Barbar
Barbar (řec. βαρβαρος, barbaros) je slovo neznámého původu,[1] původně snad onomatopoické slovo, napodobující nesrozumitelnou „řeč“ cizinců,[2] podobně jako české slovo „brblat“. Řekové tak označovali příslušníky všech národů, jejichž jazyku nerozuměli (podobně jako české označení Němci). Od řecko-perských válek začalo toto slovo nabývat v řečtině hanlivého odstínu, který zcela převládl v období helénismu. Další možností je etymologický původ ve slově barba (latinsky vousy).
Od Řeků převzali pojem ve 3. století př. n. l. Římané, kteří se i jinak hlásili k řecké kultuře jako ke svému vzoru (třebaže část Řeků je samotné původně řadila k barbarům). Římané přesvědčení o univerzalitě své civilizace vztahovali pojem „barbar“, „barbaři“ na všechna etnika nacházející se vně jejich kulturního okruhu, například i na Peršany s jejich staletou státní tradicí. Přesto existovala jistá diferenciace – někteří antičtí autoři byli ochotni vidět v perské říši protiváhu říše římské, což pro germánské, skythské či jiné národy neplatilo. I výraz barbar je proto třeba chápat pružně, neboť z římské strany šlo spíše o vyjádření nároku na kulturní nadřazenost než o odsouzení jiných civilizací jako takových.
V latinské Americe nemá hanlivý nádech, naopak je chápán jako odvážný, neohrožený, bojovný člověk, používá se „que bárbaro“ – „jak barbarské“ ve smyslu „jak odvážné“.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Palaeolexicon - The Linear B word pa-pa-ro. www.palaeolexicon.com [online]. [cit. 2024-07-01]. Dostupné online.
- ↑ barbar | Search Online Etymology Dictionary. www.etymonline.com [online]. [cit. 2024-07-01]. Dostupné online.
