích a jejich pláštích nebo na lesních světlinách a pasekách, v lesostepích, na skalnatých stráních, pastvinách, zarůstajících úhorech, na mezích, podél vodních toků či cest.[6][3]

Hloh vratičolistý

Patří k významným medonosným rostlinám, včelám poskytují množství nektaru i dobře výživného pylu.[7] Plody s oblibou konzumují ptáci, kterým husté trnité keře poskytují též dobré příležitosti k hnízdění. Hlohy jsou živnými rostlinami i pro značné množství motýlů (v ČR například otakárka ovocného či kriticky ohroženého bourovce trnkového) a dalšího hmyzu.[8][9]

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o taxonomicky obtížný rod. Příčinou potíží je masivní hybridizace, která probíhá i zpětně mezi kříženci a rodičovskými druhy, čímž vznikají nepřehledné a těžko určovatelné hybridní roje. U amerických druhů se vyskytuje i apomixie.[10][3] Počet druhů po celém světě je udáván různě, např. Flóra Severní Ameriky udává po celém světě asi 230 druhů,[2] flóra Číny nejméně 1000.[11] Rod patří v rámci čeledi růžovitých do podčeledi Amygdaloideae (dříve Spiraeoideae) a tribu Maleae. Nejbližšími příbuznými rody jsou skalník (Cotoneaster), hlohyně (Pyracantha), blýskalka (Photinia) a jeřáb (Sorbus); s některými z nich (ale též např. s hrušní či mišpulí) vytváří i mezirodové křížence.[3]

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]
Hloh jednosemenný

Hlohy v Česku

[editovat | editovat zdroj]

V České republice je dnes uznáváno asi 9 původních druhů, včetně druhů hybridního původu. Důležitým znakem je počet čnělek, resp. počet peciček v malvicích. Hloh obecný má dvě, zatímco ostatní základní druhy (v rámci ČR) pouze jednu. Druhy hybridního původu, do kterých byl zapleten hloh obecný, pak mají na jednom keři (stromu) květy s jednou i dvěma čnělkami, resp. plody s jednou i dvěma pecičkami.

Hloh středozemní (Crataegus azorelus) v Izraeli
Hloh východní

Další eurasijské hlohy

[editovat | editovat zdroj]
Hloh ostruhatý s nápadnými dlouhými trny
Hloh Douglasův

Severoamerické hlohy

[editovat | editovat zdroj]

Použití

[editovat | editovat zdroj]

Léčitelství a gastronomie

[editovat | editovat zdroj]
Plody hlohu mexického (španělsky tejocote) ve sladkém nálevu
Plody hlohu středozemního patří ve Středomoří k oblíbenému ovoci

Hlohy patří mezi léčivé rostliny. Z planě rostoucích druhů (k léčení lze použít všechny druhy vyskytující se v ČR) se sbírají květy (Flos crataegi), listy (Folium crataegi) anebo méně často i plody (Fructus crataegi). Z pěstovaných okrasných hlohů s růžovými a červenými květy se droga nesbírá.

Hlavními obsahovými látkami hlohových drog jsou flavonoidy a triterpenické kyseliny. Dále jsou obsaženy aminopuriny regulující krevní oběh, třísloviny, saponiny, v plodech také karoteny, sacharidy a vitamíny C a B. Hlohové drogy se používají hlavně v léčivech ke snížení krevního tlaku a majících uklidňující účinek na nervovou soustavu. V lidovém léčitelství se hloh používá proti ateroskleróze, vysokému krevnímu tlaku, nespavosti, předrážděnosti, bušení srdce, arytmiím, srdeční neuróze, klimakterickým potížím, migrénám apod. Příznivě působí zejména při dlouhodobém užívání svým tonizujícím účinkem při srdeční vadě či slabosti u starších lidí.[12]

Plody některých druhů (například hlohu středozemního, východního nebo mexického a dalších amerických) jsou dužnaté, šťavnaté a příjemné chuti a jsou proto sbírány jako ovoce; konzumovány jsou čerstvé, nebo jsou sušeny, zavařovány, nakládány nebo zpracovávány na rozvářky, marmelády, sirupy, likéry a podobně.

Hloh prostřední, plnokvětý růžový kultivar

Okrasné pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Hlohy bývají pěstovány jako okrasné rostliny. Kromě původních evropských se často pěstují i severoamerické hlohy, jako je např. hloh slivoňolistý (Crataegus persimilis), hloh břekolistý (Crataegus pedicellata), hloh šarlatový (Crataegus coccinea), hloh měkký (Crataegus mollis) a další. Okrasné je olistění (u některých druhů též podzimní), trny, barevné kvetení a plody, které mnohdy vytrvávají i přes zimu. Vhodné jsou do kulisových výsadeb a kompozic, některé tvarově vyhraněné typy též jako solitéry. Pro nepříjemný zápach květů se nevysazují v blízkosti odpočívadel a obytných budov. Bývají náchylné k různým chorobám, jako jsou padlí, rzi nebo nebezpečná bakteriální spála růžovitých. Hodí se na tvorbu bonsají.[5]

Ostatní

[editovat | editovat zdroj]

Dřevo hlohu je velmi tvrdé, tuhé a houževnaté. Běl má světlou, krémově bílou až narůžovělou barvu a u některých druhů též pěknou jemnou kresbu, jádro je tmavší. Velmi dobře se soustruží a leští.[13] Sloužilo k výrobě topůrek, násad na lopaty a motyky, oblíbené je v řezbářství.[14][15]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Mespilus L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2022-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Flóra Severní Ameriky [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g HOLUB, Josef. Crataegus L.. In: HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil (eds.). Květena České republiky, vol. 3. Praha: Academia, 1992. S. 488–525.
  4. ↑ Mycorrhizal Status of Plant Families and Genera [online]. [cit. 2022-03-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  6. ↑ Crataegus L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2022-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ HARAGSIM, Oldřich. Včelařské dřeviny a byliny. 2., upr. vyd. vyd. Praha: Grada ISBN 978-80-247-4647-0, ISBN 80-247-4647-6. OCLC 842345297 S. 71. 
  8. ↑ HOSTS - The Hostplants and Caterpillars Database at the Natural History Museum. www.nhm.ac.uk [online]. [cit. 2022-03-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ Motýlí keře: Jak zajistit vaší zahradě fantastickou živoucí ozdobu. iReceptář.cz [online]. [cit. 2022-03-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ ZÁZVORKA, Jiří. Crataegus L.. In: KUBÁT, Karel et. all. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. S. 387–391.
  11. ↑ Flóra Číny [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ KORBELÁŘ, J.; ENDRIS, Z. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1970. S. 146. 
  13. ↑ Hloh obecný - Charakteristiky dřevin - Dřevo centrum. drevo.celyden.cz [online]. [cit. 2022-03-13]. Dostupné online. 
  14. ↑ CRATAEGUS AZAROLUS L. – hloh | BOTANY.cz [online]. [cit. 2022-03-13]. Dostupné online. 
  15. ↑ Crataegus (hawthorn) genus | The Wood Database [online]. [cit. 2022-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GRUBCOV, V. G., BENEŠ K. Zelená lékárna. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1984. 
  • JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef Antonín. Herbář léčivých rostlin 2. 1. vyd. Praha: nakladatelství Eminent, 1995. ISBN 80-85876-04-3. 
  • PŘÍHODA, Antonín. Léčivé rostliny. 2. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 
  • THURZOVÁ, Ludmila, a kol. Malý atlas liečivých rastlín. 2. vyd. Martin: Obzor, 1965. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hloh&oldid=23945127“