Éós

Éós
Éós
	Éós zvedající tělo svého syna Memnóna. Vyobrazení na dně attické červenofigurové číše, 490-480 př. n. l., Capua, Itálie
Řecké jméno	Ἕως
Význam	bohyně úsvitu
Partner	Astraios, Tithónos, Kefalos a další
Rodiče	Hyperión a Theia
Sourozenci	Hélios, Seléné
Děti	Anemoi, Éósforos, Hesperos, Astraia
Římský ekvivalent	Aurora
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Éós (2. pád Éóje, attickou řečtinou Ἕως) je řecká bohyně úsvitu, případně červánků. Přes svůj význam v řecké mýtopoetické tradici neměla svůj kult^{[pozn. 1]} a pozici bohyně úsvitu zaujímala především Afrodité. Svým jménem i řadou atributů je blízká védské Ušas.

Římská personifikace úsvitu Aurora je přejmenovanou Éójou. Bohyní úsvitu v římském kultu byla pravděpodobně Mater Matuta.^[1]

Jméno a přívlastky

Kromě attického Ἕως Éós je toto jméno doloženo také v iónské a homérské řečtině jako Ἠώς Eós a v aiolštině jako Αὔως Auós a dórštině jako Ἀώς Áós.

Řecké éós a latinské aurora znamená jednoduše „úsvit“ a je odvozeno od praindoevropského kořene *haus/*haeus „svítící (rudě), plamen“^{[pozn. 2]} s připojeným sufixem -ós- či -ró-. Ze stejného kořene jsou odvozeno i výše uvedené jméno Ušas.^[2]^[3]

Mezi její další jména patří Día „zářící, jasná“ používané v Homérských hymnech, které může odkazovat na její příbuznost s nebem.^{[pozn. 3]} Dalším jejím jménem je Erigone „brzy zrozená“, což odkazuje na fakt že se jako úsvit rodí každé ráno.^[4]

Mezi její další epiteta patří:^[5]

Ορθρια (Orthia) „ráno-soumrak“
Ἡμερα (Hémerá) „den“
Τιτω (Titó) „den“
Ροδοδακτυλος (Rhododaktylos) „růžovoprstá“
Ροδοπαχυς (Rhodopachus) „růžovoramenná“
Χρυσοπαχυς (Chrysopachus) „zlatoramenná“
Φαεσφορος (Faesforos) „světlo přinášející“
Κροκοπεπλος (Krokopeplos) „šafránem oděná“

Genealogie a vztahy

Nejstarším a nejznámějším pramenem zmiňujím Éos je Hésiodova Theogonie která uvádí jako její rodiče titány Hyperiona a Theiu a jako její sourozence boha slunce Hélia a bohyni měsíce Seléné. V Homérských hymnech je matkou Éoje Euryfaseia, která je pravděpodobně totožná s Theiou. V pozdějších římských zdrojích je někdy jako její otec uváděn Pallás.^[5]

Společně s Astraiem „Hvězdným“ zplodila podle Theogonie Anemoi „Větry“ tedy Zefýra, Borea a Nota.^{[pozn. 4]} Dále je matkou dvou synů: Éósfora „Jitřenky“ a Hespera „Večernice“ a dcery Astraie „Hvězdné“.^[5]

Éós měla řadu milenců, nejprve boha války Área. Za to ji Afrodité proklela tím, že se neustále zamilovávala do smrtelníků. Mezi ty patřil Órión, Kleitos, Kefalos a nakonec Tithónos, s kterým měla syny Emathióna a Memnona. S Kefalem měla také syna Faethóna, jmenovce známějšího syna Héliova.^[5]

Odraz v umění

Malby

Dúridova malba na číši Éós truchlí nad mrtvým synem Memnonem z let 490 až 480 př. n. l., dnes v Louvru
N. Poussin Aurora a Cephalus z roku 1630, londýnská Národní galerie
L. Silvestr ml. Aurora probouzí Lunu z roku 1715

Sochy

Michelangelo B. Aurora , na hrobě Lorenza di Medici ve Florencii, kolem roku 1520
Auguste Rodin Aurora s Tithonem , v Rodinově muzeu v Paříži

Hudba

E.T.A. Hoffmann Aurora , opera , rok 1811

Odkazy

Poznámky

↑ V Ovidiových Proměnách Éós Diovi tvrdí že její svatyně jsou na zemi ze všech nejvzácnější. To může i nemusí být odkazem na kult této bohyně, v jiných zdrojích nezmiňovaný.
↑ z tohoto kořene je odvozené též latinské aurum „zlato“
↑ Védská Ušas a bohyně úsvitu obecně jsou často označovány za dcery bohů nebes.
↑ čtvrtý z Větrů jménem Eurus není v Theogonii zmiňován

Reference

↑ WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 217. [Dále jen West (2007)].
↑ West (2007), s. 217.
↑ MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 148.
↑ West (2007), s. 219.
↑ ^a ^b ^c ^d Eos [online]. [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Éós na Wikimedia Commons
Aurora v Riegrově slovníku naučném na Wikizdrojích
Theoi Project - Eos

[1] V Ovidiových Proměnách Éós Diovi tvrdí že její svatyně jsou na zemi ze všech nejvzácnější. To může i nemusí být odkazem na kult této bohyně, v jiných zdrojích nezmiňovaný.

[3] z tohoto kořene je odvozené též latinské aurum „zlato“

[6] Védská Ušas a bohyně úsvitu obecně jsou často označovány za dcery bohů nebes.

[9] čtvrtý z Větrů jménem Eurus není v Theogonii zmiňován

[2] WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 217. [Dále jen West (2007)].

[4] West (2007), s. 217.

[5] MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 148.

[7] West (2007), s. 219.

[Theoi-8] Eos [online]. [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. (anglicky)

[pozn. 1]

[1]

[pozn. 2]

[2]

[3]

[pozn. 3]

[4]

[5]

[pozn. 4]