Meissa
| Meissa | |
|---|---|
 Poloha Meissy v souhvězdí Orionu (označena červeným kroužkem) | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Orion (Orion) |
| Rektascenze | 05h 35m 08.28s |
| Deklinace | +09° 56′ 02.99″ |
| Paralaxa | 2,59 ± 0,40 |
| Vzdálenost | 1300 ly (400 pc) |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 3,33 |
| Meissa A | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 3,7 |
| Meissa B | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 5,6 |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Meissa A | |
| Spektrální typ | O8 III |
| Hmotnost | 34 M☉ |
| Poloměr | 13 R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 200 000 L☉ |
| Povrchová teplota | 35 000 K |
| Stáří | 4,2 mil. let |
Meissa B | |
| Spektrální typ | B0 V |
| Hmotnost | 10,3 M☉ |
| Poloměr | 4,2 R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 6 300 L☉ |
| Povrchová teplota | 25 400 K |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Meissa, známá také jako Lambda Orionis (λ Orionis), je výrazná hvězda v souhvězdí Orionu. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 1300 světelných let od Slunce a tvoří hlavu Orionovy postavy. Se zdánlivou hvězdnou velikostí 3,33 je jednou z jasnějších hvězd v této oblasti.
Název
[editovat | editovat zdroj]Jméno Meissa pochází z arabského výrazu Al-Maisan, což znamená „zářivá“. Původně tento název označoval hvězdu Alhena (γ Geminorum), ale později byl omylem přiřazen k Lambda Orionis. Další jméno Heka vychází z arabského Al-Hakah, což bylo označení pro lunární stanici zahrnující Meissu a hvězdu Phi Orionis.[1]
Fyzikální vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Meissa je obří hvězda spektrální třídy O8 III s hmotností přibližně 34 hmotností Slunce a poloměrem asi 13krát větším než Slunce. Její povrchová teplota dosahuje přibližně 35 000 K, což jí dodává charakteristickou modrou barvu. Meissa vyzařuje především v ultrafialové části spektra a její celková svítivost činí asi 200 000krát více než Slunce.[2]
Hvězda je zdrojem rentgenového záření, pravděpodobně generovaného intenzivním hvězdným větrem. Tento vítr odnáší hmotu tempem přibližně 2,5×10−8 hmotností Slunce ročně.[3]
Dvojhvězda
[editovat | editovat zdroj]Meissa je dvojhvězda. Druhou složkou systému je hvězda hlavní posloupnosti spektrální třídy B0 V se zdánlivou hvězdnou velikostí 5,6. Tato složka se nachází ve vzdálenosti 4,4 ″ od hlavní hvězdy. Kromě toho systém obsahuje třetí složku, hvězdu třídy F8 V, která pravděpodobně obíhá ve větší vzdálenosti.[4]
Mlhovina
[editovat | editovat zdroj]Meissu obklopuje kruhová mlhovina o průměru přibližně 12 stupňů, která je pravděpodobně pozůstatkem dávné supernovy. Mlhovina je ionizována ultrafialovým zářením z Meissy a okolních horkých hvězd.[5]
Hvězdokupa
[editovat | editovat zdroj]Meissa je dominantní hvězdou mladé hvězdokupy známé jako λ Orionis nebo Collinder 69. Tato oblast je stará přibližně 5 milionů let a je významnou oblastí formování hvězd. Okolní plynný prstenec mohl vzniknout explozí supernovy, která mohla být společníkem Meissy. Potenciálním kandidátem na tento pozůstatek je neutronová hvězda Geminga, i když její vzdálenost od hvězdokupy tuto teorii zpochybňuje.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ALLEN, Richard Hinckley. Star Names: Their Lore and Meaning. [s.l.]: Dover Publications, 1963. ISBN 978-0486210797. S. 318.
- ↑ UNDERHILL, A. B. Effective temperatures, angular diameters, distances and linear radii for 160 O and B stars. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 1979, roč. 189, čís. 3, s. 601–605. DOI 10.1093/mnras/189.3.601.
- ↑ FRANCIOSINI, E. XMM-Newton observations of the young open cluster around λ Orionis. Astronomy & Astrophysics. 2011, roč. 530, s. A150. DOI 10.1051/0004-6361/201015248.
- ↑ SCARDIA, M. Micrometric measurements of binary stars (first list). Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1983, roč. 53, s. 433–440.
- ↑ KOENIG, Xavier. Spectroscopic Assessment of WISE-based Young Stellar Object Selection Near λ and σ Orionis. The Astronomical Journal. 2015, roč. 150, čís. 4, s. 100. DOI 10.1088/0004-6256/150/4/100.
- ↑ CUNHA, K. Is the expanding molecular cloud surrounding λ Orionis caused by a Supernova?. Astronomy and Astrophysics. 1996, roč. 309, s. 892–894.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Meissa na stránkách Jima Kalera (anglicky)
