Antonín Gotthard ze Schaffgotsche

Antonín Gotthard hrabě ze Schaffgotsche
Antonín Gotthard hrabě ze Schaffgotsche
Nejvyšší maršálek císařského dvora
	Ve funkci:; 1798 – 1811
Panovník	František II./I.
Předchůdce	František Xaver Khevenhüller-Metsch
Nástupce	Jan Josef Wilczek
Nejvyšší hofmistr císařovny
	Ve funkci:; 1790 – 1807
Panovnice	Marie Tereza Neapolsko-Sicilská (císařovna od roku 1792)
Předchůdce	budoucí císařovna se provdala za Františka II. v roce 1790; Antonín Thurn u císařovny Marie Ludoviky Španělské
Nástupce	císařovna zemřela; Michael František Antonín z Althannu u císařovny Marie Ludoviky Beatrix z Modeny
Narození	16. dubna 1721; Vratislav ; Habsburská monarchie
Úmrtí	28. ledna 1811 (ve věku 89 let); Vídeň ; Rakouské císařství
Choť	(1766) Marie Anna Kolonicsová (1744–1802)
Rodiče	Jan Antonín Gothart ze Schaffgotsche a Anna Terezie Novohradská z Kolovrat
Děti	Josef Gotthard (1767–1844) ; František Gotthard (1769–1796) ; Karel Gotthard (1774–1793)
Příbuzní	nevlastní bratr: Karel Gotthard ze Schaffgotsche (1706–1780) ; bratr: Filip Gotthard ze Schaffgotsche (1716–1795) ; bratr: Ceslaus Gotthard ze Schaffgotsche (1725–1781) ; švagr: Eugen Václav Bruntálský z Vrbna (1728–1789) ; snacha: Maria Josefa Skrbenská z Hříště (1776–1851)
Zaměstnání	politik
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1782: rakouský Řád zlatého rouna (č. 810), velkokříž Leopoldova řádu, 1810: francouzský Řád čestné legie
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Antonín Gotthard hrabě ze Schaffgotsche (celým jménem Antonín Gotthard říšský hrabě ze Schaffgotsche, svobodný pán z Kynastu a Greiffensteinu / německy Anton Gotthard Graf von Schaffgotsch, Freiherr zu Kynast und Greiffenstein, 16. dubna 1721, Vratislav – 28. ledna 1811, Vídeň) byl rakouský šlechtic, politik a dvořan. Od mládí působil u císařského dvora ve Vídni, souběžně se uplatnil jako diplomat. Ve dvorských funkcích nakonec dosáhl postu nejvyššího maršálka, byl též rytířem Řádu zlatého rouna. Vlastnil statky na severní Moravě a ve Slezsku (Kravaře, Vlčice).

Životopis

Zámek Kravaře, majetek Antonína Gottharda ze Schaffgotsche od roku 1783

Byl členem šlechtického rodu Schaffgotschů, patřil ke slezské větvi.^[1] Pocházel z početné rodiny hraběte Jana Antonína ze Schaffgotsche (1675–1742), posledního místodržitele Slezska před pruskou okupací v roce 1741, a jeho druhé manželky Anny Terezie, rozené Novohradské z Kolovrat (1690–1756). Dětství strávil ve Vratislavi, poté studoval na univerzitách v Praze a Leidenu, následně absolvoval kavalírskou cestu a na počátku války o rakouské dědictví se v Mohuči připojil k diplomatickým službám. V roce 1746 se vrátil do Vídně, kde byl jmenován komorníkem arcivévody a pozdějšího císaře Josefa II. Příležitostně znovu působil jako diplomat, po sedmileté válce byl pověřen krátkou misí do Berlína (1764). V roce 1766 byl jmenován nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Josefy, která zemřela o rok později. Později doprovázel tři dcery Marie Terezie ke sňatkům do zahraničí. Mezitím nadále setrvával v bezprostředních službách císaře Josefa II., po jeho smrti byl jmenován nejvyšším hofmistrem Marie Terezie Neapolské (1772–1807), která byla jako manželka Františka I. od roku 1792 císařovnou. V letech 1798–1811 byl zároveň nejvyšším maršálkem císařského dvora. V roce 1782 získal Řád zlatého rouna, později obdržel velkokříž Leopoldova řádu a při příležitosti sňatku císaře Napoleona s arcivévodkyní Marií Luisou dostal francouzský Řád čestné legie (1810).

Rodinné a majetkové poměry

Z početné rodiny svého otce byl Antonín Gotthard až sedmým synem v pořadí, proto původně nevlastnil žádný pozemkový majetek. Až později jako vysoký dvorský úředník zakoupil několik statků na severní Moravě a ve Slezsku. V roce 1783 koupil panství Kravaře u Opavy a zdejší zámek byl hlavním sídlem jeho rodiny do roku 1815.^[2] V roce 1791 přikoupil panství Vlčice poblíž Javorníku, kde často pobýval jeho starší bratr Filip Gotthard (1716–1795), vratislavský biskup. Po prodeji Kravař se Vlčice staly hlavním rodovým sídlem^[3], potomstvo pak pobývalo ještě na zámku Kociánka v Brně.

V roce 1766 se oženil s hraběnkou Marií Annou Kolonicsovou (1744–1802). Měli spolu devět dětí, z nichž minimálně dvě zemřely v dětství. Synové František Gotthard (1769–1796) a Karel Gotthard (1774–1793) padli ve válkách s revoluční Francií. Dědicem majetku byl nejstarší syn Josef Gotthard (1767–1844).

Marie Anna Hedvika (*/† 1766)
Josef Gotthard (17. 11. 1767, Vídeň – 7. 5. 1844), manž. 1795 Marie Josefa Skrbenská z Hříště (11. 9. 1776 – 19. 2. 1851)
František Gotthard (21. 6. 1769 – 15./16. 6. 1796), padl v bitvě u Wetzlaru, svobodný a bezdětný
Ladislaus Gotthard (*/† 1770)
Marie Antonie (11. 9. 1771 – 18. 12. 1837), manž. 1795 Lorenzo Galeazzo Trotti Bentivoglio (19. 3. 1757 – 4. 6. 1840)
Jan (5. 8. 1773 – 27. 3. 1776)
Karel Gotthard (5. 5. 1774 – 9. 6. 1793), padl v bitvě u Arlonu, svobodný a bezdětný
Marie Hedvika (13. 3. 1776 – 21. 11. 1816), svobodná a bezdětná

Antonínův starší nevlastní bratr Karel Gotthard (1706–1780) byl dlouholetým vysokým úředníkem ve správě Českého království, kde naposledy zastával funkci nejvyššího hofmistra (1767–1780). Další bratr Filip Gotthard (1716–1795) byl knížetem-biskupem vratislavským (1748–1795).

Jedním z předchůdců Antonína Gottharda na postu nejvyššího dvorského maršálka byl jeho švagr hrabě Eugen Václav Bruntálský z Vrbna (1728–1789).

Odkazy

Reference

↑ Ottův slovník naučný, díl 22.; Praha, 1904 (reprint 2000) ISBN 80-7185-057-8
↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 3.; Praha, 1998; s. 188 ISBN 80-85983-12-5
↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 2. Severní Morava; Praha, 1983; s. 277

Literatura

A. Kuzio-Podrucki, Schaffgotschowie. Dzieje wielkiego rodu z Europy Środkowej, Katowice 2024, ISBN 978-8367152-61-7 (v polštině)

Externí odkazy

[1] Ottův slovník naučný, díl 22.; Praha, 1904 (reprint 2000) ISBN 80-7185-057-8

[2] KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 3.; Praha, 1998; s. 188 ISBN 80-85983-12-5

[3] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 2. Severní Morava; Praha, 1983; s. 277

[1]

[2]

[3]