Přeskočit na obsah

Akram Ajlisli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Akram Ajlisli (Naibov))
Akram Ajlisli
Narození6. prosince 1937 (86 let)
Yuxarı Əylis
Povoláníspisovatel, politik, básník, dramatik, scenárista, překladatel, redaktor, romanopisec a povídkář
Alma materLiterární institut Maxima Gorkého
Žánrpoezie, novela, povídka, novela, črta a divadelní hra
Významná dílaKamenné sny
Oceněnízasloužilý umělecký pracovník Ázerbájdžánské SSR (1968)
People's Writer of Azerbaijan (1998)
Cena leninského komsomolu Ázerbájdžánské SSR
Řád nezávislosti
Řád slávy
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Akram Ajlisli (ázerbájdžánsky Əkrəm Əylisli), vlastním jménem Akram Nadžaf oglu Naibov (* 6. prosince 1937, Yuxarı Əylis) je ázerbájdžánský spisovatel, dramatik, scenárista a překladatel. Byl nositelem titulu Lidový spisovatel a také mu byly prezidentem Ázerbájdžánu uděleny řády Istiglal (İstiqlal ordeni) a Šöchrat (Şöhrət ordeni) za přínos ázerbájdžánské literatuře. V roce 2013, po zveřejnění románu Kamenné sny, v němž píše o protiarménských pogromech v Baku či Sumgaitu a ukazuje Armény v příznivém světle, byl Akram Ajlisli zbaven veškerých státních vyznamenání a byla proti němu zahájena štvavá kampaň, která trvá dodnes. V roce 2014 byl skupinou intelektuálů z celého světa nominován na Nobelovu cenu míru.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Akram Ajlisli se narodil 1. prosince 1937 ve vesnici Horní Ajlis (Yuxarı Əylis), známé též jako Agulis, v Ordubadském okrese Nachičevanské autonomní sovětské socialistické republiky. Matka Leja Ali-kyzy byla vesnickou vypravěčkou, otec Nadžaf zemřel na frontě, když bylo Akramovi 5 let.

Akram Ajlisli vystudoval Literární institut A. M. Gorkého v Moskvě. Svou literární dráhu započal psaním básní, jeho první povídka Hašam a jeho zeť (Qeşem ve onun Kürekeni) vyšla v roce 1959. Akram Ajlisli se proslavil trilogií Lidé a stromy (Adamlar və ağaclar; 1966–1968), která byla přeložena do všech jazyků SSSR a také v mnoha zemích východní Evropy. Děj většiny Ajlisliho děl se odehrává v jeho rodné vesnici Ajlis (jež se často ukrývá pod názvem Buzbulak). Jeho romány a povídky si získaly popularitu jak v Ázerbájdžánu, tak po celém Sovětském svazu především díky citlivému a láskyplnému zobrazení vesnického života. Ideově má Ajlisli blízko k ruským vesnickým spisovatelům, s některými z nich (Vasilij Bělov, Vasilij Šukšin) autor udržoval přátelské vztahy.

Kromě prózy se Akram Ajlisli věnoval také psaní filmových scénářů a dramat, jež byla uvedena v divadlech v Baku, Nachičevanu, Gandže i Jerevanu.

Jakožto překladatel převedl do ázerbájdžánštiny díla Vasilije Šukšina, Antona Pavloviče Čechova, Gabriela Garcíi Márqueze, Henricha Bölla, Vladimira Korolenka, Ivana Turgeněva, Konstantina Paustovského, Čingize Ajtmatova nebo Salmana Rushdieho.

Více než 40 let Ajlisli pracoval jako redaktor. V letech 1992–2003 byl ředitelem nakladatelství Jazyčy (Yazıçı, česky Spisovatel).[2]

Ajlislimu byl udělen titul Lidového spisovatele a také prestižní řády Šöchrat (Sláva) a Istiglal (Nezávislost). V listopadu 2005 byl zvolen poslancem do Parlamentu Ázerbájdžánské republiky (Azərbaycan Respublikasının Milli Məclisi) za správní obvod Džulfa-Ordubad. Funkci vykonával až do konce volebního období tedy do 7. listopadu 2010.[3]

Kontroverze kolem románu Kamenné sny

[editovat | editovat zdroj]

Ve svém románu Kamenné sny (Daş yuxular), který vyšel na konci roku 2012 v ruském časopise Družba narodov (Дружба народов), Ajlisli popisuje protiarménské pogromy v Baku v roce 1989 a masakr Arménů tureckými jednotkami v jeho rodné vesnici Ajlisu v roce 1919. Scény z nedávné minulosti se zde prolínají s vyprávěním pamětníků hrůzných událostí z první poloviny 20. století.

Ajlisli psal román původně ázerbájdžánsky a dokončil jej v roce 2006, v ázerbájdžánštině však kniha oficiálně nikdy nevyšla. Ajlisli se rozhodl dílo publikovat po událostech spojených s vydáním ázerbájdžánského důstojníka Ramila Safarova zpět do vlasti.[4] Ramil Safarov byl v roce 2006 v Maďarsku odsouzen k doživotí za brutální vraždu arménského důstojníka Gurgena Margarjana, ke které došlo v roce 2004 v Budapešti během semináře pořádaného NATO v rámci programu Partnerství pro mír.[5] V roce 2012 byl Safarov vydán k odpykání zbytku trestu do Ázerbájdžánu. Ve své vlasti byl ovšem vítán jako hrdina. Okamžitě po přistání 31. srpna, byl Safarov navzdory dohodám omilostněn[6], povýšen na majora, byl mu udělen státní byt a dostal odškodnění za 8 let strávených ve vězení.[7]

Po zveřejnění románu byla v ázerbájdžánských médiích zahájena štvavá kampaň proti autorovi. Akram Ajlisli byl obviněn ze sympatií k Arménům (vztahy mezi Ázerbájdžánci a Armény jsou napjaté v souvislosti se sporem o Náhorní Karabach). Ajlislimu je vyčítáno, že v knize popisuje pouze zločiny ze strany Ázerbájdžánců vůči Arménům, jmenovitě pogromy v Sumgaitu a Baku, a zmínky o arménské agresi, např. o masakru v Chodžali, zcela chybí.[8] V západních médiích se ovšem také spekuluje, že důvodem útoků na spisovatele, je kritika někdejšího prezidenta Hejdara Alijeva.

V únoru roku 2013 v Baku, v Gjandže a ve spisovatelově rodné vesnici proběhly demonstrace, které byly doprovázeny spalováním Ajlisliho portrétů a knih. Demonstranti provolávali hesla "Smrt Akramu Ajlislimu!", "Zrádce!", "Akram je Armén".[9][10] Vedení Svazu spisovatelů Ázerbájdžánu vydalo prohlášení o vyloučení Ajlisliho z organizace (ačkoli spisovatel tvrdí, že ze Svazu dobrovolně vystoupil už v roce 1991). Ajlisliho žena a syn byli propuštěni ze zaměstnání.[11] Ministerstvo školství Ázerbájdžánu "na žádost učitelů" rozhodlo o vyškrtnutí Ajlisliho děl ze školních učebnic.[12] Ázerbájdžánská divadla stáhla z repertoáru Ajlisliho hry. Poslanci parlamentu požadovali odejmout Ajlislimu veškerá státní vyznamenání a provést genetický test, zda není Armén.[10][13] Předseda parlamentu Oktaj Asadov prohlásil, že "v původu všech, kteří Ajlisliho podporují, je něco podezřelého."[14] Hlava Úřadu kavkazských muslimů, šejch-ul-islám Allahšukür Pašazade (Allahşükür Paşazadə) označil Ajlisliho za kacíře. Provládní strana "Současný Musavat" dokonce vypsala odměnu 10 tisíc manátů tomu, kdo uřízne spisovateli ucho.[15] Nařízením prezidenta Ilhama Alijeva byl 7. února 2013 Akramu Ajlislimu odebrán titul Lidového spisovatele a prezidentská penze.[16]

Na druhou stranu se autor dočkal podpory ze zahraničí. V únoru 2014 byl Akram Ajlisli nominován skupinou profesorů a rektorů z celého světa na Nobelovu cenu míru.[17][18]

Incident na letišti v Baku

[editovat | editovat zdroj]

Dne 31. března 2016 měl Akram Ajlisli vystoupit na Benátském literárním festivalu Incroci di Civiltà[19] . Před odletem byl ovšem zadržen na Bakuském letišti. Byl obviněn z výtržnictví a byl mu zabaven pas.[20] Později byla obvinění překvalifikováno na napadení veřejné osoby, za které hrozí až 3 roky vězení.[21] Autor celou kauzu komentuje ve svém otevřeném dopisu prezidentovi Ilhamu Alijevovi: "Můj trestný čin spočívá v tom, že jsem na bakuském letišti Hejdara Alijeva před odletem na literární festival v italských Benátkách konaném ve dnech 30.3.-2.4.2016 údajně ztropil výtržnost (nezachycenou videokamerami) a že jsem několik hodin po startu letadla v prostoru bez kamer fyzicky napadl příslušníka letištní pohraniční služby a silným úderem jsem mu způsobil krevní podlitiny. Samozřejmě nikomu nelze namluvit, že by osmasedmdesátiletý, se srdcem nemocný, slabý člověk mohl použít takové násilí vůči pětatřicetiletému muži sportovní postavy. A musím se Vám přiznat, že ani já jsem po seznámení s obviněním, které proti mně vznesla letištní policie, nemohl uvěřit, že by něco takového mohlo být postoupeno k soudu."[22]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Z národního hrdiny zrádcem. Stařičký spisovatel čelí v Ázerbájdžánu perzekucím. Lidovky.cz [online]. Rev. 25.4.2016 [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Azerbaycan XX.yy Yakın Dönem Türk Edebiyatı. [s.l.]: [s.n.] 
  3. ↑ Üçüncü çağırış Azərbaycan Respublikası Milli Məclisinin deputatları haqqında seçildikləri tarixə olan qısa MƏLUMATLAR. Azərbaycan Respublikasının Milli Məclisi [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Биография. Неофициальная страница о творчестве Акрама Айлисли [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-25. 
  5. ↑ КАВКАЗ ВЗБУДОРАЖЕН: ВЕРДИКТ ОГЛАШЕН. Institute for War & Peace Reporting [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  6. ↑ Распоряжение Президента Азербайджанской Республики o помиловании Р.С.Сафарова. Официальный интернет сайт Президента Азербайджанской Республики [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ Венгрия заявила протест Азербайджану из-за Сафарова. BBC [online]. Rev. 2.9.2012 [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ SINDELAR, Daisy. In Azerbaijan, Anger At An Author, But Not Necessarily At His Argument. Radio Free Europe/Radio Liberty [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ SULTANOVA, Aida; LEONARD, Peter. Azerbaijani writer punished for pitying Armenians. Associated Press [online]. Rev. 8.2.2013 [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b SULTANOVA, Shahla. Novella’s Sympathetic Portrayal of Armenians Causes Uproar in Azerbaijan. The New York Times [online]. Rev. 1.2.2013 [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ Akram Aylisli: I will not leave the country!. Contact Online news [online]. Rev. 6.2.2013 [cit. 2016-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. 
  12. ↑ В Азербайджане изымают из школьных учебников произведения опального писателя. Росбалт.RU [online]. Rev. 20.2.2013 [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ Azeri yazarın ezber bozan Ermeni çıkışı. Ensonhaber.com [online]. Rev. 4.2.2013. Dostupné online. 
  14. ↑ В Азербайджане устроили травлю писателя, осудившего армянские погромы. NR2.com.ua http://nr2.com.ua/News/world_and_russia/v-azerbajdzhane-ustroili-travlju-pisatelja-osudivshego-armjanskie-pogromy-5189.html © HP2 [online]. Rev. 6.2.2013. [nr2.com.ua/News/world_and_russia/v-azerbajdzhane-ustroili-travlju-pisatelja-osudivshego-armjanskie-pogromy-5189.html Dostupné online]. 
  15. ↑ Bring me the ear of Akram Aylisli! Politician offers £8,000 for attack on writer. The Independent [online]. Rev. 12.2.2013. Dostupné online. 
  16. ↑ Распоряжение Президента Азербайджанской Республики о лишении Акрама Айлисли (Акрама Наджаф оглу Наибова) персональной пенсии Президента Азербайджанской Республики. Официальный сайт Президента Азербайджанской Республики [online]. Dostupné online. 
  17. ↑ Request made to nominate Azerbaijani writer Akram Aylisli for Nobel Peace Prize. Неофициальная страница о творчестве Акрама Айлисл [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-09. 
  18. ↑ Акрама Айлисли предлагают в качестве кандидата на Нобелевскую премию мира. The First News [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  19. ↑ Official site of the festival. Incroci di Civiltà [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  20. ↑ Азербайджанского писателя Акрама Айлисли обвинили в хулиганстве. BBC [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  21. ↑ Статья уголовного дела писателя Акрама Айлисли изменена на более тяжелую. Meydan TV [online]. Rev. 21.4.2016 [cit. 2016-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-09. 
  22. ↑ Əkrəm Əylisli İlham Əliyevə müraciət etdi: "Primitiv iddianın qarşısı hökmən alınmalıdır". MODERATOR.az [online]. Rev. 19.4.2016 [cit. 2016-05-14]. [www.moderator.az/news/132684.html Dostupné online]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Akram_Ajlisli&oldid=24053802“