Přeskočit na obsah

Ježourek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Acantholimon)
Jak číst taxoboxJežourek
alternativní popis obrázku chybí
Ježourek Acantholimon sp.
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďolověncovité (Plumbaginaceae)
Rodježourek (Acantholimon)
Boiss., 1846
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ježourek (Acantholimon) je rod rostlin z čeledi olověncovité. Zahrnuje více než 300 druhů a je rozšířen v suchých a vysokohorských oblastech jihovýchodní Evropy a Asie. Ježourky jsou nízké, obvykle trnité a hustě polštářovitě rostoucí keře s úzkými, tuhými listy. Květenství jsou klasovitá a vyrůstají z paždí listů. Kalich i listeny jsou z velké části suchomázdřité. Plodem je úzká tobolka. V české přírodě není tento rod zastoupen. Některé druhy jsou pěstovány jako skalničky a okrasné keře.

Ježourek plevnatý na ilustraci z poloviny 19. století

Ježourky jsou nevysoké, zpravidla bohatě větvené a polštářovitě rostoucí keříky. Listy jsou jednoduché, přisedlé, s čárkovitou, jehlicovitou nebo šídlovitou, na vrcholu někdy štětinovitě zakončenou čepelí. Zpravidla jsou tuhé a pichlavé. Vyrůstají ve shlucích na nových letorostech. U některých druhů mohou být letní listy odlišné od jarních. Květy jsou poměrně malé, většinou růžové, řidčeji bělavé nebo purpurové. Klasovitá květenství se rozvíjejí v paždí jarních listů a jsou složená ze 2 až 8 dvouřadě uspořádaných klásků. U některých druhů je hlavní osa květenství zkrácená a klásky pak vyrůstají z úžlabí listu. Každý klásek je složen z 1 až 5 květů podepřených listeny a listenci se široce blanitým okrajem. Kalich je nálevkovitý nebo výjimečně až válcovitý, srostlý a na okraji pěti- nebo desetilaločný, podél žeber nevýrazně bylinný a jinak blanitý (suchomázdřitý), s blanitým, purpurovým, růžovým nebo bílým lemem. Korunní lístky jsou na bázi krátce srostlé a poněkud vyčnívají z kalicha. Tyčinek je 5 a jsou přirostlé k bázi koruny. Semeník je svrchní, úzký, válcovitý, a nese 5 volných čnělek zakončených zploštělými, hlavatými bliznami. Plodem je úzká tobolka, podepřená nápadným, vytrvalým kalichem.[1][2][3][4]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje asi 306 druhů. Je rozšířen od jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie přes Kavkaz a Střední Asii a po Himálaj a čínský Sin-ťiang. Centrum druhové diverzity je v horských oblastech Íránu a Afghánistánu. V rámci Evropy se vyskytují 4 druhy. Největší areál z nich má Acantholimon ulicinum. Vyskytuje se v Řecku včetně Kréty a ostrovů ve východním Egejském moři, Albánii, Makedonii, Srbsku a Černé Hoře. Z dalších druhů roste v Řecku a Albánii Acantholimon graecum. Rod zahrnuje řadu endemitů s relativně nevelkými areály. Acantholimon aegaeum je endemit Egejských ostrovů, Acantholimon albanicum je endemit Albánie. Rod je značně diversifikovaný v asijské části Turecka, kde roste přes 50 druhů.[5][6] Ježourky nejčastěji rostou ve skalnatých a kamenitých chladných stepích, polopouštích a ve vysokohorských oblastech.[3][4]

Rod Acantholimon je v rámci čeledi Plumbaginaceae řazen do podčeledi Limonioideae a tribu Limonieae, který představuje největší tribus celé čeledi. Podle výsledků fylogenetických studií patří mezi příbuzné linie rody Dictyolimon, Cephalorhizum.[7]

Ježourek tuhý jako skalnička
Acantholimon lycopodioides jako skalnička

Ježourky jsou pěstovány zejména jako skalničky. Nejčastěji je pěstován ježourek plevnatý, za jeden z nejkrásnějších druhů je považován ježourek Olivierův. Řadu druhů lze vidět ve sbírkách českých botanických zahrad, např. ježourek plevnatý, ježourek arménský, ježourek hvozdíkovitý, ježourek Kotschyův nebo ježourek milý.[9][3]

Pěstování a množení

[editovat | editovat zdroj]

Ježourky jsou vesměs dosti nenáročné rostliny, nesnášejí však větší vlhko, a to zejména v zimním období. Vyhovují jim sušší, vápenaté a štěrkovité půdy a plné výsluní. Jsou vhodné k výsadbě do skalek, lze je také sázet do úzkých, hlubších skalních štěrbin. K množení je nejlepší rostliny na podzim prosypat pískem a na jaře oddělit zakořeněné větévky. Množení řízkováním není snadné. Nejlépe zakořeňují pozdně letní dřevnaté řízky, odtržené i s patkou staršího dřeva. Pokud se podaří získat semena, lze množit i výsevem.[2][10]

  1. PENG, Tse-Hsiang; KAMELIN, Rudolf V. Flora of China: Acantholimon [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. 
  3. a b c d KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  4. a b KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  5. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  7. LLEDÓ, M.D. et al. Molecular phylogenetics of Limonium and related genera (Plumbaginaceae): biogeographical and systematic implications.. Am J Bot. 2005 Jul;:1189-98. doi: 10.3732/ajb.92.7.1189. Jul. 2005, čís. 92(7). 
  8. PILÁT, Albert. Atlas alpínek. Praha: Academia, 1973. 
  9. Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2019-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15. 
  10. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]