Žahavci

Žahavci
Medúza
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Metazoa)
Nadoddělení	Parahoxozoa
Oddělení	Planulozoa
Kmen	žahavci (Cnidaria) Hatschek, 1888
Podkmeny
korálnatci (Anthozoa) Medusozoa výtrusenky (Myxozoa) † konulárie (Conulata) kaviárovky (Polypodiozoa)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žahavci (Cnidaria) jsou vodní, převážně mořští, bezobratlí. Jejich tělní stavba je poměrně jednoduchá s radiální souměrností. Tělo může dosahovat velikostí od několika milimetrů po 2 m. Je tvořeno tkáněmi odvozenými z ektodermu (epidermis) a entodermu (gastrodermis). Rosolovitá vrstva ležící mezi nimi je označována jako mezoglea. V mezoglee se mohou vyskytovat i buňky. Jedním z významných společných znaků jsou žahavé buňky několika typů nazývané knidocyty i jako nematocyty. Žahavci dokonce mají i jednoduchou nervovou soustavu a mnozí se dovedou pohybovat pomocí buněk, které fungují jako primitivní svaly. Mají slepou trávicí dutinu (láčku), která může být i velmi členitá.

Jsou převážně dravci. Potravou žahavců je plankton a nekton, výjimečně je prokázána i filtrace fytoplanktonu. Velcí medúzovci a korálnatci jsou schopni ulovit i větší kořist, např. i ryby. U korálnatců a některých medúzovců je vyvinuta symbióza s jednobuněčnými řasami (zooxantelami). K lovu využívané toxiny produkované žahavými buňkami mohou citelně poranit, případně usmrtit i člověka.

Stavba

Ektoderm tvoří povrch těla a obsahuje několik druhů buněk:

• buňky svalového epitelu s myofibrilami
• žahavé buňky (knidocyty, obsahují organely knidotocysty) – vznikají z epiteliálních buněk
  • penetranty – obsahují organelu nematocysta (tvar harpuny k snazší penetraci) se spirálně stočeným dutým vláknem a cytotoxiny, které vstříknou do kořisti
  • glutinanty – obsahují lepkavý sekret
  • volventy – obsahují organelu spirocysta se spirálně stočeným dutým vláknem, kterým mechanicky omezují pohyb kořisti
  • knidoblasty – dorůstající knidocyty, které nahrazují staré (všechny žahavé buňky jsou na jen jedno použití)
• smyslové buňky

Entoderm vystýlá láčku a plní trávicí funkci

• bičíkaté buňky sloužící k příjmu potravy
• sekreční buňky – vylučují trávicí enzymy
• buňky svalového epitelu – jsou kolmo ke stejným buňkám ektodermu, velmi rozvinutá u medúz
• bazální buňky – náhradní

Mezoglea – její tloušťka je velmi variabilní, nejtenčí je u nezmarů a nejsilnější u medúz a vyskytují se v ní nervové buňky, které bývají v těsném kontaktu s buňkami smyslovými. Této nervové soustavě se říká rozptýlená (difuzní), bývá někdy lehce zhuštěná ve věnci u chapadel kolem ústního otvoru a v prstenci na klobouku medúzy

Někteří žahavci si tvoří oporný skelet (kostru), u korálnatců a některých polypovců, je tvořen uhličitanem vápenatým. Schránky těchto živočichů tvoří i mohutné mořské útesy.

Rozmnožování

vývoj žahavců

Nepohlavně se žahavci množí pučením či strobilací, pohlavně se navíc množí obvykle jen medúza. Medúzy jsou obvykle odděleného pohlaví a pohlavní orgány jsou umístěny na spodní straně jejich klobouku. Rozmnožování žahavců se u různých skupin trochu liší, ale vždy vychází ze základního rozmnožovacího cyklu:

Plovoucí stádium je medúza, která má pohlavní orgány – pohlavním rozmnožováním vznikne larva (planula), která přisedne a vyroste v polypa, ten se nepohlavně pučením dále množí a vznikají buď další polypy, nebo medúzy (procesem zvaným strobilace). Jednotlivá stádia však mohou být u různých skupin i úplně potlačena. Například nezmar se vyskytuje pouze ve stádiu polypa a množí se v tomto stádiu pohlavně i nepohlavně, stejně jako korálnatci (také nemají žádné medúzové stádium). Někteří žahavci zase provozují jen stadium medúzy.

Rozšíření

Žahavci jsou převážně mořští živočichové, jen malá část jich pronikla do sladkých vod. Jsou početně zastoupeni od mělkého litorálu do velkých hloubek, s maximálním rozšířením v mělkých a teplých vodách tropického pásu. V malé míře jsou drobní a většinou solitérně žijící polypovci zastoupeni i v brakických a sladkých vodách. Útesotvorní koráli mají velký význam jako horninotvorná skupina živočichů.

Fylogeneze

Bazální skupinou žahavců jsou pravděpodobně korálnatci (Anthozoa), přestože se ještě nedávno (před molekulárními studiemi) soudilo, že jsou naopak skupinou nejodvozenější. Většina ostatních žahavců tvoří skupinu Medusozoa. Problematickým byl parazitický nezmar jeseteří (Polypodium hydriforme), dříve řazený do třídy polypovci (buď do řádu hydromedúz nebo k nezmarům Hydrina), později vyčleňovaný mimo žahavce do zvláštní skupiny kaviárovek (Polypodiozoa), která se však ukázala být sesterskou skupinou výtrusenek (Myxozoa) a na základě molekulárních analýz jsou opět obě začleněny do žahavců, zpravidla na úroveň samostatného podkmene (výtrusenky) a samostatné třídy nespadající do žádného podkmene (kaviárovky).

Systém

• korálnatci (Anthozoa)
• Medusozoa
  • kalichovky (Staurozoa) – dříve řazené k medúzovcům
  • čtyřhranky (Cubozoa)
  • medúzovci („Scyphozoa“) – nepřirozený taxon, zahrnující
    • korunovky (Coronatae)
    • talířovky (Semaeostomeae)
    • kořenoústky (Rhizostomeae)
  • polypovci (Hydrozoa)
• výtrusenky (Myxozoa)
  • Malacosporea
  • Myxosporea
• kaviárovky (Polypodiozoa)

Fylogenetický strom

Poté, co byly molekulární analýzy ribozomální RNA doplněny analýzou mitochondriálního genomu, podkmen Anthozoa (korálnatci) a již dříve zredukovaná třída Scyphozoa (medúzovci) se ukazují jako nepřirozené. U korálnatců to může být způsobeno nesprávným zahrnutím červnatců (Ceriantharia) – vyčlení-li se jako sesterská skupina zbylých korálnatců, monofylie může být obnovena. Na začátku 21. století se objevily hypotézy, do žahavců by mohly také patřit druhotně jednobuněčné výtrusenky (Myxozoa), dlouho považované za samostatný kmen s nevyjasněným postavením ve fylogenetickém stromu živočichů. Fylogenetické studie naznačovaly a v r. 2015 prokázaly, že se výtrusenky odvětvují na bázi Medusozoa a jejich sesterskou skupinou jsou kaviárovky (monotypická skupina s jediným zástupcem – nezmarem jeseteřím). Pravděpodobné příbuzenské vztahy recentních žahavců lze zobrazit následujícím fylogenetickým stromem:

žahavci (Cnidaria)

Medusozoa        kalichovky (Staurozoa)     čtyřhranky (Cubozoa)       korunovky (Coronatae)       Discomedusae   talířovky (Semaeostomeae)     kořenoústky (Rhizostomeae)     polypovci (Hydrozoa)   Trachylina     Leptolina           kaviárovky (Polypodiozoa)     výtrusenky (Myxozoa)       korálnatci (Anthozoa) (paraf.?)    šestičetní (Hexacorallia)     osmičetní (Octocorallia)     červnatci (Ceriantharia)

Nebezpečné žahavé druhy

Žahavci loví kořist pomocí žahavých buněk. V podstatě mají všichni žahavci žahavé buňky, ale jejich účinky se s každým druhem liší a pouze některé druhy mohou být nebezpečné člověku. Příznaky požahání mohou být od slabého pálení přes vřídky až po rozpad kůže, zvracení, dušnost a zástavu srdce (hlavně u čtyřhranek). Jako terapie se doporučuje na lokální požahání nalít ocet zamezující aktivaci nematocytů, které ještě nevypustily svůj jed, v žádném případě se nesmí používat alkohol nebo sladká voda, které naopak vyvolávají vypuštění zbylého jedu do rány. Po stabilizaci pacienta je doporučováno odstranit z kůže zbytky chapadla, přičemž před odstraněním i po něm je doporučováno ránu polít octem, pokud není dostupný ocet, používá se aspoň mořská voda. Při celkové otravě pak protišoková opatření a urychlený převoz k lékaři.

Polypovci

Většina polypovců není člověku nebezpečná. Jedinou výjimkou je rod Millepora, který ale žije pouze v tropických mořích. Vytváří pevnou vápenitou kostru, která může být až 0,5 m vysoká.

Trubýši

Někteří trubýši (nadřád polypovců) vytváří plynový vak pneumatofor, kterým je pak kolonie unášena na hladině. Další jedinci daktylozoidi vytvářejí dlouhá žahavá vlákna, která mohou koupajícího člověka omotat a požahat na velké části povrchu těla. Nejhojnější jsou v tropických a teplých evropských mořích. Patří k nim někdy až 120centimetrová měchýřovka portugalská (Physalia Physalis) a metr dlouhé kolonie Halystema rubra. Měchýřovka vznášivá dorůstá do velikosti jen 20 cm. Její tělo je načervenalé a vrchol měchýře bývá výrazně karmínově červený. Mají malé zvonce, které pulsují a napomáhají tak plavání.

Medúzovci

Nejsou tak nebezpečné jako čtyřhranky, ale přesto dotyk některých druhů není vůbec příjemný. Na západním pobřeží USA je nechvalně známá tzv. mořská kopřiva, způsobující nepříjemné požahání. Pod tímto názvem se skrývá Chrysaora quinquecirrha.

Čtyřhranky

Čtyřhranky patří mezi nejnebezpečnější žahavce. V oblastech, kde je hlášen výskyt nebezpečných druhů, by se člověk neměl koupat bez obleku. Neměl by sahat bez rukavic ani na nic, co čtyřhranku připomíná. Nejznámějším druhem, který žije při pobřeží Austrálie, je Chironex fleckeri.

Šestičetní

Šestičetní mají ramena v násobcích 6 (většinou). Mají jich nejméně 12. Sem patří sasanky, sasankám podobné organismy a koráli. Korály sice také žahají, ale hlavní nebezpečí je u nich spíše v pořezání. Sasanky jsou v podstatě nepříjemné všechny. Ve Středozemním moři je silně žahavá Alicia mirabilis. Měří až 40 cm. Má žlutavou barvu. Její průsvitné tělo a ramena jsou pokryta bradavicemi, které nepříjemně žahají.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu žahavci na Wikimedia Commons

Identifikátory taxonu	Wikidata: Q25441 Wikidruhy: Cnidaria ADW: Cnidaria AFD: Cnidaria BOLD: 3 EoL: 1745 EPPO: 1CNIDP Fauna Europaea: 10979 Fauna Europaea (new): bad6d16c-dadc-4f71-b3cd-f660d01482ab Fossilworks: 4524 GBIF: 43 iNaturalist: 47534 IRMNG: 151 ITIS: 48738 NCBI: 6073 NZOR: 6e5a7c0d-bd28-48cb-ade4-c4904cbf0b66 uBio: 230490 WoRMS: 1267

Autoritní data	PSH: 939 BNE: XX530049 BNF: cb119653720 (data) GND: 4171498-2 LCCN: sh98001754 NLI: 987007561337805171

Portály: Živočichové