Autoimunita
Autoimunita je stav, při kterém některá ze složek imunitního systému reaguje na struktury vlastního organismu, které tím zpravidla poškozuje. Jinými slovy, jedná se o imunitní odpověď na antigeny vlastního těla. Mnohdy taková reakce vyvolává autoimunitní onemocnění, k nimž patří například roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, Sjögrenův syndrom, diabetes melitus 1. typu či celiakie. Autoimunitní choroby postihují asi 3 % populace (ženy častěji).[1]
Významově opačným pojmem je autotolerance, tedy schopnost organismu tolerovat struktury jemu vlastní. Porucha autotolerance je tak vlastně příčinou autoimunity.
Mechanismus
[editovat | editovat zdroj]Důvody vzniku autoimunitní choroby mohou být značně různorodé. Některé poruchy jsou způsobené mutacemi v genomu či špatnou funkcí hormonů; ty jsou tedy do jisté míry geneticky a pohlavně podmíněné. Jiné se projeví během života jako vedlejší příznaky nevhodné imunitní reakce, například vlivem infekce (např. vlivem molekulárních mimikry), UV záření, farmak a jiných chemických látek.[2]
Infekce zpravidla naruší vnitřní molekulární rovnováhu uvnitř těla (viz imunitní dysregulace), dojde k uvolnění látek do míst, kde se běžně nevyskytují, k produkci obranných chemických látek (cytokinů), které mohou měnit expresi genomu. Infekce také silně aktivuje některé části imunitního systému. Vlivem UV záření, léků a jiných chemických látek může dojít k modifikaci autoantigenů. Někdy tělo reaguje na jinak normální složku potravy, například na lepek při celiakii.[2]
Příčiny autoimunitních onemocnění
[editovat | editovat zdroj]Přesné příčiny autoimunitních onemocnění nejsou zcela jasné, ale vědci věří, že kombinace genetických, environmentálních a hormonálních faktorů hraje klíčovou roli. Někteří jedinci mohou mít genetickou predispozici k autoimunitním chorobám, ale vnější vlivy, jako jsou infekce, strava nebo kontakt s chemickými látkami, mohou tyto choroby vyvolat nebo zhoršit.[3]
Druhy autoimunitních onemocnění
[editovat | editovat zdroj]Existuje více než 80 různých druhů autoimunitních chorob. Mezi nejčastější patří:
- Revmatoidní artritida: Postihuje klouby, což vede k bolesti, ztuhlosti a otokům.
- Systémový lupus erythematodes (SLE): Může postihnout kůži, klouby, ledviny, mozek a další orgány.
- Diabetes mellitus 1. typu: Způsobuje, že imunitní systém napadá buňky pankreatu, což vede k nedostatku inzulínu.
- Celiakie: Vyvolává imunitní reakci na gluten, což poškozuje tenké střevo.
- Hashimotova tyreoiditida: Imunitní systém útočí na štítnou žlázu, což vede k jejímu poškození.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Základy imunologie – opakováni pro kurz Poruchy imunity [online]. Praha: 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2009-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-07.
- ↑ a b VERNEROVÁ, Eva. Autoimunita [online]. Praha: 2. lékařská fakulta UK, 18.9.2009, poslední úprava 8.6.2010. Dostupné online.
- ↑ WEBER, Martin. Co vědět o autoimunitních onemocněních. zdravi-tip [online]. zdravi-tip, 2024-06-22 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MYERS, Amy. Autoimunitní řešení: prevence a odvrácení celého spektra zánětlivých symptomů a nemocí. Překlad Martina Brunnerová. Olomouc: ANAG, ©2016. 397 s. ISBN 978-80-7554-043-0.
- TLASKALOVÁ-HOGENOVÁ, H., ed.; HOLÁŇ, V., ed. a BILEJ, M., ed. Buněčné a molekulární základy imunologie 2003. Praha: Česká imunologická společnost, 2003. 185 s.
- VOTAVA, Miroslav a ONDROVČÍK, Petr. Vybrané kapitoly z klinické mikrobiologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 1998. 90 s. ISBN 80-210-1805-4. [Aktualizovaný text uvedený jako 2. dotisk 1. vydání (2002) dostupný také z: http://mikrobiologie.lf3.cuni.cz/bak/votava.pdf]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- autoimunitní onemocnění, Wikiskripta
Obrázky, zvuky či videa k tématu autoimunita na Wikimedia Commons
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
