Přeskočit na obsah

Anna Chromy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Anna Chromý)
Anna Chromy
Narození18. července 1940
Český Krumlov
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí18. září 2021 (ve věku 81 let)
Monako
MonakoMonako Monako
Národnostčeská
Alma materNárodní vysoká škola krásných umění
Povolánísochařka
Významná dílaPlášť svědomí, Olympijský duch, Europa, Odyseus, Sisyfos
OvlivněnáSalvador Dalí, Surrealismus, Vídeňská škola fantastického realismu, J. M. W. Turner
OceněníPremio Michelangelo
Webová stránkawww.annachromy.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Plášť svědomí u Stavovského divadla

Anna Chromy (18. července 1940 Český Krumlov[1] – 18. září 2021 Monako[2]) byla česká malířka a sochařka. Vyrůstala v Rakousku, později žila ve Francii a pracovala v Itálii.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Anna Chromy se narodila v rodině pivovarníka Karla Webera a jeho ženy Marie, rozené Chromy. Na konci druhé světové války se s rodinou přestěhovala do Rakouska. Dětství Anna prožila v Linci, Salcburku a ve Vídni. Studovala balet. V roce 1965 se provdala za Wolfganga Steina. Manžel byl prezident firmy Telemundi, která se zabývala prodejem uměleckých předmětů.[3] Po přestěhování do Paříže začala studovat umění. Při studiu na École nationale supérieure des beaux-arts ji zaujal surrealismus. V Paříži potkala Salvadora Dalího, který se stal jejím vzorem a učitelem.[4][5] Jako umělecké jméno používala jméno své babičky. Od roku 1980 žila s manželem v Monte Carlu. Po vážné nehodě v roce 1992 se nemohla osm let věnovat malování. Zaměřila se proto na tvorbu bronzových a mramorových plastik.[6]

Ateliér

[editovat | editovat zdroj]

Anna Chromy měla ateliér v toskánské Pietrasantě, kde se také nachází slévárna bronzu. Zde pracovala na sochách z mramoru v ateliéru Massima Galleniho v Pietrasantě. Tvořila také v Carraře ve Studiu Michelangela Franka Barattiniho.

Umění a svědomí

[editovat | editovat zdroj]
  • Plášť svědomí je vysoký 4,5 metru
    Plášť svědomí je vysoký 4,5 metru
  • Váží 50 tun
    Váží 50 tun
  • Návštěvníci jím mohou procházet
    Návštěvníci jím mohou procházet
  • Detail pláště
    Detail pláště

Nejznámějším dílem Anny Chromy je „Prázdný plášť“, známý jako Plášť svědomí, Pieta či Commendatore, který se nachází na několika místech ve světě, např. v salcburské katedrále, před Stavovským divadlem v Praze, v Národním archeologickém muzeu v Aténách a na dalších místech.

V letech 2007 až 2010 zpracovala Plášť svědomí jako více než čtyři metry vysoký monolit. Byl vytesán z jednoho kusu bílého mramoru o váze 200 tun (váha sochy po zpracování je 50 tun). Práce probíhala ve studiu Cave Michelangelo v Carraře.[7]

Mezi další významné plastiky patří Olympijský duch, který bude umístěn před budovu nové knihovny v Šanghaji a Europa, současná reinterpretace antické bohyně, která bude umístěna před některou z evropských institucí.[8] V roce 2009 daroval monacký kníže Albert II. její dílo „Olivier d’Or“ nositeli Nobelovy ceny za mír, Elimu Wieselovi. Anna Chromy věnovala v roce 2008 papeži Benediktu XVI. model Pláště svědomí v Bazilice Svatého Petra, jako upomínku k založení Institutu svědomí.[9]

Anna Chromy hledala inspiraci zejména v operách, klasických tancích a antické mytologii. Její malby obsahují odkazy na díla vídeňské školy fantastického realismu a ostatních středoevropských umělců. Barvy, které často používala i na svých plastikách, mají jemný turnerovský podtón.

Hodnocení

[editovat | editovat zdroj]
„ Jste první ženou, která maluje silou muže. Vy vstoupíte do dějin malířství. “
— Salvador Dalí[10][11]
„ To, jak jsou díla Anny Chromy provedena, je mužská práce par excellence. “
— Pavel Kohout[11]

V roce 2016 obdržela umělkyně z rukou Oldřicha Lomeckého cenu Prahy 1,[12] která je udělována za významná umělecká, vědecká a jiná díla mající vztah k městské části. Při veřejném hlasování v roce 2017 o oblíbenosti moderních soch v Praze se Plášť svědomí umístil na prvním a Čeští muzikanti na pátém místě z dvaceti zveřejněných plastik.[13]

Své sochy počínaje rokem 2002 věnovala na různá, mnohdy velmi významná místa v Praze (Plášť svědomí u Stavovského divadla, Tančící fontána na Senovážném náměstí), přičemž umisťování některých soch provázely protesty některých umělců.[14] Milan Knížák a Jiří Fajt kritizovali především uměleckou úroveň soch; historici umění Zdeněk Lukeš a Zuzana Krišková je označili za jedny z nejhorších soch v Praze.[15] Darované sochy neprocházely výběrovým řízením. Darovanou sochu totiž město (např. Athény, Praha, nebo Salcburk) obvykle přijalo a umístilo dle přání autorky.[14] Podle autora publikace o normalizačních plastikách Vetřelci a volavky Pavla Karouse si tak autorka darováním soch zlepšovala své portfolio.[16] V roce 2003 vedl Milan Knížák demonstraci namířenou proti jejím sochám.[15][17]

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Obrazy

[editovat | editovat zdroj]
  • 'Být či nebýt', 1982, 100 cm × 100 cm
    'Být či nebýt', 1982, 100 cm × 100 cm
  • 'Nekonečná láska', 1979, 90 cm × 115 cm
    'Nekonečná láska', 1979, 90 cm × 115 cm
  • 'Ples v Benátkách', 1979, 45 cm × 60 cm
    'Ples v Benátkách', 1979, 45 cm × 60 cm
  • 'Klaun', 1979, 95 cm × 130 cm
    'Klaun', 1979, 95 cm × 130 cm

Veřejné sochy

[editovat | editovat zdroj]
  • Tančící fontána, Praha, Senovážné náměstí
    Tančící fontána, Praha, Senovážné náměstí
  • Odyseus (2000) 200 cm
    Odyseus (2000) 200 cm
  • Olympijský duch (2004) 580 cm
    Olympijský duch (2004) 580 cm

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Anna Chromy Biography [online]. Web Inclusion, 2010-09-09 [cit. 2008-07-12]. (Sculpture and Paintings). Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-13. 
  2. ↑ Zemřela česká sochařka Anna Chromy. Její díla zdobí Prahu, učila se u Dalího. iDNES.cz [online]. 2021-09-19 [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ Malířka a sochařka Anna Chromy dostala Cenu Prahy 1. https://www.prazskypatriot.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ KOČNAR, Jan. Malířka a sochařka Anna Chromy, krumlovská rodačka, letos oslavila jubileum. Českokrumlovský deník. 2020-10-22. Dostupné online [cit. 2021-05-15]. 
  6. ↑ CÁPOVÁ, Michaela. Sochařka Chromy odhalila v Praze svou další sochu - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2017-04-29 [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ Anna Chromy/The Cloak (The making the Cloak, video) [online]. Anna Chromy. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-04. 
  8. ↑ Anna Chromy Public Sculptures [online]. Web Inclusion, 2010-09-09 [cit. 2010-09-09]. (Sculpture Gallery). Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-17. 
  9. ↑ Anna Chromy Achievements and Awards [online]. Web Inclusion, 2010-09-09 [cit. 2010-09-09]. (Sculpture Gallery). Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-07. 
  10. ↑ Malířka a sochařka Anna Chromy, krumlovská rodačka, letos oslavila jubileum. Deník [online]. [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Darované soše na proporce nekoukej. A2 [online]. [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ Anna Chromy obdržela Cenu Prahy 1. Praha TV [online]. [cit. 2016-10-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ Které moderní sochy a plastiky v Praze se vám líbí? – Praha. iDNES.cz [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Kýčovité sochy Anny Chromy zaplavují Prahu, v areálu AMU je ale nechtějí [online]. Forum24, 2017-05-08 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Je to kýč! Lidé z AMU nechtějí ve škole sochu Anny Chromy [online]. Týden, 2017-05-05 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. 
  16. ↑ Predátoři a plameňáci: Šmíra na umělecké škole. V HAMU si nainstalovali Annu Chromy [online]. Radio Wave, 2017-05-15 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. 
  17. ↑ Protestující symbolicky rozbíjeli pražské sochy [online]. Novinky, 2003-02-18 [cit. 2017-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-21. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Chromy&oldid=23947304“