Borys Ljatošynskyj
| Borys Ljatošynskyj | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Борис Миколайович Лятошинський |
| Narození | 22. prosince 1894 Žytomyr |
| Úmrtí | 15. dubna 1968 (ve věku 73 let) Kyjev |
| Místo pohřbení | Bajkovův hřbitov |
| Žánry | opera a symfonie |
| Povolání | dirigent, hudební skladatel, hudební pedagog a vysokoškolský učitel |
| Nástroje | housle |
| Členem skupin | Svaz skladatelů SSSR Muzychne tovarystvo imeni Mykoly Leontovycha |
| Ocenění | zasloužilý umělecký pracovník Ukrajinské SSR (1945) Řád čestného odznaku Stalinova cena 2. třídy Státní cena Tarase Ševčenka Lidový umělec Ukrajinské SSR … více na Wikidatech |
| Rodiče | Nikolay Liatoshynsky |
| Podpis | .png) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Borys Mykolajovyč Ljatošynskyj, ukrajinsky Борис Миколайович Лятошинський (3. ledna 1895, Žytomyr, Ukrajina – 15. dubna 1968, Kyjev, Ukrajina), byl ukrajinský hudební skladatel, dirigent, pedagog, zakladatel moderního směru v ukrajinské klasické hudbě.
V roce 1918 dokončil právnickou fakultu Kyjevské univerzity, v roce 1919 Kyjevskou konservatoř (obor skladba) ve třídě profesora Reinholda Glièra. Od roku 1920 byl přednášejícím lektorem, od 1935 profesorem kompozice a orchestrace na Kyjevské konservatoři, současně také na Moskevské konservatoři (1935–1938) a od 1941–1944 po dobu evakuace v Saratově. Od 1939–1941 předseda, potom člen vedení Svazu skladatelů Ukrajiny. Od roku 1948 člen vedení Svazu skladatelů Sovětského svazu. Významný kulturní pracovník Ukrajinské SSR (1945). Národní umělec Ukrajinské SSR (1968). Nositel státních vyznamenání (1946, 1952) a dalších.
Značnou část svého života věnoval Borys Ljatošynskyj výuce na Kyjevské konservatoři. Mezi jeho žáky patří známí ukrajinští skladatelé: Ihor Šamo, Ivan Karabyc, Valentyn Silvestrov, Jevhen Stankovyč, Lesja Dyčko, Leonid Hrabovskyj.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Opery
[editovat | editovat zdroj]- Zlatá obruč (Zachar Berkut), 1929–1930, libreto Jakova Mamontova na dílo Ivana Franka
- Ščors (Vojevůdce), (1937–1938), libreto I. Kočerhy a Maxima Rylského
Skladby pro symfonický orchestr
[editovat | editovat zdroj]- 5 symfonií: č. 1 (1918), č. 2 (1935–36), č. 3 (1935), č. 4 (1964), č. 5 (1967)
- Svita z filmu Taras Ševčenko (1952)
- Svita k tragédii Romeo a Julie (1954)
- Symfonické poemy Hražina (1954), Na březích Visly (1958) a další
Skladby pro klavír s orchestrem
[editovat | editovat zdroj]- Slovanský koncert (1953)
Komorní hudba
[editovat | editovat zdroj]- Klavírní kvintet Ukrajinský kvintet (1942–1945)
- Smyčcový kvartet č. 1 D moll, op. 1 (1915)
- Smyčcový kvartet č. 2 A dur, op. 4 (1928)
- Smyčcový kvartet č. 3, op. 21 (1928)
- Smyčcový kvartet č. 4, op. 43 (1943)
- Smyčcový kvartet č. 5 (1944-1951)
- Klavírní trio č. 1, op. 7 (1922, 1925)
- Klavírní trio č. 2, op. 41 (1942)
- Sonáta pro housle, op. 19 (1926)
- Nokturno a scherzino pro violu a klavír (1963)
- Dvě mazurky na polské téma pro violoncello a klavír (1954)
Vokální hudba
[editovat | editovat zdroj]- Romance (30), sborové skladby (30) na slova Alexandra Puškina, Ivana Bunina, Fjodora Ťutčeva, Tarase Ševčenka, Maxima Rylského
Filmová hudba
[editovat | editovat zdroj]- Karmeljuk (1932)
- Taras Ševčenko (1951)
- Nevěstka (1961)
- Hryhorij Skovoroda (1958)
Úpravy cizích děl
[editovat | editovat zdroj]- redakce opery Mykoly Lysenka Aeneida (1927)
- redakce opery Mykoly Lysenka Taras Bulba (1936–1937)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Borys Ljatošynskyj na Wikimedia Commons
