Beneš II. z Vartenberka
| Beneš z Vartenberka a Veselí | |
|---|---|
.png) Beneš II. z Vartenberka (B. Paprockiː Diadochos id est svccessio, 1602) | |
| Děti | Ješek z Vartenberka[1] |
| Rodiče | Beneš Veliký z Vartenberka[1] a Anežka z Ronova[1] |
| Rod | Vartenberkové |
| Příbuzní | Jan I. z Vartenberka a Beneš z Vartenberka na Kosti (sourozenci) Čeněk z Vartenberka[1] a Alžběta z Vartenberka[1] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Beneš II. z Vartenberka (též Beneš Veselský z Vartenberka, † 11. března 1332) byl český šlechtic z rodu Markvarticů, zakladatel veselské větve pánů z Vartenberka.
Jeho otcem byl Beneš z Vartenberka, zvaný Veliký. Měl bratry Jana, Markvarta a dalšího Beneše, kteří založili jiné větve rodu. V roce 1300 byl účastníkem poselstva do Polska, které mělo přivést nastávající královnu Elišku Rejčku. V letech 1302–1305 byl kladským purkrabím, od roku 1318 pravděpodobně až do své smrti držel úřad nejvyššího číšníka. Přišel o život v bojích u Mailberka.[2]
Po otci zdědil Vysoké Veselí, v roce 1325 od krále Jana Lucemburského získal Bydžov a později zástavou Veliš a Jičín. S Eliškou z Dražic měl tři syny: Jana (Ješka), Čeňka a Beneše. Jan († 1362) zastával úřady nejvyššího komorníka a pražského purkrabího, Čeněk vstoupil do řádu svatého Jana a stal se pražským komturem.[2]