Kulíkovití
Kulíkovití | |
---|---|
kulík písečný (Charadrius hiaticula) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
Čeleď | kulíkovití (Charadriidae) Leach, 1820 |
Rody | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kulíkovití (Charadriidae) je čeleď malých bahňáků z řádu dlouhokřídlých.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Kulíkovití jsou menší ptáci s oválným tělem, mají kulatější hlavu, velké oči, špičatý kratší zobák s jemnými čidly a krátký krk. Nohy jsou kratší a palec je silně redukován nebo chybí. Většina druhů kulíkovitých nemá chocholku, výjimkou jsou čejky.
Jsou hmyzožravci, živí se bezobratlými – hmyzem a jeho larvami, žížalami a jinými kroužkovci. Hnízdí na zemi v porostu trav nebo na písku či štěrku. Snášejí zpravidle čtyři vejce. Mláďata kulíků nejsou krmivá. Před predátory je chrání krycí zbarvení.
Kulíkovití žijí v otevřené krajině, vyhledávají vlhčí biotop, mokřadní louky a pole, někteří písečné a bahnité břehy rybníků, jezer a řek. Pobíhají po bahnitých plochách a náplavech při vodách.
Mezi kulíkovité patří ptáci rodu
- kulík (15–29 cm[1], rychle pobíhají po zemi jako kutálející se hadrové míčky, proto národní název kulík),
- čejka (25–35 cm[2])
- keptuška (26–29 cm[2])
- štěrkovníček – žije v Jižní Americe (Argentina, Chile, Peru; náhodně Bolívie)
Kulíkovití žijí téměř po celé zeměkouli. Je známo 64 druhů. V České republice hnízdí tři druhy: čejka chocholatá (Vanellus vanellus), kulík říční (Charadrius dubius) a v Krkonoších ojediněle kulík hnědý (Eudromias morinellus). V ČR jsou všechny druhy chráněné.
r. = rod, sp. = specie (druh), ssp. = subspecie (poddruh)
- r. kulík Anarhynchus
- sp. kulík křivozobý Anarhynchus frontalis
- r. kulík Erythrogonys (Gould, 1838) – monotypický rod
- sp. kulík černoprsý Erythrogonys cinctus (Gould, 1838)
- r. kulík Eudromias (Brehm, 1830)
- sp. kulík hnědý Eudromias morinellus (Linnaeus, 1758; někdy řazen do rodu Charadrius)
- r. kulík Charadrius (Linnaeus, 1758)
- sp. kulík černočelý Charadrius melanops (Vieillot)
- sp. kulík červenotemenný Charadrius ruficapillus (Temminck, 1822; některými autory považován za subspecii kulíka mořského)
- sp. kulík Forbesův Charadrius tricollaris
- sp. kulík mořský Charadrius alexandrius (Linnaeus, 1758)
- ssp. euroasijský alexandrius (Linnaeus, 1758)
- ssp. mořský japonský dealbatus (Swinhoe, 1870)Charadrius dealbatus (Swinhoe, 1870)
- sp. kulík písečný Charadrius hiaticula (Linnaeus, 1758)
- ssp. evropský hiaticula (Linnaeus, 1758)
- ssp. sibiřský tundrae (Lowe, 1915)
- sp. kulík říční Charadrius dubius (Scopoli, 1786)
- ssp. filipínský dubius (Scopoli, 1786)
- ssp. eurosibiřský curonicus (Gmelin, 1789)
- ssp. indický jerdoni (Legge, 1880)
- sp. kulík zrzoocasý Charadrius vociferus
- sp. Charadrius bicinctus
- sp. Charadrius leschenaultii
- sp. Charadrius marginatus (Vieillot, 1818; některými autory považován za subspecii kulíka mořského)
- sp. Charadrius mongolus
- sp. Charadrius rubricollis
- sp. kulík rezavotemenný Charadrius ruficapillus Temminck, 1822
- sp. Charadrius semipalmatus (Bonaparte, 1825; některými taxonomy považován za subspecii kulíka písečného)
- sp. Charadrius veredus
- r. kulík Peltohyas (Sharpe, 1896) – monotypický rod
- sp. kulík australský Peltohyas australis (Gould, 1841)
- r. štěrkovníček Phegornis (Gray, 1846)
- sp. štěrkovníček andský Phegornis mitchellii (Fraser, 1845)
- r. kulík Pluvialis (Brisson, 1760)
- sp. kulík zlatý Pluvialis apricaria (Linnaeus, 1758; někdy řazen do rodu Charadrius)
- ssp. západoevropský apricaria (Linnaeus, 1758)
- ssp. severoevropský altifrons (Brehm, 1831)
- sp. kulík hnědokřídlý Pluvialis dominica (někdy řazen do rodu Charadrius)
- sp. kulík pacifický Pluvialis fulva (J. F. Gmelin, 1789)
- sp. kulík bledý Pluvialis squatarola (Linnaeus, 1758; někdy řazen do zvláštního rodu Squatarola)
- sp. kulík zlatý Pluvialis apricaria (Linnaeus, 1758; někdy řazen do rodu Charadrius)
- r. kulík Pluvianellus (Gray, 1846) – monotypický rod
- sp. kulík šedý Pluvianellus socialis (G. R. Gray, 1846)
- r. Pluvianus (Vieillot, 1816) – monotypický rod
- sp. kulík nilský Pluvianus aegyptius (Linnaeus, 1758)
- r. kulík Thinornis (Gray, 1845)
- sp. kulík černohlavý Thinornis cucullatus (Vieillot, 1818)
- sp. kulík pobřežní Thinornis novaeseelandiae (J. F. Gmelin, 1789)
- r. čejka Hoplopterus
- sp. čejka ostruhatá Hoplopterus spinosus
- r. čejka Lobivanellus
- sp. čejka laločnatá Lobivanellus lobatus
- r. Vanellus (Brisson, 1760)
- sp. keptuška stepní Vanellus gregarius (Pallas, 1771) (dříve Chettusia gregaria, Pallas 1771); česky dříve čejka keptuška, čejka stepní, keptuška obecná
- sp. keptuška běloocasá Vanellus leucurus (M. H. C. Lichtenstein 1823) (dříve Chettusia leucurus, Chettusia leucura, Charadrius leucura); čejka běloocasá, keptuška bělorepá
- sp. Vanellus miles
- sp. čejka trnitá Vanellus spinosus
- sp. Vanellus tricolor
- sp. čejka chocholatá Vanellus vanellus (Linnaeus, 1758)[3]
Druhy v Česku
[editovat | editovat zdroj]- čejka chocholatá – tažná, zdržuje se II–XI, pravidelně hnízdí, ubývá[2]
- kulík bledý – pravidelně, ale nepočetně protahuje[4]
- kulík hnědý – občas protahuje, výjimečně hnízdí[4]
- kulík mořský – ojediněle zalétá[5]
- kulík písečný – pravidelně, ale nepočetně protahuje v květnu a v srpnu až říjnu;[6] zahnízdí zcela výjimečně[5]
- kulík říční – tažný, zdržuje se III/IV –IX/X, pravidelně hnízdí[6]
- kulík zlatý – pravidelně protahuje na jaře (III–IV) a na podzim (X–XI)[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 138-145. ISBN 978-80-7291-246-9.
- ↑ a b c SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 146. ISBN 978-80-7291-246-9.
- ↑ SKÁLA, Benjamín. Čeleď: Kulíkovití Charadriidae. In: Systém recentních taxonů živočišné říše Animalia [online]. [Okolo 2010] [cit. 7. 4. 2022]. Dostupné z: http://benskala.sweb.cz/48.htm Archivováno 13. 11. 2022 na Wayback Machine.
- ↑ a b SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 142. ISBN 978-80-7291-246-9.
- ↑ a b ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018, s. 424. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
- ↑ a b SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 138. ISBN 978-80-7291-246-9.
- ↑ SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 144. ISBN 978-80-7291-246-9.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
- HANZÁK, Jan a HUDEC, Karel. Světem zvířat. II. díl, 1. část, Ptáci. Ilustroval Antonín Pospíšil. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Albatros, 1974. 497 s., obr. příl. Klub mladých čtenářů. Výběrová řada.
- SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
- ŠŤASTNÝ, Karel; HUDEC, Karel a BEJČEK, Vladimír. Ptáci. (1), Pštrosi, tinamy, tučňáci, potáplice, potápky, trubkonosí, veslonozí, brodiví, plameňáci, vrubozubí, dravci, hrabaví. Praha: Albatros, 1998. 143 s. Svět zvířat, sv. 4. ISBN 80-00-00579-4.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu kulíkovití na Wikimedia Commons
- Taxon Charadriidae ve Wikidruzích