2,3,7,8-tetrachlordibenzodioxin
2,3,7,8-tetrachlordibenzodioxin | |
---|---|
Strukturní vzorec | |
Prostorový model | |
Obecné | |
Systematický název | 2,3,7,8-tetrachloroxanthren 2,3,7,8-tetrachlordibenzo[b,e][1,4]dioxin |
Triviální název | 2,3,7,8-tetrachlordibenzo-p-dioxin, dioxin, TCDD |
Sumární vzorec | C12H4Cl4O2 |
Vzhled | bezbarvá krystalická látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1746-01-6 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 321,98 g/mol |
Teplota tání | 305 °C |
Teplota varu | 421 °C |
Hustota | 1,643 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | 2×10−4 mg/l (25 °C) |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
TCDD (2,3,7,8-tetrachlordibenzo[b,e][1,4]dioxin, někdy také nesprávně jen dioxin) je bezbarvá nebo bílá krystalická látka, vysoce toxická a znečišťující přírodní prostředí. Patří do širší skupiny tzv. dioxinů, jejímž je nejvýznamnějším zástupcem. Po chemické stránce patří mezi kyslíkaté heterocyklické sloučeniny, odvozené od 1,4-dioxanu.
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Vzniká jako vedlejší produkt při výrobě herbicidů, resp. jejich polotovarů jako 2,4,5-trichlorfenolu a 2-(2,4,5-trichlorfenoxy)propionové kyseliny. Vytváří se také neúplnou oxidací 1,2-dichlorbenzenu, což je příčinou jeho výskytu v kouřových plynech špatně technologicky řešených spaloven komunálního odpadu, obsahujícího chlorované plasty, především polyvinylchlorid (PVC).
Případy expozice
[editovat | editovat zdroj]Dioxin zavinil desítky katastrof.
Byl například významnou nežádoucí příměsí postřiku Agent Orange, který užívala armáda USA během války ve Vietnamu a který následně způsobil značně zdravotní problémy jak americkým vojákům, tak zasaženým obyvatelům jižního Vietnamu. Dioxin také zamořil v 60. letech 20. století areál podniku Spolana Neratovice, který vyráběl a dodával dioxinem kontaminovanou složku pro výrobu Agent Orange.[2]
Znám je také kvůli úniku na milánském předměstí Seveso v roce 1976.[3] [4]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Dioxin je prakticky nerozpustný ve vodě, výborně se však rozpouští v nepolárních rozpouštědlech, jako např. v benzínu, benzenu, toluenu a tucích. Proto se přijat potravou hromadí v tukových tkáních živočichů včetně člověka.
Je velmi odolný proti oxidaci vzdušným kyslíkem, proto v přírodě přetrvává velmi dlouhou dobu. Existují pokusy vypěstovat kmeny bakterií, které by z jeho molekuly odbourávaly atomy chloru a přeměňovaly tuto látku na dibenzo[b,e][1,4]dioxin, který je méně škodlivý a v přírodě se rozkládá rychleji.
Fyziologické působení
[editovat | editovat zdroj]Do organizmu se může dostávat nejrůznějšími způsoby: vdechnutím prachu, v potravě nebo pokožkou. Ve vysokých koncentracích způsobuje dioxin záněty kůže (alergická dermatitida, chlorakné), při vdechnutí vyvolává záněty sliznic a plicní tkáně, což může končit i smrtí. Dalšími nejvíce postiženými orgány jsou oči, játra a ledviny. Smrtná dávka u krys LD50 při podání v potravě je pouhých 20 μg/kg.
I při dlouhodobé expozici dioxinem v menší koncentraci (při nižších dávkách) dochází k řadě typických příznaků/následků: Pigmentové poruchy (např. zmnožení pigmentových skvrn), cévní poruchy, ateroskleróza, zvýšení krevního tlaku, urychlení stárnutí (zejména díky poškození genetického aparátu buňky), hormonální poruchy, poruchy plodnosti (narušení reprodukčních funkcí), poruchy imunity; dioxin působí karcinogenně, teratogenně, mutagenně a hepatotoxicky, dochází k narušení nervů, postižení očí, jater a ledvin.
Dioxiny jsou schopny se bioakumulovat v tukových tkáních živočichů a lidí. [5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b 2,3,7,8-Tetrachlorodibenzo-P-dioxin. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Miroslav Šuta: Agent Orange a Spolana Archivováno 18. 7. 2011 na Wayback Machine., Literární noviny, 2008/24
- ↑ Bardoděj, Z.: Chemie v hygieně a toxikologii. LFH UK, Praha 1988
- ↑ Před třiceti lety došlo k dioxinové havárii v Sevesu, ecn.cz, 10.7.2006
- ↑ Archivovaná kopie. arnika.org [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-03.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Pavel Kalač: Polychlorovaná dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany v životním prostředí, Český ekologický ústav a MŽP ČR, Praha, 1995, ISBN 80-85645-01-7
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu 2,3,7,8-tetrachlordibenzodioxin na Wikimedia Commons