Hydroxid hlinitý
| Hydroxid hlinitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Hydroxid hlinitý |
| Anglický název | Aluminium hydroxide |
| Německý název | Aluminiumhydroxid |
| Sumární vzorec | Al(OH)3 |
| Vzhled | Bílá práškovitá nebo krystalická látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 21645-51-2 |
| SMILES | O[Al](O)O |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 78,003 g/mol |
| Teplota tání | 300 °C |
| Hustota | 2,42 g/cm3 (20 °C) |
| Disociační konstanta pKa | 12,39 (20 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | nerozpustný v ethanolu |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | ? |
| Součin rozpustnosti | 3,72×10−33 (20 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | amorfní jednoklonná |
| Koordinační geometrie | rovnostranný trojúhelník |
| Tvar molekuly | rovnostranný trojúhelník |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 275,8 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 70,1 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 157 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 1,193 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS07 Varování[1] | |
| R-věty | R36, R37, R38 |
| S-věty | S26, S36 |
| Teplota vznícení | Není vznětlivý |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hydroxid hlinitý (Al(OH)3) je nejstabilnější sloučeninou hliníku za standardních podmínek. Je amfoterní: v kyselém prostředí tvoří kationty [Al(H2O)6]3+, v zásaditém prostředí vzniká tetrahydroxohlinitanový aniont [Al(H2O)2(OH)4]−. Toto jsou dva nejčastější ionty ve zředěném roztoku. V zásaditějších roztocích vznikají vícejaderné ionty, např. [(H2O)4Al(μ-OH)2Al(H2O)4]4+.[2]
Výskyt v přírodě
[editovat | editovat zdroj]Čistý hydroxid hlinitý se v přírodě vyskytuje jako minerál gibbsit (hydrargillit, γ Al(OH)3). Je také jednou ze složek nejvýznamnější hliníkové rudy bauxitu, společně s dalšími formami hydratovaného oxidu hlinitého a hydratovaného oxidu železitého.
Srážením z alkalických roztoků lze připravit α-Al(OH)3 (bayerit), který se v přírodě nevyskytuje. Tato forma hydroxidu hlinitého je méně stálá než gibbsit.
Použití
[editovat | editovat zdroj]Používá se jako jedno z adjuvant. Ve vodárenství se využívá k čiření vody, což je jedna z operací při výrobě pitné vody.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Aluminium hydroxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GREENWOOD, N.N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 1635 s. ISBN 80-85427-38-9. S. 272–273.
- ↑ Čiření vody
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hydroxid hlinitý na Wikimedia Commons
