Přeskočit na obsah

Skalňáček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Chaetops)
Tento článek je o jediném rodu z čeledi Chaetopidae. O jediném zástupci rodu Achaetops pojednává článek skalňáček drozdovitý.
Jak číst taxoboxSkalňáček
alternativní popis obrázku chybí
Skalňáček kapský (Chaetops frenatus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpěvci (Passeriformes)
ČeleďChaetopidae
Fjeldsa, Ericson, Johannson & Zuccon, 2015
Rodskalňáček (Chaetops)
Swainson, 1832
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skalňáček (Chaetops) je rod afrických pěvců, jediný zástupce čeledi Chaetopidae.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Za popisnou autoritu rodu Chaetops je pokládán anglický přírodovědec William John Swainson (1832). Rod tvoří pouze dva žijící druhy (někdy klasifikované jako poddruhy druhu jediného[1]):[2][3]

Čeleď Chaetopidae se dočkala formálního vědeckého popisu v roce 2015. Její zástupci byli historicky sdružováni v rámci timáliovitých (Timaliidae) či drozdovitých (Turdidae),[1] na základě molekulárně-fylogenetických dat se tato linie odvětvuje mezi bazálními skupinami passeridních zpěvných, přičemž jejich nejbližšími příbuznými jsou čeledi Picathartidae (vranulovití) a Eupetidae.[4][5]

Všechny tři příbuzné čeledi zahrnují pouze jediný rod. Čeleď Eupetidae v širším smyslu může zahrnovat i zástupce čeledí Chaetopidae a Picathartidae, oddělení do samostatných čeledí je nicméně opodstatněné v návaznosti na dlouhou evoluční historii všech těchto linií. Jejich zástupci si nejsou vzájemně podobní a obývají oddělené areály výskytu, kdy skalňáčci žijí v jižní Africe, jim příbuzné vranule na západě černého kontinentu a kosovci až v jihovýchodní Asii.[1]

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]
Skalňáček oranžovoprsý

Skalňáčci rodu Chaetops jsou středně velcí pěvci, dosahují velikosti 21–25 cm. Hlava je středně velká, krk tlustý. Zobák je přiměřené velikosti, tenký a mírně zahnutý. Křídla jsou středně dlouhá, na konci zaoblená; ocas je rovněž zaoblený, stupňovitý a často držený vzpřímeně. Končetiny jsou středně velké, leč mohutné stavby. Peří na hřbetě má šedé zbarvení s proužky, kostřec a spodní partie se pohybují v rezavých odstínech a líce zdobí bílý proužek. Samci většinou vynikají výraznějším opeřením ve srovnání se samičími protějšky.[1]

Skalňáčci představují endemity jižní Afriky. Preferovaný biotop představují, jak již jméno napovídá, skalnaté výchozy a přidružená travnatá stanoviště. Skalňáčci se svedou obratně a rychle pohybovat ve skalnatém terénu, přičemž jejich dlouhý ocas jim slouží jako balanční orgán. Na zemi shánějí potravu, již tvoří různé druhy bezobratlých i menších obratlovců, a nízko nad zemí si budují i mohutná šálkovitá hnízda z trav a větviček. Sociální struktura je monogamní, hnízdění však často probíhá kooperativně a hnízdnímu páru pomáhají i ostatní členové z příslušné rodinné skupiny. Největší skupiny mohou čítat až 12 jedinců. Inkubační doba činí 19 až 21 dní, mláďata opouštějí hnízdo za 18 až 21 dní a letové dovednosti získají za dalších 7 až 10 dní.[1]

  1. a b c d e WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. Dostupné online. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 33, 401. (anglicky) 
  2. Australasian robins, rockfowl, rockjumpers, Rail-babbler. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  3. skalňáček [online]. BioLib [cit. 2024-02-18]. Dostupné online. 
  4. JØNSSON, Knud A; FJELDSÅ, Jon; ERICSON, Per G.P. Systematic placement of an enigmatic Southeast Asian taxon Eupetes macrocerus and implications for the biogeography of a main songbird radiation, the Passerida. Biology Letters. 2007-06-22, roč. 3, čís. 3, s. 323–326. Dostupné online [cit. 2024-02-17]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2007.0054. PMID 17347105. (anglicky) 
  5. OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-02-17]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. PMID 30936315. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]