Přeskočit na obsah

Adriana Marmoreková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Adriana Marmorek)
Adriana Marmoreková
Narození1969 (55–56 let)
Bogota
Alma materUniversidad Nacional de Colombia
Pontifical Xavierian University
Povolánímalířka a fotografka
Webová stránkamarmorek.wixsite.com/marmorek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Adriana Marmoreková (nepřechýleně Marmorek; * 1969) je kolumbijská umělkyně, která zkoumá témata touhy prostřednictvím fotografií, videí, instalací a soch.[1]

Marmoreková vystavovala své práce v Kolumbii, Spojených státech, Argentině, Itálii a Belgii a některé její práce vlastní Museo de Arte Moderno v Cartagena de Indias. Marmoreková byla nominována na 9. cenu Luise Caballera za současné umění v roce 2017.[1][2]

V současné době žije a pracuje v Bogotě v Kolumbii.[3]

Raný život a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Adriana Marmoreková se narodila v Bogotě v Kolumbii v roce 1969. [1] Pochází z tradiční a konzervativní rodiny a studovala na katolické škole.[4]

V letech 1988 až 1992 studovala sociální komunikaci na Universidad Javeriana v Bogotě v Kolumbii. Její výtvarná kariéra odráží některé její začátky v oblasti televize a reklamy. [1][4]

V letech 2004 až 2006 získala Marmoreková magisterský titul v oboru výtvarných umění na Universidad Nacional v Kolumbii. [4][1]

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Marmoreková rozvinula svou uměleckou kariéru jako sochařka a pomalu expandovala do dalších médií, jako je fotografie, video a instalace. [1][4]

S využitím svých znalostí televize a publicity z raných studií [4] Marmoreková vyvinula styl umění, ve kterém zpochybňuje kolumbijské konzervativní a nesmělé názory na sex a zkoumá koncept „touhy“ a toho, jak s tím souvisí lidské vztahy, ženskost, láska, zármutek a sexualita. [4][5][6][7]

Tvorba autorky se od počátku projevovala erotikou. Prostřednictvím svých prvních soch pokřivených, zkroucených a mnohovrstevných bronzových postav, které připomínaly lidské tělo, umělkyně dokázala přijmout konceptuální styl umění, kterým je v současnosti známá. [4]

Kolem roku 2006 expandovala za sochařství a ponořila se do fotografie, videa a instalace [4] Kromě toho vytvořila médium nazvané Architektura touhy, které používá ke zkoumání konceptů touhy a potěšení prostřednictvím důkladné analýzy sociálních, historických a erotických prvků.[1][8]

Marmoreková zkoumá lidskou zvědavost tím, že do svých uměleckých děl přidává prvky, jako jsou kukátka a zrcadla, aby přinutila diváka být aktivní součástí díla.[6] Dílo umělkyně také nutí diváka konfrontovat se s vlastní intimitou a více se otevřít vlastním představám o touze a sexualitě.

Umělecké dílo

[editovat | editovat zdroj]

Během své kariéry Marmoreková zkoumala a pracovala s tématem vztahů a intimity, například její výstava El Tocador v roce 2009 v LA Galeria v Kolumbii sestávala z 15 objektů složených z použitého nábytku, videa a instalace.[9] Všechna díla zprostředkovávala myšlenky a opakující se témata erotiky a zároveň zpochybňovala domnělé liberální názory na dnešní sex. [9] Pro tuto konkrétní výstavu umělkyně dva a půl roku zkoumala vztahy mezi neživými předměty a subjektem, který je používá. [9] Marmoreková soustředí své zájmy na to, co se děje kolem tohoto specifického, ženského kusu nábytku, budoáru, a v jednom z nejintimnějších prostorů, ložnici mezi milenci a jí samotnou.[10] Spolu s budoárem nebo „Tocadorem“ zkoumá další kusy nábytku, na které promítá sexuální snímky těla, které doplňují tento fantazijní svět mezi nábytkem a tělem, který umělkyně pro tuto výstavu vytvořila. [4][9][11]

Podobně jako ve filmu El Tocador zkoumala vztah mezi předměty a subjekty, její výstava z roku 2013 Ánima zkoumá vztah mezi láskou a destrukcí a prostřednictvím smíšených médií ukazuje, jak jdou láska a destrukce ruku v ruce. Jeden z hlavních dílů výstavy je ovlivněn Boschovou " Zahradou pozemských rozkoší " Anima je křišťálová urna jako ta na obraze, ale místo dvou milenců umístí dva tenké zlaté pláty, které tančí kolem sebe a dotýkají se, podobně jako dva milenci, kteří se navzájem líbají a hladí. Tento pohyb netrvá věčně a oba se navzájem opotřebovávají a pomalu ničí. Další kousek v pořadu "Penelope- Kde jsi?" je stroj vyrobený ze dřeva, který najde a vytiskne jakýkoli tweet, který zmiňuje slovo „láska“, bez ohledu na jazyk. Když ji stroj tiskne, také ji skartuje na tenké kousky papíru. Oba tyto kousky vyjadřují lásku a destrukci a ukazují, jak jeden bez druhého nemůže existovat. [8][4]

Po přečtení románu The Human Stain od Philpa Rotha, ve kterém autor mluví o šatech, které si Monica Lewinská zachrání po svém vztahu s Billem Clintonem, začala Adriana Marmoreková přemýšlet o mnoha předmětech a darech, které pocházely od minulých lásek, a začala dokumentovat historie a zkoumání, jak v něčím životě dosáhly takové důležitosti.[12] Strávila více než pět let zkoumáním vztahů mezi lidmi a vzpomínkami, které zůstaly v konkrétních předmětech z minulých vztahů, a shromáždila přes 51 předmětů, které nazývá „relikvie“. Umělkyně věří, že v každém milostném příběhu jsou silné momenty, které se postupem času začnou zdát neskutečné, tyto „Relikvie“ nebo „Relikvie“ jsou fragmenty z minulosti, které divákovi připomínají, že tyto magické okamžiky se skutečně staly a i když tento vztah skončil, stále z něj zbyly fragmenty.[13] Skutečnost, že tyto předměty obsahují takové magické momenty, ztěžuje jejich likvidaci, kolumbijské noviny El Tiempo hovoří o tom, jak držení těchto předmětů ovlivňuje psychologii jednotlivce.[13] Umělkyně chce, aby je lidé viděli jako artefakty, proto je nazývá relikviemi [4] a vystavuje je ve skleněných vitrínách, jako by šlo o vzácné poklady.[14] Na konci výstavy se Marmoreková rozhodne 12 oněch „relikvií“ při slavnostní akci spálit. Spálením předmětů umělkyně umožňuje majiteli zbavit se břemene, které ovlivňuje psychiku jedince, a přitom stále ctít předmět a vzpomínky. Tato událost byla také zaznamenána a fotografována, což umožnilo další výstavu v roce 2016, Reliquias de amor[14] a „Háblame amor“ v roce 2017. [4]

Veřejné sbírky

[editovat | editovat zdroj]

Dílo Marmorekové je ve vlastnictví Museo de Fotografía de Bogotá, Kolumbie; Museo de Arte Moderno, Cartagena de Indias, Kolumbie; a Ayala-Suárez Colección de Arte Latinoamericano, Buenos Aires, Argentina.[15][16]

Samostatné výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Výběr samostatných výstav:

  • The Unspoken, Remy Toledo Gallery, NY, 2006
  • A través del espejo, LA Galeria, Bogota, 2007
  • "Habitación Propia" in In-situ and "Construcción Sensible", Cámara de Comercio, Bogota, 2008
  • El Tocador, LA Galeria, Bogota, 2009
  • Punto Básico: Doble Nudo, LA Galeria, Bogota, 2011
  • "Desidium", MUUA Colombia, 2013
  • "Anima", La Galeria, 2013
  • "Aqua", MAG3 Vídeň, Rakousko, 2014
  • "Máquinas deseantes" Artbo, Nohra Haime Gallery, 2015
  • "Ensayos para Objetos de Deseo", NH Galeria, Kolumbie, 2015
  • "AlterEGo", Museum of Contemporary art, Bogota, 2015[17]
  • "Love Relics", Nohra Haime Gallery, NY, 2016[18][19][20]
  • "Love Relics", Modern Art Museum, Bogota, 2017[15][16]

Skupinové výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Výběr skupinových výstav autorky:

  • "Máquina Deseante", Galería Dos Casas, Bogota, 2011.
  • "Tránsitos", LIA, LA Galería, Bogota, 2012
  • "Ellas Sí Hablan", Galería Villa Manuela, Havana, Cuba, 2012
  • "La Luz", Rojo Galería, Bogota, 2012
  • "L'Essenza Di Tutte Le Cosse", Primo Piano Livingallery, Lecce, Italy, 2012
  • "Infinitum cuerpo: de corrosiones y placeres", Galería Espacio Alterno, Bogota, 2013
  • "theRed,", MAG3, Vienna, Austria, 2013
  • "theRed", Ruse Bulgaria (with Ruse Art Gallery), 2014
  • "La Novia del Viento", MUUA, Museo de la Universidad de Antioquía, Medellín, 2014
  • "theRed", Galerie Lisi Hämmerle, Bregenz, Austria, 2014
  • "Dialogs with the Collection", Museo de Arte Moderno de Bogotá, Kolumbie, 2015
  • "Abrahadabra", Museo de Arte Contemporáneo de Bogotá, Kolumbie, 2015[21]
  • "Mythologies", Galería El Nogal, Bogota, 2015
  • "Heroin", Galería Nest, Bogota
  • ARCO Colombia, Curatorial Selection by Juan Andrés Gaitán, Madrid, Spain, 2015
  • "Dame un Beso, Kiss Me, Küss Mich", Tatiana Pagés Gallery, New York, 2015
  • "Intimate Voices,", Museo Nacional de Colombia, Bogotá, Kolumbie, 2016
  • "Pasado Imperfecto", NH Galería, Cartagena de Indias, 2016
  • "Schnabel, Muniz y Otras Obras Maestras", NH Galería, Cartagena, Colombia,, 2016
  • "Obras en la Colección del Museo", Museo de Arte Moderno de Cartagena, Kolumbie, 2016
  • "Medusas. Mujer Mito/Mujer Sombra", MAC Museo de Arte Contemporaneo de Bogotá, Kolumbie, 2016[22]
  • "Creative Tech Week NYC", Hyphen Hub, New York, -2016
  • "Objetus", NH Galería, Cartagena de Indias, Kolumbie, 2016
  • "Retrospective /10Years Mag3", Mag3, Vienna, Austria, 2016
  • "El Trueque", Rincon Projects, Bogota, 2016
  • "Hagase la luz", Fundacion Artnexus, Bogota, 2017
  • "Dark and Stormy Night: The Gothic in Contemporary Art", Lehman College Art Gallery, New York, 2017
  • "New Place, New Space", Nohra Haime Gallery, New York, 2017
  • "FEMALE\FEMINIST/2017", Lyme Academy College of Fine Arts, Old Lyme, CT, 2017
  • "2017 Hot New Pics", Midwest Center for Photography, Wichita, KS, 2017
  • "Wealth", LA galería, Bogotá, Kolumbie, 2017
  • "Feminist Feminine", Nohra Haime Gallery, New York, 2017
  • "Visiones Algorítmicas", NH Galería, Cartagena, 2017[4][1]

Publikace

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adriana Marmorek na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Adriana Marmorek of Nohra Haime Gallery [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ 9th Luis Caballero Award, a Series of Artistic Interventions. ArtNexus. Dostupné online [cit. 2018-03-14]. 
  3. ↑ Marmorek [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m Deseo, poética de la seducción. Cartagena de Indias, Colombia: N H Galería, 2016. ISBN 978-0-9914092-8-0. OCLC 989726832 
  5. ↑ Periódico Arteria [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-26. (anglicky) 
  6. ↑ a b Deseo, poética de la seducción. Cartagena de Indias, Colombia: N H Galería, 2016. ISBN 978-0-9914092-8-0. OCLC 989726832 S. 6. 
  7. ↑ GAITAN TOBAR, Andres. Voces Intimas. Relatos e imagenes de mujeres aritstas. ArtNexus. March–May 2017, s. 112–114. 
  8. ↑ a b GARCÍA DUSSÁN, Eder. Semiotic reading and aesthetic education: The case of a poem by Augusto Do Campos. Hallazgos. January 2014, s. 93–110. ISSN 1794-3841. DOI 10.15332/s1794-3841.2014.0021.05. 
  9. ↑ a b c d SEMANA, Publicaciones. Arcadia. [s.l.]: Publicaciones Semana, 2009. Dostupné online. (španělsky) 
  10. ↑ DINERO. La arquitectura del deseo [online]. 12 October 2009 [cit. 2018-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Adriana Marmorek en LA galeria expo El Tocador [online]. [cit. 2018-04-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ ¿Qué guarda la gente de un amor? Una exposición en el Mambo | ELESPECTADOR.COM. ELESPECTADOR.COM. 2018-01-03. Dostupné online [cit. 2018-03-30]. (španělsky) 
  13. ↑ a b TIEMPO, Casa Editorial El. ¿Guardo o quemo las reliquias de mi expareja?. El Tiempo. Dostupné online [cit. 2018-03-28]. (španělsky) 
  14. ↑ a b BIRBRAGHER- ROZENCWAIG, Francine. Adriana Marmorek. ArtNexus. December 2016, s. 125–126. 
  15. ↑ a b c MARMOREK, Adriana. Adriana Marmorek : love relics: September 13 - October 15, 2016. New York: Nohra Haime Gallery, 2016. ISBN 978-0-9914092-9-7. OCLC 965763224 
  16. ↑ a b Adriana Marmorek of Nohra Haime Gallery [online]. [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ ADMINISTRADOR. ÁLTER EGO. Museo de arte contemporaneo Bogota. Dostupné online [cit. 2018-11-01]. (španělsky) 
  18. ↑ CV Adriana Marmorek [online]. [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ artnet [online]. [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ PAST [online]. [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ ADMINISTRADOR. ABRAHADABRA. Museo de arte contemporaneo Bogota. Dostupné online [cit. 2018-11-01]. (španělsky) 
  22. ↑ ADMINISTRADOR. MEDUSAS Mujer-mito / Mujer-sombra. Museo de arte contemporaneo Bogota. Dostupné online [cit. 2018-11-01]. (španělsky) 
  23. ↑ Deseo, poética de la seducción. Cartagena de Indias, Kolumbie: N H Galería, 2016. ISBN 978-0-9914092-8-0. OCLC 989726832 
  24. ↑ Liliana Angulo Cortés; PASCALE MOLINIER; M. VIVEROS. Y el amor-- ¿cómo va?. Bogotá: Universidad Nacional de Colombia, 2009. ISBN 978-958-8471-26-6. OCLC 649690758 

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adriana_Marmoreková&oldid=24500707“