Přeskočit na obsah

Vojtěch Rakous

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Adalbert Österreicher)
Vojtěch Rakous
Rodné jménoAdalbert Österreicher
Narození8. prosince 1862
Starý Brázdim
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. srpna 1935 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníNový židovský hřbitov v Praze-Libni
Povoláníspisovatel a dramatik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Rakous, vlastním jménem Adalbert Österreicher, později Östreicher (8. prosince 1862 Starý Brázdim – 8. srpna 1935 Praha), byl český židovský spisovatel.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Adalbert Österreicher (Vojtěch Rakous byl literární pseudonym) se narodil ve vsi Starý Brázdim (dnes osada Brázdim u Brandýsa nad Labem). Pocházel z česky hovořící rodiny židovského chalupníka Šalamouna Österreichera a matky Barbory, rozené Pollákové. Celkem bylo v rodině sedmnáct dětí. Jeho školní vzdělání obsahovalo pouze jednoroční docházku do židovské školy v Brandýse nad Labem.

Nejprve chodil do školy v obci Brázdim (uč. F. Šebek, následoval rok v židovské škole v Brandýse n. Labem. Pokračoval v docházce na obecné škole v Brandýse n. L. a nakonec se tamtéž vzdělával dva roky u Piaristů.

V Praze, kde se vyučil prodavačem galanterního zboží, se naučil německy, ale současně získal vztah k české literatuře. Po devíti letech pražského pobytu se usadil v Mratíně u Brandýsa nad Labem, kde se živil jako podomní obchodník a obchodník s obilím.[1] V té době také pokoušel časopisecky publikovat, i když jeho znalosti české mluvnice byly nedostatečné.

Jan Herben a zrození nového spisovatele

[editovat | editovat zdroj]

Životopisné zdroje o Vojtěchu Rakousovi shodně uvádějí, že se jeho první literární pokusy dostaly v roce 1885 do rukou spisovateli Janu Herbenovi, tehdy redaktorovi Času. Herbenovi kolegové se neuspořádanému rukopisu s nesprávným pravopisem posmívali; Herben však pochopil jeho kvality. Přepsal několik z nich bezchybnou češtinou a navíc vybral pseudonym tak, že autorovo německé jméno přeložil jako Vojtěch Rakous. Tím mu otevřel cestu k publikaci. Upozornil též na Rakousovy práce Rudolfa Pokorného (1853–1887), redaktora časopisu Paleček a Karla Fischera (1859–1906), redaktora Kalendáře česko-židovského.[2]

Návrat do Prahy, život v Libni

[editovat | editovat zdroj]

V devadesátých letech se Vojtěch Rakous vrátil do Prahy. V první zachovalé policejní přihlášce je uvedeno, že před svatbou žil se sourozenci Karlem a Paulinou.[3] S bratrem Karlem (* 1864) také založil v pražské Jindřišské ulici obchod s obuví Staroměstská tržnice obuvi. Obchod vlastnili oba bratři a Vojtěch převzal v roce 1903 vedení filiálky v Praze-Libni (od roku 1901 součást hlavního města – Praha VIII) na Primátorské (dnes Zenklova) třídě 252, v domě, který vlastnil.[4]

V roce 1895 se oženil s Emilií Neumannovou (1873–1932). Spolu měli tři děti – Josefa (* 1896), Boženu(* 1906) a Karla (zemřel 1930).[5] [4]

Vojtěch Rakous byl též aktivním členem libeňské židovské náboženské obce. Byl volen do představenstva a různých výborů a komisí. Angažoval se též v českožidovském hnutí, jehož cílem byla úplná integrace česky smýšlejícího židovstva.[4]

V roce 1932, kdy se dožil sedmdesátky, byl již všeobecně uznávaným a oblíbeným spisovatelem. Denní tisk jeho jubileum připomínal a kladně komentoval a Libeňská obec židovská ho jmenovala čestným členem.[6] [7] [4] Vojtěch Rakous zemřel v Praze, je pohřben na pražském Novém židovském hřbitově v Libni.

Posmrtné uznání

[editovat | editovat zdroj]
  • Úmrtí populárního spisovatele zaznamenal v roce 1935 denní tisk tiskovými zprávami, sloupky a vzpomínkami.[8]
  • Po Vojtěchu Rakousovi je pojmenována ulice Rakousova v Praze 8 – Libni.

Literární dílo

[editovat | editovat zdroj]

První úspěchy – časopisy

[editovat | editovat zdroj]

Nového spisovatele si po Herbenově upozornění povšimnul časopis Paleček. Již v roce 1885 zveřejnil na pokračování jeho povídku Proč občan Purnocha nevolil do říšské rady.[9] Drobná humoreska popisuje, jak vesničané z polabských Chrástovic vyslali do Karlína (který byl tehdy okresním městem) souseda Purnochu, jako volitele do říšské rady. Ten však – pro naivitu své ženy, která ho doprovázela – vlak do Prahy zmeškal.

V roce 1888 otiskl Nový Paleček na pokračování Rakousovu povídku Panské choutky[10] a o rok později Historie dvou týden ženatých mužů.[11] V humoreskách otištěných v Palečkovi výstižně popisuje maloměsto a vesnici, jeho židovství se v nich neprojevuje.

Po upozornění Jana Herbena byly Rakousovy práce vydávány také v Kalendáři česko-židovském.[1] První dohledaná povídka byla otištěna v tomto Kalendáři v ročníku 1887–1888 pod názvem V červáncích doby (Povídka z dob našeho národního probuzení).[12] V příběhu vystupuje mladý Stránský, který je "...myšlením Čech, vírou Žid". Miluje dceru jiného Žida – Kantora; ten tíhne k němčině a chce v obci Lenešice německou školu, aby židovské děti získaly lepší náboženské vzdělání. Nakonec v obci vznikne česká náboženská škola a Kantor se se Stránským udobří. Propagace jazykové a kulturní české orientaci Židů v Čechách odpovídala požadavkům redaktora Fischera, ale Vojtěch Rakous se po několika letech spolupráce zaměřil k popisování života venkovských Židů z doby jeho mládí.

Knižní vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • Doma: židovské obrázky (Praha, L. Ballenbergr, 1897, dostupné online)[13]
  • Vojkovičtí a přespolní (poprvé vydáno Praha, Spolek českých akademiků židů, 1910)
  • Na rozcestí (netypická historická novela; [ilustrace Adolf Kašpar], vydal Svaz česk. pokrokových Židů, 1914)
  • Modche a Rézi (il. Adolf Kašpar, poprvé vydal Obelisk, Praha, 1926)

Vydáním knihy Vojkovičtí a přespolní se Vojtěch Rakous definitivně stal úspěšným spisovatelem. Za jeho života vyšlo celkem sedm stejnojmenných vydání, která však mají různě pozměněný obsah a skladbu. Jeho práce později vycházely i pod názvem Modche a Rézi. Prozatím naposledy byly Rakousovy povídky vydány v letech 1992 a 2009 (Modche a Rézi, Praha, vydal Petrklíč a G+G).

Některá vydání byla ilustrována významnými autory, jako Adolf Kašpar, Josef Lada, Jiřím Winter a dalšími. Povídky byly přeloženy do němčiny (překlad Erik Saudek) a angličtiny.[14]

Divadelní hry

[editovat | editovat zdroj]

Povídky Vojtěcha Rakouse byly upravovány pro divadlo, např.:

  • V roce 1921 uvedlo Městské divadlo v Ostravě inscenaci Modche a Rézi[15]
  • Divadlo Uranie v Praze uvádělo v roce 1931 Modche a Rézi na židovském bále,[16] v roce 1932 hrálo toto představení pražské divadlo Akropolis;[17] Komorní divadlo[18]
  • Jak vyplývá z meziválečného tisku, dramatizované příběhy Modche a Rézi byly též hojně hrány zejména židovskými amatérskými soubory.

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Televize a rozhlas

[editovat | editovat zdroj]

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

Vojtěch Rakous se narodil jako Adalbert Österreicher a byl tak zapsán i v pražské policejní přihlášce.[3] V dospělosti zjistil, že jeho příjmení se správně píše Östreicher a nechal si ho úředně opravit.[5] V průběhu života počeštil své křestní jméno a psal se Vojtěch Östreicher.[1]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Mojmír Otruba: Vojtěch Rakous, předmluva ke knize povídek Vojkovičtí a přespolní, Československý spisovatel, edice Slunovrat, 1986
  2. ↑ OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury 3/II. Praha: Academia, 2000. 1528 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1209–1211. 
  3. ↑ a b Policejní přihláška sourozenců Österreichových
  4. ↑ a b c d KLENOVÁ, Dominika. ŽIDOVSKÁ NÁBOŽENSKÁ OBEC PRAHA VIII. – LIBEŇ ZA PRVNÍ A DRUHÉ REPUBLIKY. 2011. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Vladimír Černý. s. kap. 6.2.10. Dostupné online.
  5. ↑ a b Policejní přihláška, Adalbert Östreicher s rodinou
  6. ↑ KOCOUREK, František. Vojtěch Rakous pochybuje o své sedmdesátce. Pražský ilustrovaný zpravodaj. 12. 1932, čís. 51, s. 4. 
  7. ↑ Lidové noviny, 8.12.1932, s.9
  8. ↑ Lidové noviny, 9.8.1935, s.5, Vojtěch Rakous zemřel"
  9. ↑ Paleček, 42/1885, s.330, Proč občan Purnocha nevolil do říšské rady
  10. ↑ Nový Paleček, 17.8.1888, s.282
  11. ↑ Nový Paleček, 15.2.1889, s.58
  12. ↑ Kalendář česko-židovský, ročník 1987-1988, s.78 (snímek 80)
  13. ↑ Vojtěch Rakous: Doma:židovské obrázky
  14. ↑ Databáze NK ČR, Vojtěch Rakous
  15. ↑ Modche a Rézi, detail představení 1921
  16. ↑ Národní listy, 13.9.1931, s.5
  17. ↑ Národní politika, 29.1.1932 (odpolední), s.4
  18. ↑ Lidové noviny, 16.1.1933, s.4, Divadla
  19. ↑ FDb.cz, Vojtěch Rakous
  20. ↑ Rudé právo, 16.6.1962, s.3
  21. ↑ Dvojka, Modche před odvodem[nedostupný zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury 3/II. Praha: Academia, 2000. 1528 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1209–1211. 
  • OTRUBA, Mojmír. Vojtěch Rakous:Vojkovičtí a přespolní. Praha: Československý spisovatel, 1986. Kapitola Předmluva, s. 7–13. 
  • SÍGL, Miroslav. Kdo byl a kdo je kdo (Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko). Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-351-0. Kapitola Rakous Vojtěch, s. 366. 
  • MUDROVÁ, Ivana. Z Prahy všemi směry II.. Praha: Lidové noviny, 2014. ISBN 978-80-7422-310-5. Kapitola Židovská paměť obce Brázdim, s. 54–59. 

VLASÁK, František. Vojtěch Rakous. Naše Polabí IV., 1926-1927, 7-11, Brandýs n. Labem.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vojtěch_Rakous&oldid=24096961“