68. peruť RAF
| No. 68 Squadron RAF | |
|---|---|
| Země |  Spojené království |
| Existence | 30. ledna 1917 - 28. února 1919 7. ledna 1941 - 20. dubna 1945 1. ledna 1952 - 20. ledna 1959 |
| Typ | letecká peruť |
| Motto | „Vždy připraven“ |
| Velitelé | Max Aitken (1941-1943) |
| Nadřazené jednotky |  Royal Air Force |
| Účast | |
| Války | první světová válka druhá světová válka |
| Insignie | |
| Znak |  |
| Perutní varianta leteckého výsostného znaku RAF | |
Označení 68. peruť (anglicky No. 68 Squadron) bylo v Royal Flying Corps a Royal Air Force užíváno pro dvě odlišné perutě, z nichž pouze jedna byla jednotkou britských ozbrojených sil v přesném smyslu. Označení „No. 68 Squadron RFC“ bylo britskou vojenskou administrativou po nějakou dobu užíváno pro 2. peruť Australian Flying Corps.
První světová válka
[editovat | editovat zdroj]
2. peruť Australian Flying Corps byla zformována v Heliopolis v Egyptě v roce 1916.[1]:s.178–180 Po nějakou dobu byla britským vojenským místům známa jako "68. peruť RFC", podle některých zdrojů z důvodů předejití záměny s 2. perutí RFC. Toto označení nebylo perutí ani Australskými expedičními silami přijato, a ve skutečnosti od něj bylo počátkem roku 1918 upuštěno i Brity, ještě před vznikem Royal Air Force.
Jednotka byla původně vybavena letouny Airco DH.5 a nasazována k bitevním útokům na nepřátelské zákopy, a v lednu 1918 byla přezbrojena na stíhače S.E.5a, které si podržela do konce války. Peruť si nárokovala 77 vzdušných vítězství,[1]:s.44 a zůstala v Evropě až do 28. února 1919, kdy byla rozpuštěna.
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]Během druhé světové války byla 7. ledna 1941 na základně RAF Catterick zformována nová 68. peruť, první nesoucí toto označení v rámci Royal Air Force, jako jednotka nočních stíhačů vyzbrojená stroji Bristol Blenheim, která se stala operační 7. dubna téhož roku, předtím než byla přeložena do High Ercall. V květnu 1941 přešla na typ Bristol Beaufighter a v březnu 1942 se s nimi přesunula na základnu RAF Coltishall v Norfolku. V červenci 1944 peruť přezbrojila na typ de Havilland Mosquito.
Počínaje červencem 1941 se u peruti vyskytoval značný podíl exilových československých letců, v síle až osmi kompletních posádek.[p 1] Tato vzájemná pouta a noční stíhací aktivity perutě byly symbolicky vyjádřeny v roce 1944, když Air Chief Marshal Charles Steele peruti předal znak zobrazující hlavu sovy, doprovázené mottem v češtině „Vždy připraven“.[3][4]:s.2–11
V hodnosti Pilot Officer[p 2] působil u perutě i básník James Farrar. Padl v noci z 25. na 26. července 1944 když během hlídky nad Temží (jako navigátor Mosquita pilotovaného Fredem Kempem) pronásledoval létající střelu V-1.[4]:s.12
68. peruť byla deaktivována 20. dubna 1945 a většina příslušníků přeložena k jiným jednotkám, včetně 125. peruti RAF.
Peruti bylo za války přiznáno 61 sestřelů jistých, 9 pravděpodobných a 21 letounů nepřítele jako poškozené, a dále i zneškodnění 18 letounových střel V-1. Z toho na československé posádky připadá 21 vzdušných vítězství jistých, 3 pravděpodobné, 7 strojů poškozených a 3 zničené V-1.[2]:s.12
Poválečné období
[editovat | editovat zdroj]Peruť byla reaktivována 1. ledna 1952, a se stroji Gloster Meteor působila jako noční stíhací ze základny RAF Wahn v Západním Německu až do 20. ledna 1959, kdy byla přeznačena na 5. peruť RAF.
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Během války u peruti postupně působilo 23 československých pilotů, a 16 operátorů radaru, kteří u ní provedli celkem 1905 bojových letů, v souhrnné délce 4095 operačních hodin. Nejvyšší podíl Čechoslováků existoval na přelomu let 1942 a 1943, kdy bylo u jednotky 12 pilotů a 9 radarových operátorů československého původu současně.[2]:s.12
- ↑ Odpovídá armádní hodnosti poručík.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku No. 68 Squadron RAF na anglické Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CROFT, Peter L. A History of No. 68 Squadron RAF [PDF]. Royal Air Force Museum Laarbruch-Weeze [cit. 2016-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-02. (anglicky)
- MOLKENTIN, Michael. Fire in the Sky:The Australian Flying Corps in the First World War. Sydney: Allen & Unwin, 2010. ISBN 9781742370729. (anglicky)
- RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Kočičí oči: Čs. noční stíhači v RAF 1940-1945. Praha: Modelpres - ing. Zdeněk Šedina, 1993. 90 s. ISBN 80-901328-2-0.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu 68. peruť RAF na Wikimedia Commons - 68. peruť RAF na www.valka.cz
- 68. peruť RAF (1941-1945) na www.valka.cz
- Technet.cz: Noční lovci německých bombardérů. Čechoslováci u 68. perutě RAF
- (anglicky) 68 Squadron
- Čeští RAFáci - Grafický přehled služby našich pilotů u 68. stíhací perutě
