Airbus A400M
| A400M Atlas | |
|---|---|
.jpg) A400M německého letectva | |
| Určení | transportní letoun |
| Výrobce | Airbus Military |
| První let | 11. prosince 2009[1] |
| Zařazeno | 2013 |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | Royal Air Force Francouzské letectvo Německé letectvo Turecké letectvo |
| Výroba | 2007–dosud |
| Vyrobeno kusů | 127 k 31. červenci 2024[2] |
| Cena za kus | 152,4 milionů € (2013) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Airbus A400M Atlas[3][4] je evropský čtyřmotorový turbovrtulový transportní letoun. Vyvinutý byl společností Airbus Military (nyní Airbus Defence and Space) jako taktický letoun se strategickými schopnostmi jako náhrada za starší letouny jako Transall C-160 a Lockheed C-130 Hercules.[5] Co do velikosti je A400M někde mezi C-130 a C-17; je schopný přepravovat těžší náklad než C-130 a schopný provozu na nezpevněných plochách. Pokud je vybaven příslušným zařízením může letoun A400M vedle přepravní role provádět tankování paliva za letu a lékařskou evakuaci.
První let byl plánován na rok 2008, ale nakonec se uskutečnil 11. prosince 2009 v Seville ve Španělsku.[6] Mezi lety 2009 a 2010 čelil A400M stornování v důsledku zpoždění vývojového programu a překročení nákladů; zákaznické země se však podporu projektu rozhodly zachovat. V červenci 2011 se 8 zemí rozhodlo celkem objednat 174 letounů A400M.[7] V březnu 2013 letoun obdržel certifikaci Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA) a první letouny byly francouzskému letectvu dodány v srpnu 2013. Mimo Evropu byl objednán Tureckem a Malajsií.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]
_arrives_RIAT_Fairford_18July2019_arp.jpg)
.jpg)
_Aircrew_members_prepare_an_A400M_Atlas.jpg)
Na počátku projektu byla skupina firem Future International Military Airlifter (FIMA) založená v roce 1982, kterou tvořily Aérospatiale, British Aerospace, Lockheed Corporation a MBB. FIMA měla vyvinout náhradu za stroje C-130 Hercules a C-160 Transall. Měnící se požadavky a komplikace mezinárodní politiky se podepsaly na pomalém pokroku. V roce 1989 Lockheed skupinu opustil a soustředil se na vývoj druhé generace C-130 Hercules (C-130J). Poté, co se přidaly Alenia a CASA, se ze skupiny Future International Military Airlifter stala Euroflag.
Na počátku požadovaly partnerské země, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Turecko, Belgie a Lucembursko celkem 212 letadel. Poté, co od projektu odstoupila Itálie a ostatní státy přehodnotily své požadavky, bylo objednáno celkem 180 letadel. Dne 28. dubna 2005 se k projektu připojila Jihoafrická republika.
Airbus A400M nahradí v leteckých silách příslušných zemí stroje C-130 Hercules a C-160 Transall, které v nich po desítky let zastávaly funkci hlavních transportních letounů. A400M bude prvním letadlem od Airbusu od počátku projektovaným jako vojenské.
Airbus A400M zvýší přepravní kapacitu a dolet oproti letounům, které nahradí. Očekává se, že přepravní kapacita vzroste na dvojnásobek (jak v hmotnosti nákladu, tak i v objemu) a dolet se rovněž významně prodlouží. Stejně jako ostatní letouny od Airbusu bude mít A400M „skleněný kokpit“ a fly-by-wire systém a bude představovat velký technologický skok oproti srovnatelným starším letounům C-130 a C-160.
A400M bude možné provozovat v mnoha různých konfiguracích. Mezi ně bude patřit konfigurace pro přepravu nákladu, přepravu vojáků, MEDEVAC, vzdušný tanker a elektronický průzkum.
Problematickou otázkou byl výběr dodavatele motorů EuroProp. Až do poslední chvíle byl za jistého vítěze považován Pratt & Whitney Canada díky výhodnějším nákladům a technologiím. Ale tlak evropských vlád na poslední chvíli změnil postoj Airbusu. Vývoj a výrobu motorů zajistily společnosti Rolls-Royce, Safran, MTU AeroEngines a ITP Aero.
Politické a finanční průtahy s A400M způsobily, že britské letectvo odstartovalo program Short Term Strategic Aircraft (STSA), v kterém si vybralo C-17 jako prozatímní řešení nedostatku strategické přepravní kapacity než A400M vstoupí do služby. Následující zkušenosti s letouny C-17 vedly RAF k prodloužení původního pronájmu. 21. července 2004 oznámil Geoff Hoon, že RAF své čtyři stroje C-17 po skončení pronájmu odkoupí. Navíc si RAF objednala ještě jeden kus.
9. prosince 2004 jihoafrické letectvo oznámilo, že zakoupí osm strojů a šest opcí na A400M. Tím se Jihoafrická republika připojila k týmu Airbus Military jako průmyslový partner. Stroje měly být dodávány od roku 2013. (Objednávka však byla o pět let později zrušena.)
18. července 2005 chilské letectvo podepsalo memorandum o porozumění o nákupu tří letounů mezi lety 2018 a 2022.[8] Tato objednávka byla ale později zrušena.[9][10]
8. prosince 2005 si Malajsie objednala čtyři A400M, které nahradí její flotilu stárnoucích C-130.
Dalším potenciálním zákazníkem je Kanada. Na konci roku 2005 kanadské Ministerstvo národní obrany oznámilo, že 13 z celkem 19 stárnoucích strojů CC-130E bude nahrazeno 16 novými taktickými transportními letouny. Mezi typy, které by Kanada mohla nakoupit, patří mimo Airbusu A400 i Lockheed C-130J a Boeing C-17.
A400M se začal vyrábět v Seville v závodě EADS Spain (součást Airbus Military) v říjnu 2006 tempem tři letouny za měsíc. První zkušební let se očekával v druhém čtvrtletí roku 2008[1], uskutečnil se ale až 11. prosince 2009 v Seville.[6] Sériová výroba A400M byla zahájena v roce 2011 a první takto vzniklý stroj (výr. č. MSN007) byl zalétán 6. března.
A400M obdrželo certifikaci v březnu 2013. První letadlo bylo Francouzskému letectvu doručeno v srpnu téhož roku.
Služba
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Francouzské letectvo poprvé využilo A400M Operaci Serval 29. prosince 2013.[11]
RAF svůj první letoun A400M (MSN015) převzalo v listopadu 2014. Dne 10. září 2015 bylo Royal Air Force prohlášeno za lídra flotily A400M, pokud jde o letové hodiny, přičemž bylo nalétáno 900 hodin během 300 letů s flotilou čtyř letadel. V březnu 2015 došlo k první operační misi RAF na základnu RAF Akrotiri na Kypru.
Německá Luftwaffe převzala svůj první A400M (MSN019) v prosinci 2014.
Vývoz
[editovat | editovat zdroj]JAR
[editovat | editovat zdroj]V prosinci 2004 Jihoafrická republika oznámila, že nakoupí osm letadel typu A400M v ceně zhruba 837 milionů eur, zároveň se vstupem do klubu Airbus Military jako průmyslový partner. Dodávky byly očekávány mezi roky 2010 a 2012.[12][13] V roce 2009 Jihoafrická republika zrušila všech osm objednávek. Dne 29. prosince 2011 Airbus Military souhlasili s refundací plateb v plné výši – 837 milionů eur jihoafrické agentuře Armscor.[14]
Ostatní
[editovat | editovat zdroj]Airbus Military v roce 2006 nabídlo A400M Kanadě v tendru na 17 nových taktických letounů jako náhradu za staré letouny Lockheed C-130E.[15] Kanada však místo toho objednala čtyři letouny Boeing C-17 Globemaster III s 17 Lockheed C-130J Super Hercules.[16]
Turecko s 5,5 % podílem v programu A400M obdrželo svůj první letoun (MSN009) 4. dubna 2014.[17]
V prosinci 2005 Malajsijské královské letectvo objednalo 4 A400M pro doplnění své flotily letadel Lockheed C-130 Hercules.[18][19] První stroj (MSN022) převzalo v březnu 2015.
V listopadu 2016 začalo první A400M provozovat Španělsko.
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]
| Datum | Země | Objednávky | Dodáno | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|
| 27. května 2003 |  Německo |
53 | 37[2] | prosinec 2014 | Objednávka snížena z 60 na 53 (plus 7 možností),[20] a se pokusí 13 integrovat do mezinárodní transportní aliance.[21] |
 Francie |
50 | 19[2] | srpen 2013 | ||
 Španělsko |
27 | 13[2] | listopad 2016 | Původní rozpočet €3,453M zvýšen na €5,493M v roce 2010.[22] Dodávka 13 letounů zpožděna na roky 2025–2030.[23] | |
 Spojené království |
22 | 22[24] | listopad 2014[25] | Objednávka snížena z 25 na "minimálně 22".[26] | |
 Turecko |
10 | 10[2] | duben 2014[27] | ||
 Belgie |
7 | 6[2] | Prosinec 2020[28] | ||
 Lucembursko |
1 | 1 | říjen 2020[29] | Umístěny v Belgii jako součást flotily více zemí.[30] | |
| 8. prosince 2005 |  Malajsie |
4 | 4[2] | březen 2015[31] | První země mimo NATO, která obstarala A400M. Poslední A400M dodán v březnu 2017.[31] |
| 1. září 2021 |  Kazachstán |
2[32] | 0 | Očekáváno 2024[32] | Dodávky naplánovány od 2024.[32] |
| 18. listopadu 2021 |  Indonésie
|
2 (4 možné) | 0 | Očekáváno 2026[33] | Dva A400M v konfiguraci MRTT byly objednány, aby posílily vojenskou leteckou přepravu země a možnosti tankování ze vzduchu; dopis o záměru obsahuje možnosti pro čtyři další letadla[34] |
| Celkem | 178[2] | 110[2] |
Specifikace
[editovat | editovat zdroj]
Obecná charakteristika
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 3–4 (2 piloti, možnost volby tří pilotů, 1 nákladový důstojník)
- Kapacita: 116 vojáků/výsadkářů
- Délka: 45,10 m
- Rozpětí: 42,40 m
- Výška: 14,70 m
- Nosná plocha: 225,10 m²
Hmotnosti
[editovat | editovat zdroj]- Hmotnost prázdného stroje: 78 600 kg
- Max. vzletová: 141 000 kg
- Max. přistávací: 114 tun
- Užitečné zatížení: 37 000 kg
- Celkové množství paliva: 46,7 tun
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Cestovní rychlost: 781 km/h
- Cestovní dostup: 11 300 m
- Max. operační výška: 12 200 m
- Dolet s max. nákladem: 3 300 km
- Dolet s 30 tunovým nákladem: 4 500 km
- Dolet s 20 tunovým nákladem: 6 400 km
- Dolet: 8 700 km
- Přeletový dolet: 9260 km
- Délka vzletu: 940 m (hm. letounu 100 tun, nezpevněná plocha, ISA, hladina moře)
- Délka přistání: 625 m ditto
Pohon
[editovat | editovat zdroj]- 4 turbovrtulové motory EPI (EuroProp International) TP400-D6, 8 250 kW[35][36]
- Digitální ovládání motorů
- Vrtule:
- průměr 5,33 m, 8listé kompozitní Ratier-Figeac FH386
- stavitelný úhel náběhu listů, plný revers
Ostatní
[editovat | editovat zdroj]- Poloměr zatáčky (na zemi): 28,6 m
- Cena: kolem 100 milionů eur
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Airbus A400M na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Airbus military: A Single-Phase Programme [online]. Airbus Military S.L. [cit. 2007-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-14. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i Orders, Deliveries, In Operation Military aircraft by Country - Worldwide [online]. [cit. 2024-08-10]. Dostupné online.
- ↑ "A400M naming ceremony at RIAT." Archivováno 17. 12. 2013 na Wayback Machine. Airbus Military, 6 July 2012. Retrieved: 6 July 2012.
- ↑ Hoyle, Craig. "RIAT: A400M reborn as 'Atlas'." Flightglobal 6 July 2012. Retrieved: 6 July 2012.
- ↑ "RAF – A400m." Archivováno 30. 4. 2009 na Wayback Machine. RAF, MOD. Retrieved: 15 May 2010.
- ↑ a b "Updated- Pictures & Video: Airbus celebrates as A400M gets airborne." Flight International, 11 December 2009. Retrieved: 1 July 2011.
- ↑ "A400M Contract Amendment Finalised With Customer Nations." Archivováno 29. 11. 2014 na Wayback Machine. Airbus Military. Retrieved: 9 September 2011.
- ↑ Airbus military: Press Releases: Airbus Military signs agreement with Chile [online]. Airbus Military S.L., 2005-07-18 [cit. 2007-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-18. (anglicky)
- ↑ EU defence projects: A400M military airlifter [online]. european-defence.co.uk [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Yahoo! Finance: Airbus's A400M plane delayed [online]. Paříž: Reuters, 2007-10-16 [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ "Airbus A400M tactical airlifter makes combat debut in Mali". The Aviationist, 2 January 2014.
- ↑ "EADS welcomes South Africa's intention to become an A400M partner" Archivováno 2. 12. 2008 na Wayback Machine.. EADS, 15 December 2004.
- ↑ "South Africa signs for A400M transports." Flight International, 3 May 2005.
- ↑ Roberts, Janice. "Airbus refunds A400M payments to Armscor." Moneyweb, 19 December 2011.
- ↑ Airlift Capability Project – Tactical MERX website – Government of Canada
- ↑ Warwick, Graham. "Canada signs $1.4bn contract for 17 Lockheed Martin C-130Js." Flight International, 16 January 2008.
- ↑ Turkey Accepts First A400M. In: Defensenews.com [online]. 2014 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.defensenews.com/article/20140407/DEFREG01/304070015/Turkey-Accepts-First-A400M Archivováno 27. 5. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ "Annual Report and Registration Document 2005." Archivováno 10. 8. 2011 na Wayback Machine. European Aeronautic Defence and Space Company EADS N.V., December 2005 Retrieved: 25 April 2011
- ↑ "A400M price tag stays at RM600m each." Archivováno 28. 6. 2011 na Wayback Machine. Malay Mail, 13 November 2009.
- ↑ "Durchbruch im Streit über A400M" (German) Archivováno 28. 10. 2010 na Wayback Machine. Sueddeutsche Zeitung. Retrieved: 27 October 2010.
- ↑ Bundestag-Haushaltsausschuss: Grünes Licht für Drohnen [online]. [cit. 2017-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 July 2017.
- ↑ "Evaluación de los Programas Especiales de Armamento (PEAs)" (in Spanish). Archivováno 24. 10. 2013 na Wayback Machine. Ministerio de Defensa, Madrid (Grupo Atenea), September 2011.
- ↑ "Avión de transporte A400M." Archivováno 7. 5. 2018 na Wayback Machine. Ministerio de Defensa. Retrieved: 6 May 2018.
- ↑ DUNLOP, Tom. New Atlas transport aircraft delivered to UK [online]. 22 May 2023. Dostupné online.
- ↑ UK's first A400M arrives at Brize Norton home [online]. [cit. 2015-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 July 2015.
- ↑ "UK approaches Airbus Military, Thales for A400M training service" Archivováno 22. 5. 2014 na Wayback Machine. flightglobal.com, August 2010.
- ↑ Airbus Defence and Space delivers A400M to Turkish Air Force [online]. [cit. 2014-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22 May 2014.
- ↑ ANALYSIS: Airbus gearing up for A400M export push [online]. 14 June 2017 [cit. 2017-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 October 2017.
- ↑ UHER, Michal. První nákladní A400M Atlas pro belgicko-lucemburskou letku. armadninoviny.cz [online]. [cit. 2020-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Airbus-Lieferung wird auf 2020 verschoben [online]. lessentiel.lu, 9 March 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 March 2018. (německy)
- ↑ a b WALDRON, Greg. Malaysia receives first A400M [online]. 10 March 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 March 2015.
- ↑ a b c The Republic of Kazakhstan orders two Airbus A400Ms [online]. 1 September 2021. Dostupné online.
- ↑ HOYLE, Craig; MADRID2022-12-14T11:30:00+00:00. Indonesia finalises order for A400M airlifters [online]. [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Indonesia Ministry of Defence orders two Airbus A400Ms | Airbus [online]. 17 November 2021 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online.
- ↑ Airbus: Press Releases: A400M engine decision [online]. Airbus S.A.S., 2003-05-06 [cit. 2007-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-09. (anglicky)
- ↑ EuroProp International TP400 [online]. Teal Group Corporation, prosinec 2005 [cit. 2007-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SOUŠEK, Tomáš. Deset let ve službě A400M Atlas. Letectví a kosmonautika. Březen 2023, čís. 3, s. 12 až 17. ISSN 0024-1156.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Airbus A400M Atlas na Wikimedia Commons - (anglicky) A400M historie, fotogalerie a technické detaily (stránky EADS-CASA)
- (anglicky) Airbus Military
- (anglicky) Článek MachineDesign o A400M Archivováno 17. 12. 2005 na Wayback Machine.
