Boje o Aleutské ostrovy

Boje o Aleutské ostrovy
	konflikt: Druhá světová válka, Válka v Tichomoří
	Boj o ostrov Attu
Trvání	3. červen 1942 – 15. srpen 1943
Místo	Aleutské ostrovy, Aljaška
Souřadnice	52° s. š., 174° z. d.
Výsledek	Vítězství Spojenců
Strany
USA; Kanada	Japonské císařství
Velitelé
US Navy:; Thomas C. Kinkaid; Francis W. Rockwell; US Army:; Albert E. Brown; Archibald V. Arnold; Simon Bolivar Buckner mladší; Kanadská armáda:; George R. Pearkes; Harry W. Foster	Japonské císařské námořnictvo:; Boširo Hosogaja; Kakudži Kakuta; Japonská císařská armáda:; Jasuo Jamasaki †
Síla
144 000	8 500
Ztráty
1 481 mrtvých,; 225 zničených letadel; {640 mrtvých/pohřešovaných;; 3416 zraněných/nemocných}.; ztráty US Navy:; 1 válečná loď "USS Abner Read (DD-526)" poškozena. 70 ztrát. Viz;; USS S-27 (SS-132) ztracena v červnu 1942 {žádné ztráty na životech}; USS Grunion (SS-216)" ztracena 30. července 1942 {70 mrtvých}<	4350 mrtvých,; 7 válečných lodí potopeno,; 9 nákladních lodí potopeno
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boje o Aleuty byly vojenskou kampaní mezi USA a Japonskem, která byla vybojována během druhé světové války na Aleutských ostrovech a v okolních vodách. Kampaň začala japonským náletem na aljašský přístav Dutch Harbor 3. června 1942, což bylo součástí císařskou armádou prosazené operace AL. Poté se Japonci vylodili na ostrovech Attu a Kiska. V roce 1943 přešli Američané do protiútoku a vyhnali Japonce z Aleut. Byl to jediný pozemní útok Japonského císařství na vlastní (kontinentální) USA.

Attu

7. června 1942 se Japonská císařská armáda vylodila na Aleutském ostrově Attu. Japonská armáda pod velením Jasua Jamasakiho rychle dobyla jediný obydlený bod na ostrově Attu Station. Protiútok však na sebe nenechal dlouho čekat. Válečná plavidla pod velením kontradmirála Kinkaida vypluly ze Studeného zálivu 4. května 1943 a 7. května se vylodí na plážích 7. divize, která byla součástí 51. operačního svazu, kterému velel kontradmirál Rockwell. Toto datum výsadku nebylo dodrženo, kvůli špatnému počasí. Operaci zahájily ponorky Nautilus a Narwhal, které 11. května vysadily na Šarlatové pláži průzkumný oddíl. Za několik hodin vstoupilo na břeh dalších 400 mužů a pochodovali na jih k Holtzově zátoce. Na Červené pláži proběhlo vylodění bez problémů. Nepřítel se zatím neukázal. Na jihu v zátoce Massacre se vylodilo přes 2 000 vojáků, ale se zpožděním kvůli husté mlze. Vylodění nebylo pro Japonce překvapení a proto se pokusili jej zničit ještě na moři. To se ale nepovedlo, a tak plukovník Jamazaki zůstal odkázán sám na sebe. Plukovník rozhodl stáhnout všechny síly do údolí mezi Holtzovou zátokou a zátokou Massacre s tím, že důležitou spojku zablokuje a bude klást odpor jak jen to bude možné. Další dva dny byl postup velmi pomalý, proto byl odvolán velitel 7. divize generálmajor Brown a byl nahrazen generálmajorem Eugenem Landrumem. 15. května zaútočil 32. pluk pod velením Franka L. Culina směrem k Holtzově zátoce a už 17. května se setkali se silami postupujícími z Massacre a to i přes nešťastnou událost kdy Culinovy vojáky bombardovalo vlastní letectvo. Dále americké síly dobyly Holtzovu zátoku a Japonci se museli stáhnout na východ odtud do místa nazvané Čičagovův přístav. V noci z 28. na 29. května zahájili Japonci sebevražedný protiútok. Podařil se jim průlom a dostali se až ke dvěma velitelským stanovištím a do nemocnice, kde ubodali všechny zraněné a místního kaplana. Poslední Japonci byli zničeni 30. května.

Kiska

Japonci se vylodili na Kisce 6. června 1942 a obsadili místní meteorologickou stanici. Zřídili zde také tábor pro okupační armádu čítající 5400 mužů, ponorkovou základnu a letiště. Zpětné dobytí Spojenci doprovázelo fiasko. Americké zpravodajské službě uniklo, že se císařská armáda po vyhodnocení, že je tento bod neudržitelný, tajně evakuovala, a tak vylodění obrovské flotily Američanů a Kanaďanů na ostrově roku 1943 vyšlo naprázdno. Než byl v mlžném počasí a nepřehledném terénu celý ostrov obsazen a došlo ke zjištění, že zde žádní Japonci nejsou, zemřelo zde přes dvacet spojeneckých vojáků ve vzájemných mylných střetech. Japonci na ostrově zanechali výzbroj, výbavu, své padlé a živí na ostrově zůstali jenom čtyři psi. Je přitom neuvěřitelné^[zdroj⁠?!] jaké množství munice padlo na nebráněný ostrov a jediné, co Američané našli, byly budovy popsané protiamerickými nápisy.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Cloe, Aleutian Warriors, p. 321.
↑ Cloe, Aleutian Warriors, p. 321–322.
↑ MACGARRIGLE, George L. Aleutian Islands. [s.l.]: United States Army Center of Military History (The U.S. Army Campaigns of World War II). Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-17. CMH Pub 72-6.
↑ Cloe, Aleutian Warriors, p. 322–323.

Literatura

CLOE, John Haile. The Aleutian Warriors: A History of the 11th Air Force & Fleet Air Wing 4, Part I. Missoula, Montana: Anchorage Chapter, Air Force Association, 1993. ISBN 0-929521-35-8. (anglicky)
PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony. Shattered Sword (The Untold Story of the Battle of Midway). Washington DC: Potomac Books, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-57488-924-6. (anglicky)
HUBÁČEK, Miloš. Ofenzíva v Pacifiku. 1. vydání. vyd. Praha: Panorama, 1987. 517 s.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Boje o Aleutské ostrovy na Wikimedia Commons

[Cloe-321-1] Cloe, Aleutian Warriors, p. 321.

[2] Cloe, Aleutian Warriors, p. 321–322.

[3] MACGARRIGLE, George L. Aleutian Islands. [s.l.]: United States Army Center of Military History (The U.S. Army Campaigns of World War II). Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-17. CMH Pub 72-6.

[4] Cloe, Aleutian Warriors, p. 322–323.

[1]

[2]

[3]

[4]