Přeskočit na obsah

Christopher R. W. Nevinson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z C.R.W. Nevinson)
Christopher Richard Wynne Nevinson
Christopher Nevinson v uniformě Červeného kříže, asi 1914–1915
Christopher Nevinson v uniformě Červeného kříže, asi 1914–1915
Jiná jménaCRW Nevinson, Richard
Narození13. srpna 1889
Hampstead, Londýn
Úmrtí7. října 1946 (ve věku 57 let)
Hampstead, Londýn
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Národnostanglická
Alma materSt John's Wood School of Art Slade,
School of Art,
Académie Julian
Povolánímalíř, řezbář, litograf
RodičeHenry Woodd Nevinson a Margaret Nevinson
Manžel(ka)Kathleen Knowlman
Hnutívorticismus
Významná dílaLa Mitrailleuse (Kulomet)
OceněníŘád čestné legie
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christopher Richard Wynne Nevinson ARA (13. srpna 1889 Londýn – 7. října 1946 tamtéž), známý také jako CRW Nevinson či Richard, byl anglický figurální a krajinářský malíř, litograf, který používal grafickou techniku leptu. Byl jedním z nejvýznamnějších válečných umělců první světové války.

Nevinson studoval na známé designové, umělecké a vzdělávací škole Slade School of Art, která je součástí University College London (UCL). Pod vedením figurálního malíře Henryho Tonkse zde studoval výtvarné umění spolu se sirem Stanley Spencerem a Markem Gertlerem. Když opustil školu, spřátelil se s italským básníkem, redaktorem, uměleckým teoretikem a zakladatelem italského futuristického hnutí Filippem Tommasem Marinettim a s Percy Wyndhamem Lewisem, anglickým spisovatelem, malířem a kritikem. Nevinson se přidal k Lewisově uměleckému centru Rebel Art Centre, rozhádal se ale s nimi poté, co připojil jméno skupiny pod manifest futurismu, aniž by se o tom s nimi domluvil. Lewis založil nové modernistické hnutí Vorticists, do něhož už Nevinsona nepřizvali.

Po vypuknutí první světové války se připojil k Friends' Ambulance Unit (dobrovolnické ambulanci). Necelé tři měsíce na přelomu let 1914 a 1915 sloužil jako dobrovolnický záchranář, dokud jej zhoršující se astma nedonutilo k návratu do Británie. Následně se dobrovolně přihlásil k domácí službě v Královském armádním lékařském sboru. Tyto zkušenosti využil jako náměty pro série autentických obrazů, které používaly strojní estetiku futurismu, a pro větší efekt se nechal ovlivnit i kubismem. Anglický malíř a kritik Walter Sickert napsal v té době, že „Nevinsonova malba La Mitrailleuse (Kulomet) pravděpodobně zůstane nejdůležitější a soustředěnou výpovědí o válce v dějinách malířství“. V roce 1917 byl Nevinson jmenován oficiálním válečným umělcem, ale již nepoužíval modernistický styl pro zobrazení hrůz moderní války, maloval stále více realisticky.[1] Nevinsonovy pozdější obrazy z 1. světové války, založené na krátkých návštěvách západní fronty, neměly stejnou sílu jako dřívější práce, jež z něj udělaly významného mladého umělce v Anglii. Krátce po skončení války Nevinson několikrát vycestoval do Spojených států amerických, kde vytvořil řadu obrazů New Yorku. Nicméně vychloubání se a zveličování zásluh válečných zkušeností spolu se střídavě depresivní a temperamentní osobností mu nadělaly mnoho nepřátel jak v USA, tak v Británii. V roce 1920 kritik Charles Lewis Hind o Nevinsonovi napsal, že „v jeho třiceti letech je to jeden z nejdiskutovanějších, nejúspěšnějších, nejslibnějších, nejobdivovanějších a nejvíce nenáviděných britských umělců“.[2] Nevinsonovy paměti z roku 1937 Paint and Prejudice (Malba a předsudek), byť živé a pestré, jsou částečně nepřesné, nekonzistentní a zavádějící.[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studium

[editovat | editovat zdroj]
Autoportrét, 1911. Profil muže , který se dívá přes levé rameno, na tmavém pozadí připomíná portréty italského renesančního umělce Sandra Botticelliho, na hlavě má černý klobouk
Autoportrét, 1911. Obraz namaloval během studií na Slade. Vliv jeho učitele Henryho Tonkse je zřejmý v provedení detailů rysů obličeje. Profil na tmavém pozadí připomíná portréty italského renesančního umělce Sandra Botticelliho.

Richard Nevinson se narodil v londýnské čtvrti Hampstead, jako jedno ze dvou dětí válečného korespondenta Henryho Nevinsona a spisovatelky Margarety Nevinsonové.[4] Měl sestru Philippu (Mary), která se narodila v Německu a později se stala talentovanou hudebnicí.[5] Nevinson se vzdělával ve Shrewsbury School, kterou navštěvoval také jeho otec.[6] V roce 1903 byl poslán do Uppingham School, kterou v nepřítomnosti otce zvolila jeho matka. Byla to velká veřejná škola s tradicemi a byla modernější než ostatní veřejné školy té doby. Dále pokračoval na umělecké škole St John's Wood Art School. Inspirován prací Augusta Johna, rozhodl se přejít na Slade School of Art, součást University College v Londýně. Tam se setkal s Markem Gertlerem, Stanleym Spencerem, Paulem Nashem, Maxwellem Gordonem Lightfootem, Adrianem Allinsonem a Dorou Carringtonovou. Mark Gertler byl na nějaký čas jeho nejbližším přítelem. Vytvořili skupinu neo-primitivů, kteří byli hluboce ovlivněni uměním rané renesance. Gertler a Nevinson nakonec ze skupiny odešli, když se oba zamilovali do Dorry Carringtonové. Profesor Henry Tonks, který na Slade učil, doporučil Nevinsonovi opustit myšlenku na uměleckou kariéru, neboť jej považoval za příliš vzpurného a bez talentu.[7][8]

V létě roku 1912 Nevinson Slade opustil a další dva roky (1912–1913) pokračoval ve studiu na Julianově akademii v Paříži,[9] a také se přidal k Ruskému kroužku. Setkal se osobně s Vladimírem Leninem, Pablem Picassem, Andrém Derainem či Henri Matissem, sdílel studio s Amedeem Modiglianim.[10] Seznámil se také s kubismem a také s italskými futuristy Filippem Tommaso Marinettim a Ginem Severinim, což mělo velký vliv na jeho budoucí tvorbu.[10]

V roce 1914 se vrátil zpět do Anglie.[10] V Londýně se spřátelil se známým radikálním spisovatelem a umělcem Wyndhamem Lewisem, který založil prostor pro výstavy a setkávání umělců Rebel Art Centre. Ten však existoval pouze v létě 1914. Mezi členy skupiny patřil Edward Wadsworth a Ezra Pound, poté se k nim připojil i Nevinson. V březnu 1914 byl jedním ze zakládajících členů umělecké londýnské skupiny The London Group.[11] V červnu 1914 publikoval s Marinettim v několika britských novinách manifest anglického futurismu nazvaný Vital English Art.[11] Ten odsoudil staromileckou špínu londýnské umělecké scény, deklaroval futurismus jako jediný způsob prezentace moderního věku strojů a vyhlásil jeho vůdčí roli v čele britského umění. Lewise se dotklo, že Nevinson připojil k manifestu jméno Rebel Art Centre, aniž by se zeptal jeho nebo někoho jiného ze skupiny. Založil tak nové hnutí Vorticists, avantgardní skupinu umělců a spisovatelů, do níž nebyl Nevinson vpuštěn, ač vymyslel název jejich uměleckého časopisu BLAST.[2]

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Nevinson zdravotník

[editovat | editovat zdroj]
Ulice města zaplněná davem vojáků v uniformách; každý z nich drží přes rameno pušku opatřenou bodcem; vojáci pochodují shora dolů směrem k divákovi, prostor je vyjádřen zvětšujícími se postavami mužů
A Dawn (Úsvit), 1914

Po vypuknutí první světové války se Nevinson připojil k Friends' Ambulance Unit, ambulanční jednotce, kterou pomáhal založit jeho otec. Od 13. listopadu 1914 strávil Nevinson devět týdnů s FAU a britským Červeným křížem, většinou pracoval na železniční stanici Shambles u Dunkerku. V Shambles byly asi tři tisíce těžce zraněných francouzských vojáků, kteří byli evakuováni z fronty a pak opuštěni. Několik týdnů zde zůstal v beznaději s mrtvými a umírajícími, ležícími na špinavé slámě.[12] Nevinson spolu se svým otcem a dalšími dobrovolníky pracoval na obvazování ran, pomáhal uklízet a dezinfikovat budovu, aby byla dobře obyvatelná.[13] Poměry v Shambles ztvárnil ve dvou obrazech: The Doctor (Lékař) a La Patrie (Rodná zem).[14][15] Když francouzské orgány převzaly kontrolu nad situací, byl Nevinson přeřazen na pozici řidiče sanitky. To však trvalo asi jeden týden, kvůli špatnému zdraví nebyl schopen automobil řídit. V lednu 1915 se jeho revmatismus zhoršil a tak se vrátil do Británie.[13]

V březnu 1915 měl čtyři obrazy vystaveny na druhé výstavě skupiny London Group. Jeho futuristický obraz Returning to the Trenches (Návrat do zákopů) a skulptura Rock Drill (Vrtací kladivo) od Jacoba Epsteina vzbudily velkou pozornost.[3][16] Poté, co byl jeho otec ujištěn, že Nevinson nebude vyslán do zahraničí, byl zařazen jako civilista do Royal Army Medical Corps a strávil zbytek roku 1915 prací v Třetí londýnské obecné nemocnici ve Wandsworthu.[14] Dne 1. listopadu 1915 se v Hampsteadu oženil s Kathleen Mary Knowlmanovou, dcerou obchodníka s textilem z Islingtonu.[17] Po týdenní svatební cestě se vrátil k Royal Army Medical Corps. V lednu 1916 však byl pro akutní revmatickou horečku vyřazen ze služby.[2]

Rok 1916

[editovat | editovat zdroj]
Ulice města po náletu letadel; dlažební kostky jsou místy vytrhané ze svého místa a poházené po zemi; okno v levém horním rohu má rozbitou okenici, která visí nakřivo; hlavním motivem je mrtvý chlapec ležící obličejem k zemi. Na dlaždice mu z hlavy teče rudá krev. Na sobě má tmavé boty, ponožky, kraťasy, tričko a kostkovaný kabát ke kolenům.
A Taube (Taube), 1916; dítě zabité v Dunkerku bombou shozenou z německého letadla typu Taube

Nevinson využil své zkušenosti z Francie a Všeobecné nemocnice v Londýně pro řadu autentických obrazů s využitím futuristické a kubistické techniky. V březnu 1916 vystavil malbu La Mitrailleuse (Kulomet) spolu s dalšími umělci z asociace Allied Artists Association v londýnské Gallerii Grafton. Malíř a grafik Walter Sickert v té době napsal, že „La Mitrailleuse pravděpodobně zůstane nejdůležitější soustředěnou výpovědí o válce v dějinách malířství“.[18] V reakci na úspěch tohoto obrazu Leicester Galleries nabídla Nevinsonovi uspořádání samostatné výstavy. Konala se v říjnu 1916 a byl to úspěch – všechna díla byla prodána.[19] Michael Sadler koupil tři obrazy, Arnold Bennett koupil plátno La Patrie (Rodná zem) a sir Alfred Mond koupil A Taube, obraz ukazující dítě zabité v Dunkerku bombou shozenou z německého letadla typu Taube.[20] Výstavu navštívilo několik významných spisovatelů a politiků. Díky tomu se jí dostalo rozsáhlé publicity a z Nevinsona se stala celebrita.[2] Když se La Patrie objevila v Londýně v roce 1916, kritik napsal: „La Patrie bude stát, k úžasu a hanbě našich potomků, jako příklad toho, co civilizovaný člověk v první čtvrtině 20. století udělal.“[21]

Válečný umělec

[editovat | editovat zdroj]
Těla dvou mrtvých britských vojáků ležících tváří k zemi; Okolo nich leží na zemi poházené jejich věci – puška, přilby, brašna. Všude na obrazu jsou ostnaté dráty.
Paths of Glory (Stezky slávy), 1917

V dubnu 1917 byl Nevinson, s pomocí skotského umělce Muirheada Bone a svého otce, jmenován oficiálním válečným umělcem Oddělení informací. Nosil uniformu válečného korespondenta a pobyl na západní frontě od 5. července do srpna 1917, období, které zahrnovalo začátek bitvy u Passchendaele 31. července, známou jako třetí bitva u Yper. Nevinson byl ubytován s dalšími návštěvníky na hradě Harcourt,[22] jižně od Caen.[8] Brzy byl převeden do pěší divize poblíž Arrasu. Odtud se pohyboval podél fronty, navštěvoval pozorovací stanoviště a dělostřelecké baterie. Letěl s Royal Flying Corps a dostal se pod protileteckou palbu. Strávil noc v pozorovacím balónu nad Sommou.

Když se v srpnu 1917 vrátil do Londýna, dokončil nejprve šest litografií o letadlech pro Britain's Efforts and Ideals, portfolio obrazů Úřadu pro válečnou propagandu.[23] Poté strávil sedm měsíců ve svém Hampsteadském studiu zpracováváním svých náčrtů. Řada úředníků z Oddělení informací jeho studio navštívila a styl jeho nových obrazů se jim příliš nezamlouval.[24] Nevinson byl nyní zaměřen na jednotlivce, ať už na osoby vykazující hrdinské vlastnosti nebo na oběti války. Maloval realisticky, s použitím omezené palety barev, někdy použil pouze blátivě hnědou barvu nebo khaki. Zatímco výstava z roku 1916 obsahovala jak realistická díla, tak díla s využitím kubistických a futuristických technik, na výstavě z roku 1918 byly již všechny jeho práce v realistickém stylu.[8]

Krom toho, že umělečtí poradci Oddělení informací považovali jeho nová díla za příliš nezáživná, cenzoři Britského ministerstva války měli námitky proti třem konkrétním obrazům. U The Road from Arras to Bapaume (Silnice z Arrasu do Bapaume) Nevinson s otočením směru dopravy souhlasil, u zbylých dvou děl ale ustoupit nehodlal. U A Group of Soldiers (Skupina vojáků) mu bylo vytčeno, že „zobrazený typ lidí není britské armády hoden“, nakonec byl ale obraz schválen k vystavení.[3] Ne tak Paths of Glory (Stezky slávy), obraz dvou padlých britských vojáků v poli plném bláta a ostnatého drátu. Poté, co mu bylo jasně řečeno, že obraz schválen nebyl, Nevinson trval na vystavení s hnědou páskou Cenzurováno napříč obrazem. Tím si vysloužil důtku, nejen za vystavení obrazu, ale i za použití slova „cenzura“ bez patřičného povolení.[25][26][27]

Pamětní síň

[editovat | editovat zdroj]
Obraz na výšku zobrazuje 4 vojáky v zelených uniformách; dva z nich mají pušku. Jeden ji opírá o zem, druhý ji má na rameni za řemen. Na hlavách mají helmy a s úsměvem diskutují mezi sebou. Jeden voják má na břiše kabelu. Druhý voják otočený zády k divákovi má čutoru modré barvy.
A Group of Soldiers (Skupina vojáků), 1917

V roce 1918 se Nevinson dohodl s British War Memorials Committee (Výborem pro britské vojenské památníky) na vytvoření již před časem navrhované ale nikdy nepostavené Hall of Remembrance (Pamětní síně), což měla být série obrazů a skulptur jako vzpomínka na padlé. Bylo mu nabídnuto čestné jmenování poručíkem, ale Nevinson jmenování odmítl z obavy, že by to mohlo ohrozit jeho status invalidy a s tím i jeho vyřazení z bojových povinností. Nevinson krátce navštívil západní frontu, ale vzhledem k tomu, že zůstal civilistou, musel být všude doprovázen, což komplikovalo jeho práci.

Během této cesty pořídil celou řadu náčrtků raněných.[28] Dojmy z této cesty mu byly základem malby pro Harvest of Battle (Sklizeň bitvy), která byla jeho největší samostatnou prací. Obraz byl dokončen v únoru 1919 a Nevinson uspořádal ve svém ateliéru 2. dubna soukromou prohlídku tohoto díla pro řadu kritiků. Dílo mělo příznivé recenze, zejména v novinách Daily Express, na druhou stranu to vedlo k článkům, které tvrdily, že obraz je tak ponurý, že není vhodný pro veřejné vystavení.[8][13] Když byl obraz vystaven na výstavě The Nation's War Paintings and Drawings pořádanou Imperiálním válečným muzeem v prosinci 1919 v Burlington House, Nevinson zuřil. Dílo nebylo vystaveno v hlavním prostoru galerie, ale v postranní místnosti.[29] Zahájil kampaň proti všem, jež činil zodpovědnými za tuto urážku. Jeho pobouření nezůstalo bez následků, bylo zničeno přátelství s Muirheadem Bonem, který se na organizaci výstavy podílel, a zuřivostí zaslepený Nevinson již neviděl uznání, jež se dostávalo jeho válečným obrazům.[8]

Poválečná kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Měsíční krajina po bitvě. Bláto a zaplavené krátery vodou a bahnem. Dlouhá řada zraněných mužů, někteří s obvázanými končetinami. Muži nesou své kamarády,táhnou se zprava doleva. V popředí leží tři mrtvoly, jedna s neobvykle zlomenou rukou trčící vzhůru. Na pozadí nahoře vpravo je vidět kouř a plameny od výbuchů.
The Harvest of Battle (Sklizeň bitvy), 1919

Nevinson společně s Edwardem Elgarem a H. G. Wellsem zastupoval britskou kulturu na oslavách prvního výročí založení Československé republiky v Praze v roce 1919.[30] V květnu 1919 Nevinson poprvé navštívil New York a strávil tam měsíc. Jeho tisky z první světové války prezentované v galerii Frederick Keppel & Co měly velký úspěch. Druhá výstava na stejném místě v říjnu 1920 už byla přijata daleko hůře. To vedlo k Nevinsonově deziluzi z New Yorku, a to do té míry, že svůj obraz New York – an abstraction (New York – abstrakce) přejmenoval na The Soul of the Soulless City (Duše města bez duše). Tvrdil, že byl prvním umělcem, který zobrazil New York v modernistickém stylu, ve skutečnosti několik britských avantgardních umělců takto zobrazilo město už před první světovou válkou.[31][32] V květnu 1919, zatímco byl Nevinson v Americe, porodila jeho žena Kathleen syna, ale dítě zemřelo brzy, dříve než se stačil vrátit do Británie.[33]

Nevinsonova chvástavá a nadsazená tvrzení týkající se jeho válečných zážitků, společně s jeho depresivní a temperamentní osobností mu nadělala mnoho nepřátel a to jak v USA, tak ve Velké Británii. Roger Fry z Bloomsbury Group byl jeho obzvláště velkým kritikem. V roce 1920 kritik Charles Lewis Hind poznamenal v úvodu katalogu k výstavě nedávných Nevinsonových prací: „Je to opravdu něco, stát se v jednatřiceti letech jedním z nejvíce diskutovaných, nejúspěšnějších, nejslibnějších, nejobdivovanějších a zároveň nejvíce nenáviděných britských umělců.“[2] V září 1920 vytvořil Nevinson plakát pro divadelní hru The Unknown Somerseta Maughana v režii anglické herečky a zpěvačky Violy Tree. Plakát zobrazoval bomby vybuchující kolem krucifixu. Obraz byl považován za urážlivý a bylo zakázáno jej vystavit v londýnském metru. Nevinson distribuoval plakát mimo divadlo a postupně si získal mnoho pozornosti tisku.[30]

Ve třicátých letech 20. století namaloval Nevinson řadu městských scenérií v Londýně, Paříži a New Yorku. Nejvýznamnější z nich je The Strand by Night (Ulice Strand v noci) z roku 1937.[34] Jeho poválečné práce se více blížily k naturalistickému stylu. Jeho velká malba z let 1932 až 1935, The Twentieth Century (Dvacáté století) útočila na fašismus a nacismus.[31][35] Vytvářel také velké historické alegorie, které byly považovány za poněkud umělecky pokleslé oproti jeho obrazům z první světové války. Kenneth Clark, tehdejší ředitel Národní galerie, zveřejnil k těmto obrazům několik odsuzujících komentářů; na oplátku se Nevinson stal velkým kritikem Clarka.[36] Nevinson byl v roce 1938 oceněn Řádem čestné legie a v roce 1939 se stal členem Royal Academy of Arts.[11][37]

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]
Měsíční krajina po útocích vojsk s obrovskými krátery plné vody a zbytkami ostnatého drátu. V dálce na horizontu vlevo je řada polámaných stromů a vpravo vybuchující dělostřelecké granáty, které připomínají blízkost války.
After The Push (Po útoku), 1917

Na počátku druhé světové války jmenovala britská vláda Poradní výbor pro válečné umění (WAAC), který se stal součástí ministerstva financí. Jeho předsedou byl jmenován Kenneth Clark.[38] Navzdory veřejnému nepřátelství mezi Clarkem a jím byl Nevinson zklamán, že nebyl osloven WAAC. V prosinci 1940 předložil WAAC tři obrazy, které byly odmítnuty.[39] V Londýně pracoval jako nosič nosítek během Blitzu, při kterém v Hampsteadu zasáhly bomby jeho rodný dům i ateliér.[2] Výbor WAAC později koupil dva jeho obrazy: Anti-aircraft Defences (Protiletecká obrana) a The Fire of London, December 29th – An Historic Record (Požár Londýna, 29. prosince – historický záznam).[8]

V srpnu 1942 Nevinson získal od královského letectva pověření zobrazit přípravy letců na nájezd na Dieppe. Vzali ho s sebou i na několik letů, aby si mohl udělat lepší představu letecké války.[8] Nevinson svůj obraz Battlefields of Britain (Bitevní pole Británie) předal Winstonu Churchillovi jako dárek národu. Obraz stále visí v Downing Street.[40] Krátce poté mu mrtvice ochromila pravou ruku a omezila schopnost řeči. Ucházel se o juniorní úřednickou pozici ve WAAC, ale byl odmítnut.[8] Naučil se malovat levou rukou a v létě roku 1946 se tři jeho obrazy dostaly na výstavu v Královské akademii umění. Nevinson se výstavy zúčastnil na invalidním vozíku s pomocí své ženy Kathleen. O několik měsíců později zemřel ve svém domě ve věku 57 let na srdeční selhání.[3]

Dílo (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Nevinson se ve svých obrazech snažil realisticky zachytit osudy raněných vojáků a práci lékařů během války. Zpočátku využíval futuristické a kubistické techniky, později postupně od futurismu přecházel k realismu. Následující obrazy jsou součástí řady obrazů vyrobených na zakázku pro vojenské orgány.

Returning to the Trenches

[editovat | editovat zdroj]
  • Studie obrazu, 1914–15
    Studie obrazu, 1914–15
  • Studie obrazu, 1914–15
    Studie obrazu, 1914–15
  • Studie, inkoust na papíru, velikost 13,5 x 19 cm
    Studie, inkoust na papíru, velikost 13,5 x 19 cm
  • Returning to the Trenches (Návrat do zákopů), 1915
    Returning to the Trenches (Návrat do zákopů), 1915

Returning to the Trenches (Návrat do zákopů, 35,6 cm x 45,5 cm, sbírka Metropolitan Museum of Art)[41] Tento futuristický obraz poprvé vystavoval v březnu 1915 spolu s dalšími třemi na druhé výstavě skupiny London Group a hned vzbudil velkou pozornost.[3][16] Řada francouzských pěšáků pochoduje zleva doprava. Na sobě mají charakteristické uniformy a helmy, jejich končetiny se na závěr spojují do jedné velké řady rovných čar.

Postavy pochodujících vojáků bylo Nevinsonovo téma realizované různými technikami: olejovými barvami, suchou jehlou, pastelem, uhlem, perem a inkoustem nebo dřevořezbou. Byl přesvědčený, že popisuje podstatný aspekt války, kterého byl svědkem. Na obrazu není zřejmá žádná síla – nohy a ruce jsou slité a rozostřené, individualita vojáků se ztratila. Stejně tak neexistuje žádný způsob úniku. Kontrast se šťastnými pochodujícími muži na náborových plakátech je pozoruhodný a dokazuje temnou realitu armádního života.[42] Našel extrémně expresivní vzorec pro rytmický pochod francouzských pěšáků plně vyzbrojených a naložených příslušenstvím pro dlouhý pobyt v zákopech.[7]

V Časopisu Daily Express z 25. února 1915 Nevinson v interview prohlásil: „Snažil jsem se vyjádřit emoce vyvolané ošklivostí a otupělostí válčení. Naše futuristická technika je jediným možným médiem, jak vyjádřit nerozvážnost, násilí a brutalitu emocí na současných evropských bojištích... Moderní umění nevyžaduje krásu ani zdrženlivost, nýbrž vitalitu.“[43]

La Mitrailleuse

[editovat | editovat zdroj]
Scéna zobrazuje tři vojáky v zákopu na hlavách mají ocelové přilby Adrian, jeden z nich střílí z kulometu. Čtvrtý voják bez přilby leží vedle nich. Kolem nich jsou dřevěné trámy a ostnaté dráty. Osoby i předměty jsou znázorněny hranatými geometrickými bloky plochami barev a stávají se odlidštěnou součástí stroje smrti.
La Mitrailleuse (Kulomet), 1915

Olejomalba na plátně (61 × 51 cm) z roku 1915 La Mitrailleuse (Kulomet, sbírka Tate Britain). Obraz namaloval na dovolené, kterou si vybral jako řidič ambulance. Anglický malíř Walter Sickert v článku v magazínu The Burlington Magazine napsal: „Nevinsonova malba La Mitrailleuse pravděpodobně zůstane nejdůležitější a soustředěnou výpovědí o válce v dějinách malířství“.[1]

Scéna zobrazuje tři vojáky v zákopu při obsluze kulometu, na hlavách mají ocelové přilby M15 Adrian, modré kabáty a červené kalhoty. Jeden z nich z kulometu střílí. Čtvrtý voják bez přilby leží mrtev na zádech mezi nimi uprostřed, obličejem k nebi a vojáci nemají ani chvilku čas, aby se mu věnovali. Kolem nich jsou dřevěné trámy, nahoře jsou sloupy spojené ostnatými dráty. Horní část rámuje modrošedá obloha s čarami bílého kouře. Vojáci ovládají velký kulomet namířený směrem na nepřátelskou linii. Osoby i předměty jsou znázorněny hranatými geometrickými plochami barev a vše se stává odlidštěnou součástí stroje smrti. Často se vyskytují geometrické tvary, pravé úhly, dřevěné trámy připomínají kříž. Studené barvy dominují, šedé helmy a velký kulomet; hnědé trámy, černý ostnatý drát. S tím kontrastují červené kalhoty, centrální teplá barva. Obraz však není reálný, podle popisu zobrazuje zákop z roku 1915, ale francouzští vojáci v té době nosili jiné přilby a také jiné uniformy. Na obrazu jsou uniformy z léta/podzimu/zimy roku 1914, které byly zodpovědné za větší úmrtnost, protože neměly žádné maskování.[44]

Nevinson později napsal: „Pro mě bude voják ovládaný strojem… Byl jsem první člověk, který tento pocit vyjádřil na plátně.“

Obraz byl vystaven v galeriích Grafton Galleries a Leicester Galleries v roce 1916 a o rok později byl věnován Tate Gallery společností Contemporary Art Society. V současné době (2019) je vystaven v Tate Britain.

The Doctor

[editovat | editovat zdroj]

Olejomalba na plátně (57,1 × 41,2 cm) z roku 1916 The Doctor (Lékař, sbírka Imperiálního válečného muzea) je inspirována dějem na západní frontě první světové války, místem shromažďování raněných nedaleko Dunkerku. Lékař léčí raněné vojáky v budově se slámou na podlaze. V popředí je trpící voják svlečený do pasu, který sedí na nosítkách a lékař mu kontroluje ovázanou ránu na hlavě. Vedle něho leží na nosítkách tělo s obličejem zabaleným v bandáži. V pozadí vlevo je voják se sundanými kalhotami, opírající se o levou ruku a lékař mu ošetřuje krvavou ránu na pravé straně těla. Vedle nich jsou francouzští vojáci s poraněnýma rukama v šátcích.[45]

  • Lékař léčí raněné vojáky v budově se slámou na podlaze. V popředí je trpící voják svlečený do pasu, který sedí na nosítkách a lékař mu kontroluje ovázanou ránu na hlavě. Vedle něho leží na nosítkách tělo s obličejem zabaleným v bandáži. V pozadí vlevo je voják se sundanými kalhotami, opírající se o levou ruku a lékař mu ošetřuje krvavou ránu na pravé straně těla. Vedle nich jsou francouzští vojáci s poraněnýma rukama v šátcích.
    The Doctor (Lékař), 1916
  • Rytina suchou jehlou
    Rytina suchou jehlou

After The Push

[editovat | editovat zdroj]
měsíční krajina po útocích vojsk s obrovskými krátery plné vody a zbytkami ostnatého drátu. V dálce na horizontu vlevo je řada polámaných stromů a vpravo vybuchující dělostřelecké granáty, které připomínají blízkost války.
After The Push (Po útoku), 1917

Olejomalba na plátně (57,1 × 80 cm) z roku 1917 After The Push (Po útoku, sbírka Imperiálního válečného muzea) představuje měsíční krajinu po útocích vojsk s obrovskými krátery plné vody a zbytky ostnatého drátu. V dálce na horizontu vlevo je řada polámaných stromů a vpravo vybuchující dělostřelecké granáty, které připomínají blízkost války. Obraz je kritickou reakcí na nesmyslné ničení krajiny během války.[46]

Paths of Glory

[editovat | editovat zdroj]
Těla dvou mrtvých britských vojáků ležících tváří k zemi; Okolo nich leží na zemi poházené jejich věci - puška, přilby, brašna. Všude na obrazu jsou ostnaté dráty.
Paths of Glory (Stezky slávy), 1917

Olejomalba na plátně (45,7 × 60,9 cm) z roku 1917 Paths of Glory (Stezky slávy, sbírka Imperiálního válečného muzea). Název obrazu je převzat z básně Elegie psána na hřbitově vesnickém od Thomase Graye.[47][48]

„ The boast of heraldry, the pomp of pow’r,
And all that beauty, all that wealth e’er gave,
Awaits alike th’ inevitable hour.
The paths of glory lead but to the grave 		Zde erbů chlouba, moci nádhera
a všecko, s krásou blahobyt co dává,
má chvíli jisté zhouby, veškerá
v hrob ústí zvolna ale jistě sláva. 		“
— Thomas Gray, Elegie psána na hřbitově vesnickém

Imperiální válečné muzeum obraz popisuje jako „jednu z Nevinsonových nejproslulejších maleb“.[49][50] Na obrazu převládá holá krajina, ve které jsou těla dvou mrtvých britských vojáků ležících čelem dolů v blátě mezi ostnatými dráty. Jejich helmy a pušky jsou rozházeny vedle nich.[51] Skutečnost, že tváře padlých nejsou vidět podtrhuje anonymitu obětí velké války.[51] Obraz Paths of Glory vznikl během první světové války, ale protože ukazoval smrt britských vojáků na Západní frontě, byl cenzurován oficiální cenzurou obrazů a kreseb ve Francii, kterou zastupoval major A. N. Lee. Předpokládá se, že důvodem bylo naturalistické zobrazení padlých, hnijících a nafouklých mrtvol. Takový obraz britských vojáků by mohl vyvolat nevoli britské veřejnosti, což podle cenzora nebylo v této fázi války přípustné. Zobrazování mrtvých těl bránilo válečnému úsilí. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno tři měsíce před otevřením Nevinsonovy výstavy v Leicester Galleries v roce 1918[52], ale Nevinson i přesto obraz vystavil, a to s hnědým papírem přes celé plátno s nápisem Cenzurováno. Výsledkem bylo, že malíř byl pokárán za vystavení cenzurovaného obrazu a za neoprávněné použití slova „cenzura“ ve veřejném prostoru. Tento „výkon“ udělal jeho obraz slavným. Ještě v průběhu výstavy jej zakoupilo Imperiální válečné muzeum (protože práce byla zadána Ministerstvem informací)[47], a nahradilo jej obrazem s názvem Tank.

A Tank

[editovat | editovat zdroj]
Barevný obraz v tmavých tónech představuje boční pohled na britský tank Mark I – první bojově nasazený tank v historii. Kamuflovaný stroj jede do kopce, prodírá se bahnitým a členitým terénem a vyplňuje celý prostor obrazu. Diagonální poloha stroje zvyšuje dynamiku a dramatičnost kompozice.
A Tank (Tank), 1917

Olejomalba na plátně (44,2 × 59,3 cm) z roku 1917 A Tank (Tank, sbírka Imperiálního válečného muzea) oslavuje moderní britskou vojenskou techniku a byla tak vhodnější pro propagandistické účely než Paths of Glory.[53] Barevný obraz v tmavých tónech představuje boční pohled na britský tank Mark I,[54] což byl vůbec první bojově nasazený tank v historii. Poprvé byl nasazen 15. září 1916 v bitvě na Sommě.[55] Na olejomalbě je zachycen kamuflovaný stroj při jízdě do kopce, jak se prodírá bahnitým a členitým terénem a vyplňuje celý prostor obrazu. Diagonální poloha stroje zvyšuje dynamiku a dramatičnost kompozice.[56]

Ostatní

[editovat | editovat zdroj]
  • La Patrie (Rodná zem), 1916. Obraz odkazuje na Shambles u Dunkerku, kde se Nevinson několik týdnů pomáhal starat o asi tři tisíce těžce zraněných francouzských vojáků, kteří byli evakuováni z fronty. Když se tento obraz objevil v Londýně v roce 1916, kritik napsal: „La Patrie bude stát, k úžasu a hanbě našich potomků, jako příklad toho, co civilizovaný člověk v první čtvrtině 20. století udělal.“
    La Patrie (Rodná zem), 1916. Obraz odkazuje na Shambles u Dunkerku, kde se Nevinson několik týdnů pomáhal starat o asi tři tisíce těžce zraněných francouzských vojáků, kteří byli evakuováni z fronty. Když se tento obraz objevil v Londýně v roce 1916, kritik napsal: „La Patrie bude stát, k úžasu a hanbě našich potomků, jako příklad toho, co civilizovaný člověk v první čtvrtině 20. století udělal.“
  • The Road from Arras to Bapaume (Silnice z Arrasu do Bapaume), 1917. Využití silné perspektivy umocňuje prázdnotu a zpustošení scény: ploché, nezřetelné pole, polámané stromy a šedivá obloha. Divák vnímá tichý pohyb vojenských vozidel po bombardování.
    The Road from Arras to Bapaume (Silnice z Arrasu do Bapaume), 1917. Využití silné perspektivy umocňuje prázdnotu a zpustošení scény: ploché, nezřetelné pole, polámané stromy a šedivá obloha. Divák vnímá tichý pohyb vojenských vozidel po bombardování.
  • The Soul of the Soulless City (Duše města bez duše), původně New York – an Abstraction (New York – abstrakce), 1920. V květnu 1919 Nevinson poprvé navštívil New York a první výstava jeho obrazů zde sklidila pozitivní ohlas. Druhá výstav v říjnu 1920 už byla přijata daleko hůře. To vedlo k Nevinsonově deziluzi z New Yorku, a to do té míry, že svůj obraz tohoto města přejmenoval na Duše města bez duše.
    The Soul of the Soulless City (Duše města bez duše), původně New York – an Abstraction (New York – abstrakce), 1920. V květnu 1919 Nevinson poprvé navštívil New York a první výstava jeho obrazů zde sklidila pozitivní ohlas. Druhá výstav v říjnu 1920 už byla přijata daleko hůře. To vedlo k Nevinsonově deziluzi z New Yorku, a to do té míry, že svůj obraz tohoto města přejmenoval na Duše města bez duše.
  • The Strand by Night (Ulice Strand v noci, olej na plátně, Cartwright Hall Art Gallery, 76x61 cm), 1937. Ve třicátých letech namaloval Nevinson řadu městských scenérií v Londýně, Paříži a New Yorku. Nejvýznamnější z nich je tato z roku 1937.
    The Strand by Night (Ulice Strand v noci, olej na plátně, Cartwright Hall Art Gallery, 76x61 cm), 1937. Ve třicátých letech namaloval Nevinson řadu městských scenérií v Londýně, Paříži a New Yorku. Nejvýznamnější z nich je tato z roku 1937.
  • Jeho velká malba z let 1932 až 1935, The Twentieth Century (Dvacáté století) útočila na fašismus a nacismus. Tmavá postava v pozadí připomíná sochu Myslitele.
    Jeho velká malba z let 1932 až 1935, The Twentieth Century (Dvacáté století) útočila na fašismus a nacismus. Tmavá postava v pozadí připomíná sochu Myslitele.
  • The Spirit of Progress (Duch pokroku), litografie, 1933, 24,5 x 16,5 cm
    The Spirit of Progress (Duch pokroku), litografie, 1933, 24,5 x 16,5 cm
  • The Unending Cult of Human Sacrifice (Nekonečný kult lidské oběti), 46 x 61 cm, 1934, Další varianta předchozí kompozice
    The Unending Cult of Human Sacrifice (Nekonečný kult lidské oběti), 46 x 61 cm, 1934, Další varianta předchozí kompozice
  • Anti-aircraft Defences (Protiletecká obrana) byl jedním ze tří obrazů, které od něho WAAC zakoupila v prosinci 1940.
    Anti-aircraft Defences (Protiletecká obrana) byl jedním ze tří obrazů, které od něho WAAC zakoupila v prosinci 1940.
  • Battlefields of Britain (Bitevní pole Británie) předal Nevinson v roce 1942 Winstonu Churchillovi jako dárek národu. Obraz stále visí v Downing Street.
    Battlefields of Britain (Bitevní pole Británie) předal Nevinson v roce 1942 Winstonu Churchillovi jako dárek národu. Obraz stále visí v Downing Street.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Krom své autobiografie Paint and Prejudice je Nevinson autorem dvou dalších knih, k nimž své eseje připojili Paul George Konody, maďarský umělecký kritik a historik, a John Ernest Crawford Flitch, anglický překladatel a cestopisec.

  • NEVINSON, C.R.W.; KONODY, Paul G. Modern War; Paintings. Londýn: Grant Richards Limited, 1917. Dostupné online. (anglicky) 
  • NEVINSON, C.R.W.; CRAWFORD, Flitch, J.E. The Great War: Fourth Year. Londýn: Grant Richards Limited, 1918. Dostupné online. (anglicky) 
  • NEVINSON, C.R.W. Paint and Prejudice. New York: Harcourt Brace and Company, 1938. Dostupné online (pouze k vyhledávání). (anglicky) 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christopher R. W. Nevinson na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Art from the First World War. Příprava vydání Terry Charman, Jesse Alter, Roger Tolson. [s.l.]: Imperial War Museum, 2008. ISBN 9781904897989. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f David Boyd Haycock. A Crisis of Brilliance: Five Young British Artists and the Great War. [s.l.]: Old Street Publishing (London), 2009. ISBN 978-1-905847-84-6. 
  3. ↑ a b c d e Paul Gough. A Terrible Beauty: British Artists in the First World War. [s.l.]: Sansom and Company, 2010. ISBN 978-1-906593-00-1. 
  4. ↑ Nevinson, Henry Woodd (1856–1941), social activist and journalist. www.oxforddnb.com [online]. [cit. 2019-02-01]. Oxford Dictionary of National Biography. Dostupné online. DOI 10.1093/ref:odnb/35206. (anglicky) 
  5. ↑ SPARTACUS-EDUCATIONAL.COM. Margaret Nevinson [online]. spartacus-educational.com [cit. 2019-02-15]. Viz také: John, Angela V. "Nevinson [née Jones], Margaret Wynne (1858–1932), women's rights activist." Oxford Dictionary of National Biography. 2004-09-23. Oxford University Press.. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ MATTHEW, H.C.G.; HARRISON, Brian. Oxford Dictionary Of National Biography : From the Earliest Times to the year 2000. [s.l.]: Oxford University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 019861411X. Kapitola Nevinson, Henry Woodd by H. N. Brailsford, revised by Sinead Agnew., s. 551-2. (anglicky) Volume 40. 
  7. ↑ a b SPARTACUS-EDUCATIONAL.COM. C.R.W Nevinson [online]. spartacus-educational.com [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e f g h HARRIES, Meirion; HARRIES, Susie. The war artists : British official war art of the twentieth century. Londýn: M. Joseph ve spolupráci s Imperial War Museum a Tate Gallery, 1983. 308 stran, 32 nečíslovaných stran s. Dostupné online. ISBN 071812314X, ISBN 9780718123147. OCLC 9888782 
  9. ↑ CHILVERS, Ian. The Oxford Dictionary of Art. [s.l.]: Oxford University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 0198604769, ISBN 978-0198604761. 
  10. ↑ a b c GLENN, Martina. CRW Nevinson. ArtMuseum.cz [online]. [cit. 2019-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-04. 
  11. ↑ a b c Government Art Collection. CRW Nevinson in London [online]. [cit. 2014-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6. října 2014. (anglicky) 
  12. ↑ Charles E. Doherty. Nevinson's Elegy:Paths of Glory [online]. Jstor – 777256. (anglicky) 
  13. ↑ a b c Toby Thacker. British Culture and the First World War: Experience, Representation and Memory. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2014. ISBN 978-1-4411-3058-7. 
  14. ↑ a b Michael J. K. Walsh. CRW Nevinson: This Cult of Violence. [s.l.]: Yale University Press, 2002. ISBN 0-300-09507-4. 
  15. ↑ Oil Painting – La Patrie [online]. Birmingham Museums and Art Gallery [cit. 2019-02-04]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Tate. Catalogue entry, Study for Returning to the Trenches [online]. [cit. 2014-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ THACKER, Toby. British Culture and the First World War: Experience, Representation and Memory [online]. 2014 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Tate. Catalogue entry, La Mitraillense [online]. [cit. 2014-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Michael Glover. Arts: A man who did well out of the war [online]. 3 November 1999 [cit. 2014-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Roger Tolson. Wars and Conflict;Taube [online]. July 2006 [cit. 2014-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ BIRMINGHAM MUSEUMS & ART GALLERY. Oil Painting – La Patrie [online]. Birmingham Museums & Art Gallery [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ FELTEN, Eric. St. Louis – Party Central. The Wall Street Journal. Dow Jones & Company, 6 October 2007, s. W4. Dostupné online [cit. 2007-10-06]. (anglicky) 
  23. ↑ Mari Gordon (Series Editor). The Great War: Britain's Efforts and Ideals. [s.l.]: Amgueddfa Cymru-National Museum Wales, 2014. ISBN 978-0-7200-0627-8. 
  24. ↑ Imperial War Museum. First World War Art Archive, CRW Nevinson (Part 1) [online]. [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Allan Little. The faceless men [online]. BBC News, 23 June 2014 [cit. 2014-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Richard Slocombe. CRW Nevinson Painting: Paths of Glory [online]. 30 May 2014 [cit. 2014-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-08. (anglicky) 
  27. ↑ Imperial War Museum. Paths of Glory [online]. [cit. 2014-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Imperial War Museum. The Harvest of Battle [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Imperial War Museum. First World War Art Archive, CRW Nevinson (Part 2) [online]. [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ a b WALSH, Michael J.K. CRW Nevinson: Hanging a Rebel. [s.l.]: The Lutterworth Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-7188-3090-8. 
  31. ↑ a b Toby Treves. The Soul of the Soulless City (New York-an abstraction) 1920 [online]. May 2000 [cit. 2014-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Looking Down into Wall Street [online]. [cit. 2017-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ A Dilemma of English Modernism: Visual and Verbal Politics in the Life and Work of C.R.W. Nevinson (1889–1946). Příprava vydání Michael J. K. Walsh. [s.l.]: University of Delaware Press, 2007. ISBN 978-0-87413-942-6. 
  34. ↑ 1001 Paintings You Must See Before You Die. Příprava vydání Stephen Farthing. [s.l.]: Cassell Illustrated/Quintessence, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-84403-563-2. 
  35. ↑ BERÁNEK, Jaroslav. Nash, Nevinson, Spencer, Gertler, Carrington, Bomberg: Krize brilantnosti, 1908–1922 [online]. https://vltava.rozhlas.cz/, 2013-07-31 [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. 
  36. ↑ Brain Foss. War paint: Art, War, State and Identity in Britain, 1939–1945. [s.l.]: Yale University Press, 2007. ISBN 978-0-300-10890-3. 
  37. ↑ Royal Academy. CRW Nevinson, ARA [online]. [cit. 2016-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Imperial War Museum. War artists archive, CRW Nevinson [online]. [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Imperial War Museum. Anti-aircraft Defences [online]. [cit. 2014-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Government Art Collection. Battlefields of Britain [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-13. (anglicky) 
  41. ↑ Imperiální válečné muzeum [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ IWM. Returning to the Trenches [online]. IWM [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ https://www.tate.org.uk/art/artworks/nevinson-study-for-returning-to-the-trenches-t00249
  44. ↑ LE WEB PÉDAGOGIQUE. C.Nevinson, Machine Gun « La mitrailleuse », 1915. 3° [online]. Arts à Duhamel, lewebpedagogique.com, 2012-10-17 [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-15. (francouzsky) 
  45. ↑ IMPERIAL WAR MUSEUM. The Doctor [online]. Imperial War Museum [cit. 2019-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ IMPERIAL WAR MUSEUM. After a Push [online]. Imperial War Museum [cit. 2019-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ a b IMPERIAL WAR MUSEUM. Paths of Glory [online]. Imperial War Museum [cit. 2019-02-06]. Paths of Glory Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ GRAY, Thomas. Elegy Written in a Country Churchyard [online]. PoetryFoundation.org [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Imperial War Museum. Search the Collection;- Paths of Glory [online]. [cit. 2015-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Imperial War Museum. Paths of Glory by CRW Nevinson [online]. 4 April 2005 [cit. 2015-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ a b LITTLE, Allan. The Faceless Men [online]. bbc.com, 2014-06-24 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ SLOCOMBE, Richard. CRW Nevinson painting: Paths of Glory [online]. telegraph.co.uk [cit. 2019-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-20. (anglicky) 
  53. ↑ Striking visions of the First World War. CRW Nevinson: The Twentieth Century [online]. wsws.org, 2000-01-05 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ OKRUCHY HISTORII. Mark I – Jak rodziły się czołgi [online]. okruchyhistorii.blogspot.com, 2016-03-14 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. (polsky) 
  55. ↑ FORTY, George; LIVESEY, Jack. The Complete Guide to Tanks and Armoured Fighting Vehicles. [s.l.]: Southwater, 2012. Dostupné online. ISBN 978-1780191645. 
  56. ↑ GAŁĄZKA, Tomasz J. Kompozycja obrazu fotograficznego [online]. pdf.helion.pl [cit. 2019-02-08]. S. 247. Dostupné online. (polsky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Black, J. (2014). C.R.W. Nevinson: The Complete Prints. Farnham, Surrey. Lund Humphries. ISBN 978-1-84822-157-4.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Christopher_R._W._Nevinson&oldid=24340800“