Šenovská pahorkatina
| Šenovská pahorkatina | |
|---|---|
 Hrazený, pohled od Mikulášovic | |
| Nejvyšší bod | 608 m n. m. (Hrazený) |
| Nejnižší bod | 293 m n. m. (Sebnice v Dolní Poustevně) |
| Rozloha | 166 km² (na území Česka) |
| Střední výška | 417,5 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Šluknovská pahorkatina |
| Podřazené jednotky | Hrazenská pahorkatina, Mikulášovická pahorkatina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
 | |
| Horniny | granodiorit, bazaltoidy, dolerit |
| Povodí | Labe |
| Souřadnice | 50°58′32″ s. š., 14°25′33″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šenovská pahorkatina je geomorfologická jednotka, okrsek Šluknovské pahorkatiny. Nachází se v severní části Česka ve Šluknovském výběžku. Její rozloha je 166 km² a nejvyšším vrcholem je Hrazený (608 m).[1]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Šenovská pahorkatina je geomorfologický okrsek Šluknovské pahorkatiny o rozloze 166 km² s členitým reliéfem. Nachází se v západní, severní a částečně střední části Šluknovského výběžku. Severní, západní a část jižní hranice tvoří státní hranice s přesahem do sousedního Německa. Jižní hranice pokračuje po lužickém zlomu, údolím Mandavy a z Dolních Křečan pak údolími na sever až ke státní hranici v Jiříkově. Střední sklon území je 5°01' a střední nadmořská výška 417,5 m. Nejvyšším bodem je vrchol Hrazeného (608 m), nejnižším pak hladina Sebnice na státní hranici s Německem v Dolní Poustevně (293 m).[2] Převládající horninou je granodiorit, který se vyskytuje ve třech variantách: lužický, lipovsko-rožanský a hybridní. Ten doplňuje brtnická a rumburská žula a průniky třetihorních výlevných vyvřelin, především čediči příbuzných hornin, a dále dolerit. Územím prochází hlavní evropské rozvodí. K povodí Labe a úmoří Severního moře náleží vodní toky druhého řádu Vilémovský potok (Sebnice), Spréva a Křinice, k povodí Odry a úmoří Baltského moře patří Mandava. Krajina je středně zalesněná a náleží k 4.–5. lesnímu vegetačnímu stupni (bukovému, respektive jedlo-bukovému). Původní lesní porosty se dochovaly jen ojediněle, převládají smrkové monokultury s dominantním smrkem ztepilým (Picea abies), doplněným bukem lesním (Fagus sylvatica), jedlí bělokorou (Abies alba) či modřínem opadavým (Larix decidua). Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 6,5–7 °C, průměrné roční srážky pak v rozpětí 700–800 mm. Na jih území zasahuje Chráněná krajinná oblast Labské pískovce.
Vrcholy
[editovat | editovat zdroj]Výběr zahrnuje kopce pojmenované na Základní topografické mapě ČR, jejichž vrchol leží na českém území.[2]
- Hrazený (608 m)
- Tanečnice (599 m)
- Plešný (593 m)
- Ptačí vrch (562 m)
- Partyzánský vrch (530 m)
- Hraniční vrch (522 m)
- Vlčice (513 m)
- Buková hora (512 m)
- Jitrovník (510 m)
- Radar (509 m)
- Ječný vrch (503 m)
- Čapák (493 m)
- Hůrka (493 m)
- Liščí kameny (487 m)
- Špičák (481 m)
- Liščí vrch (480 m)
- Skřivánčí vrch (479 m)
- Strážný vrch (475 m)
- Jáchym (475 m)
- Jelení kopec (475 m)
- Srní (466 m)
- Roubený (461 m)
- Stráž (460 m)
- Mravenčák (459 m)
- Poustevník (456 m)
- Davidův vrch (448 m)
- Spálený vrch (443 m)
- Severák (436 m)
- Lobendavský vrch (430 m)
- Anenský vrch (420 m)
- Ferdinandův vrch (419 m)
- Ferdinandova výšina (416 m)
- Ptačí vrch (415 m)
- Rožanský vrch (414 m)
- Ptačí vrch (400 m)
- Židovský vrch (378 m)
- Prakopce (376 m)
- Hamr (340 m)
Geomorfologické členění
[editovat | editovat zdroj]Geomorfologický okrsek Šenovská pahorkatina se dělí na dva podokrsky:[3][4][5][6]
- provincie: Česká vysočina
- subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická
- oblast: IVA Krkonošská
- celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina
- okrsek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-A-a Hrazenská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-A-b Mikulášovická pahorkatina
- okrsek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina
- celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina
- oblast: IVA Krkonošská
- subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Základní topografická mapa ČR 1 : 10 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Základní topografická mapa ČR 1:25 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
- ↑ GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. S. 9.
- ↑ Geomorfologické jednotky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2022-01-30]. Dostupné online.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. 76 s.
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
- GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3.
- KOPECKÝ, Lubomír, a kol. Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000. M–33–IX Děčín. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. 176 s.
- MELICHAR, Jaroslav, a kol. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 252 s. ISBN 978-80-254-1704-1.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šenovská pahorkatina na Wikimedia Commons - Geomorfologické jednotky na stránkách ČÚZK
