Čchen (styl tchaj-ťi)

Čchen tchaj-ťi čchűan (陈式太极拳, pinyin Chen taiji quan) je nejstarší z pěti hlavních větví čínského bojového umění tchaj-ťi čchüan.^[1]

Systém Čchen tchaj-ťi čchűan

Pro styl Čchen je typická jeho všestrannost, neboť představuje jak efektivní zdravotní cvičení, tak i vysoce rozvinuté bojové umění. Tato podvojnost se odráží v základních technikách, ze kterých se skládá – na jedné straně měkké pomalé a uvolněné pohyby, na druhé straně rychlé explosivní výpady. Obojí propojeno v charakteristické spirály a kruhy. Pravidelný trénink tak působí příznivě na zdraví a zároveň umožňuje efektivní sebeobranu. V nenápadných spirálovitých a kruhových pohybech tradičních sestav se skrývá mnoho bojových technik, které vysvitnou až pod vedením zkušeného učitele.

Tchaj-ťi čchűan obsahuje osm základních „sil“, které obsahují pohyby v sestavách. Těchto osm „sil“ se v boji navzájem kombinuje a využívá se jejich rozdílných vlastností.

Peng – „odražení“ nebo „odpružení“, považuje se za nejdůležitější a slouží mj. k eliminaci úderu (měkkému blokování)
Lu – „zatažení“, pasivní obranná síla využívající útok soupeře
Ji – „stisknutí“, obranná síla sloužící k vyvedení soupeře z rovnováhy
An – „zatlačení“, obranná i útočná síla
Cai – „stržení“, útočná síla sloužící k vyvedení soupeře z rovnováhy
Lie - „rozdělení“, rychlá rotační síla
Zhou – „úder loktem“, slouží při blízkém kontaktu
Kao – „opření se ramenem“, také pro blízký kontakt

Historie

Styl čchen tchaj-ťi čchűan se vyvinul v 17. století v rodině Čchen ve vesnici Chenjiagou (陳家溝). Jeho vznik se připisuje především postavě Chen Wangtinga (陈王廷, 1597–1664), který působil jako generál v armádě dynastie Ming, po jejímž pádu se plně věnoval rozvíjení Wushu a studiu taoismu.

Chen Wangting stvořil více sestav tchaj-ťi, mj. dlouhou formu se 108 pozicemi a 43 forem „Dělových pěstí“ (Laojia Erlu, Paochui). Stejně tak je zakladatelem cvičení tchuej-šou (tlačící se ruce) a techniky lepivé kopí. Vnější forma většiny pozic se opírá o cvičení 32 forem zápasu generála Qi Jiguang z 16. století. Ovšem Chen Wangting ji naplnil novým obsahem, který si odnesl ze svého studia taoistických praktik Daoyin a Tuna, které stojí také v základu mnoha praktik čchi-kungu (Qi Gong). Tak vzniklo mnohostranné bojové umění spojující rozvoj čchi, správné dýchání a účinnou sebeobranu.

Pravděpodobně nejznámější učitel z rodiny Čchen je Chen Changxing (陳長興 Chén Chángxīng, Ch'en Chang-hsing, 1771-1853), který spojil formy rozvržené Chen Wangtingem do dvou sestav, pro které se vžil název stará forma (老架, Lao Jia). Navzdory tradici vzal Chen Changxing v roce 1820 do učení prvního žáka nepocházejícího přímo z rodiny Čchen. Byl jím Yang Luchan, pozdější zakladatel stylu Jang. Tento mladší styl se stal rychle velmi populární a dal základ třem dalším rodinným stylům Tchaj-ťi – Wu, Hao (Wu/Hao) a Sun. Původní učení se nadále udržovalo jako rodinná tradice a nebylo určeno pro veřejnost až do roku 1928.

V posledních několika desetiletích se v Číně stal z Čchen tchaj-ťi čchűan jeden z hlavních bojových stylů. Stejně tak v západních zemích roste jeho popularita, ať už jakožto bojového umění nebo zdravého životního stylu. Obojí je důsledkem otevření, k němuž došlo ve 20. století. Na konci 20. let porušil Chen Fake (陳發科, 陈发科, Chén Fākē, Ch'en Fa-k'e 1887-1957) a jeho synovec rodinou tradici a začali učit veřejně v Pekingu. Vliv tohoto učitele byl enormní a pekingská škola vyučující původní Chen Fakeho styl, nazývaný také Nový rám (Xin Jia), se proslavila díky mnoha slavným žákům. Mezi nejslavnější žáky Chen Fake patří Chen Zhaokui (陈照奎, Čchen Čao-Kchui), Chen Zhaopi (陈照丕, Čchen Čao-Pchi), Tian Xiuchen (田秀臣, Tchien Siu-Čchen), Lei Muni (雷慕尼,Lej Mu-Ni), Li Zhongyin(李忠荫, Li Čung-Jin), Xiao Qinglin (肖庆林,Siao Čing-Lin), Li Jingwu (李经悟, Li Ťing-Wu), Feng Zhiqiang (冯志强, Feng Č'-čiang) a Tian Jianhua (田剑华 Tchien Ťien-Chua).

V 80. letech se uskutečnilo druhé prolomení spojené se změnou čínské zahraniční politiky a s migrací čínských mistrů po světě. V této době byl ve vesnici Chen Jia Gou také ustanoven titul Buddhův bojovník pro čtyři putující učitele. Tito zvláštně vycvičení mistři cestují po světě a šíří nejstarší formu Tchán-ťi v západních zemích. Čtyři Buddhovi bojovníci jsou Čchen Siao-wang (vnuk Chen Fakea), Chen Zhenglei, Wang Xian a Ču Tchien-cchaj. Poslední z nich je učitelem Čaj Chua (Zhai Hua) a Čchin Ming Tchang (Qin Ming Tang), kteří přinesli Čchen tchaj-ťi čchűan do České republiky. Žákem Ču Tchien-cchaj je také Radek Kolář.

Tradiční sestavy

Do metodiky stylu Čchen patří několik sestav, se kterými jsou nerozlučně spjaty další druhy cvičení. Termíny "styl", "podstyl" , "sestava" a "forma" se nepoužívají jednotně. Pro sestavu nebo dvojici sestav, kterým jsou vlastní další cvičení (drily jednotlivých forem, procvičování principů, bojových aplikací, procvičování ve dvojici, posilování a zlepšování pozice dlouhým stáním atd.) se též někdy používá termín "styl".

Lao Jia

Tradiční stará forma (Lao-tia [Laojia, 老架]) tchaj-ťi čchüan rodiny Čchen. Skládá se ze dvou sestav - první (Laojia yilu, 老架一路) a druhé (Laojia erlu, 老架二路) formy. Vytvořil ji mistr Čchen Čhang-sing (1771 - 1853, 14 generace). Učitel legendárního Jang Lu-čchana [Yang LuChan], zakladatele stylu jang.

Lao Jia Yi Lu

Laojia yilu je klíčem a základní tréninkovou sestavou stylu Čchen tchaj-ťi čchűan. Vzešly z ní další styly a sestavy taijiquan, obsahuje mnoho pomalých plynulých pohybů, které vycházejí z principů navíjení hedvábí.

预备势 you4 bei4 shi4 [jű-pej š'] – Příprava
金刚捣碓 jin1 gang1 dao3 dui4 [ťin-kang tao-tuej] – Arhatův přetočený úder
懒扎衣 lan3 zha1 yi1 [lan-ča ji] – Líné uvazování oděvu
六封四闭 liu4 feng1 si4 bi4 [liou-feng s'-pi] – Šestero pečetění, čtvero zavření
单鞭 dan1 bian1 [tan-pien] – Jednostranný bič
金刚捣碓 jin1 gang1 dao3 dui4 [ťin-kang tao-tuej] – Arhatův přetočený úder
白鹤亮翅 bai2 he4 liang4 chi4 [paj-e liang-čch'] – Bílá husa provětrává křídla
斜行 xie2 xing4 [sie-sing] – Chůze našikmo
搂膝 lou3 xi1 [lou-si] – Objímání kolene
上三步 shang4 san1 bu4 [šang-san-pu] – Trojí vykročení
斜行 xie2 xing4 [sie-sing] – Chůze našikmo
varianta: 斜形 xie2 xing2 [sie-sing] Postoj našikmo
搂膝 lou3 xi1 [lou-si] – Objímání kolene
上三步 shang4 san1 bu4 [šang-san-pu] – Trojí vykročení
掩手肱拳 yan3 shou3 gong1 quan2 [jan-šou kung-čchűan] – Zakrytí ruky a úder paží
varianta: 掩手肱捶 yan3 shou3 gong1 chui2 [jan-šou kung-čchuej] Zakrytí ruky a úder paží
金刚捣碓 jin1 gang1 dao3 dui4 [ťin-kang tao-tue] – Arhatův přetočený úder
撇身拳 pie3 shen1 quan2 [pchie-šen-čchűan] – Úder nakloněným tělem
varianta: 撇身捶 pie3 shen1 chui2 [pchie-šen-čchuej] Úder nakloněným tělem
青拢出水 qing1 long2 chu1 shui3 [čching-lung čcho-šuej] – Černý drak vystupuje z vody
双推手 shuang1 tui1 shou3 [šuang tchuej-šou] – Odtlačování oběma rukama
肘底看拳 zhou3 di3 kan1 quan2 [čou-ti kchan-čchűan] – Sledování pěsti pod loktem
varianta: 肘底拳 zhou3 di3 quan2 [čou-ti čchűan] Pěst pod loktem
倒卷肱 dao4 juan3 gong1 [tao-tüan-kung] – Ústup s navíjením paže
白鹤亮翅 bai2 he4 liang4 chi4 [paj-e liang-čch'] – Bílá husa provětrává křídla
斜行 xie2 xing4 [sie-sing] – Chůze našikmo
闪通背 shan3 tong1 bei1 [šan-tchung-pej] – Problesknutí přes záda
掩手肱拳 yan3 shou3 gong1 quan2 [jan-šou kung-čchűan] – Zakrytí ruky a úder paží
六封四闭 liu4 feng1 si4 bi4 [liou-feng s'-pi] – Šestero pečetění, čtvero zavření
单鞭 dan1 bian1 [tan-pien] – Jednostranný bič
运手 yun4 shou3 [jűn-šou] – Stěhování rukou
varianta: 云手 yun2 shou3 [jűn-šou] Ruce plují jako oblaka
高探马 gao1 tan4 ma3 [kao-tchan-ma] – Zvysoka se natáhnout na koni
右擦脚 you4 ca1 jiao3 [jou-ccha-tiao] – Pravé stíraní nártu
左擦脚 zuo3 ca1 jiao3 [cuo-ccha-tiao] – Levé stíraní nártu
左蹬一跟 zuo3 deng4 yi1 gen1 [cuo-teng ji-ken] – Levý kop patou
上三步 shang4 san1 bu4 [šang-san-pu] – Trojí vykročení
击地捶 ji1 di4 chui2 [ťi-ti-čchuej] – Úder pěstí do země
varianta: 神仙一把抓 shen2 xian1 yi1 ba3 zhua1 [še-sian ji-pá-čua] Nesmrtelný nabírá do hrsti
踢二起 ti1 er4 qi3 [tchi-er-či] – Dvojí kop nahoru
护心拳 hu4 xin1 quan2 [chu-sin-čchűan] – Úder chráníci srdce
varianta: 护心捶 hu4 xin1 chui2 [chu-sin-čchuej] Úder chráníci srdce
旋风脚 xuan4 feng1 jiao3 [süen-feng-tiao] – Kop větrného víru
右蹬一跟 you4 deng4 yi1 gen1 [jou-teng ji-ken] – Pravý kop patou
掩手肱拳 yan3 shou3 gong1 quan2 [jan-šou kung-čchűan] – Zakrytí ruky a úder paží
小擒打 xiao3 qin2 da3 [siao-čchin-ta] – Malé chycení a úder
抱头推山 bao4 tou2 tui1 shan1 [pao-tchou tchuej-šan] – Držení hlavy a odtlačování hory
六封四闭 liu4 feng1 si4 bi4 [liou-feng s'-pi] – Šestero pečetění, čtvero zavření
单鞭 dan1 bian1 [tan-pien] – Jednostranný bič
前招 qian2 zhao1 [čchien-čao] – Přední technika
后招 hou4 zhao1 [chou-čao] – Zadní technika
野马芬鬃 ye3 ma3 fen4 zong1 [Je-ma fen-cung] – Rozčesávání hřívy divokého koně
六封四闭 liu4 feng1 si4 bi4 [liou-feng s'-pi] – Šestero pečetění, čtvero zavření
单鞭 dan1 bian1 [tan-pien] – Jednostranný bič
玉女穿梭 yu4 nu:3 chuan1 suo1 [jű-nű čchuan-suo] – Jadeitová žínka navléká člunek
懒扎衣 lan3 zha1 yi1 [lan-ča ji] – Líné uvazování oděvu
六封四闭 liu4 feng1 si4 bi4 [liou-feng s'-pi] – Šestero pečetění, čtvero zavření
单鞭 dan1 bian1 [tan-pien] – Jednostranný bič
运手 yun4 shou3 [jűn-šou] – Stěhování rukou
双摆连 shuang1 bai3 lian2 [šuang-paj-lien] – Dvojí opsání lotosu
跌岔 die1 cha4 [tie-čcha] – Spadnout do roznožky
金鸡独立 jin1 ji1 du2 li4 [ťin-ti tu-li] – Zlatý kur stojí na jedné noze
倒卷肱 dao4 juan3 gong1 [tao-tüan-kung] – Ústup s navíjením paže
白鹤亮翅 bai2 he4 liang4 chi4 [paj-e liang-čch'] – Bílá husa provětrává křídla
斜行 xie2 xing4 [sie-sing] – Chůze našikmo
闪通背 shan3 tong1 bei1 [šan-tchung-pej] – Problesknutí přes záda
掩手肱拳 yan3 shou3 gong1 quan2 [jan-šou kung-čchűan] – Zakrytí ruky a úder paží
六封四闭 liu4 feng1 si4 bi4 [liou-feng s'-pi] – Šestero pečetění, čtvero zavření
单鞭 dan1 bian1 [tan-pien] – Jednostranný bič
运手 yun4 shou3 [jűn-šou] – Stěhování rukou
高探马 gao1 tan4 ma3 [kao-tchan-ma] – Zvysoka se natáhnout na koni
十字脚 shi2 zi4 jiao3 [š'-c'-tiao] – Kop křížem
指档捶 zhi3 dang4 chui2 [č'-tang-čchuej] – Úder pěstí na rozkrok
猿猴献果 yuan2 hou2 xian4 guo3 – [jűan-chou sian-kuo] – Bílý op se chlubí plody
varianta: 猿猴探果 yuan2 hou2 tan4 guo3 [jűan-chou tchan-kuo] Bílý op ukazuje ovoce
单鞭 dan1 bian1 [tan-pien] – Jednostranný bič
雀地龙 que4 di4 long2 [čchüe-ti-lung] – Drak se snáší k zemi jak pták
上步七星 shang4 bu4 qi1 xing1 [šang-pu čchi-sing] – Vykročení a sedm hvězd
下步跨肱 xia4 bu4 kua4 gong1 [sia-pu kchua-kung] – Dokročení a rozpažení
varianta: 下步跨虎 xia4 bu4 kua4 hu3 [sia-pu kchua-chu] Dokročit a osedlat tygra
双摆连 shuang1 bai3 lian2 [šuang-paj-lien] – Dvojí opsání lotosu
当头炮 dang1 tou2 pao4 [tang-tchou-pchao] – Moždíř na hlavu
金刚捣碓 jin1 gang1 dao3 dui4 [ťin-kang tao-tuej] – Arhatův přetočený úder
收势 shou1 shi4 [šou-š'] – Zakončení

Xiao Jia Yi Lu, Er Lu

Xiao Jia je tradiční styl Chen taiji. Na rozdíl od velmi rozšířené Lao jia (v Xiao Jia nazývané Da Jia) si styl zachoval tradiční způsob výuky. Xiao jia se v angličtině někdy říká „small frame“, což je poněkud zavádějící označení. Na českém internetu existují o Xiao Jia různé mýty, jako že jde o styl, kde se formy dělají velmi malé, nebo dokonce že jde o styl, který v Chenjiagou cvičili jen staří lidé. Styl Xiao Jia je autentický styl taiji a vyučovaná forma dnes vypadá téměř přesně tak, jak ji popsal ve svém slavném manuálu Chen Xin (陈鑫): 陈氏太极拳图说 (Dostupné online v anglickém překladu zde) nebo jeho žák Chen Zhiming ve svém textu (online zde)

Podle osobního sdělení Chen Peishana se zdá, že styl se prostě dlouhou dobu tradičně vyučoval ve vzdálenější části vesnice, jeho zvládnutí bylo obtížnější a byl považován za skutečné „kung fu“. Popularizace stylu začala poměrně později než popularizace Da Jia. Xiao Jia je také tradičně méně spojena s Chen Jiagou. Zdá se, že většina lidí, kteří Xiao Jia cvičili v 18. generaci rodiny Chen a později, žila mimo Chenjiagou. Chen Liqing v Xianu například, další lidé z její generace ještě jinde. Na kontinentu je Xiao Jia k vidění v parcích v Kaifengu, Xianu, Luoyangu - ale v Chenjiagou o Xiaojia neuslyšíte, všichni se tam tváří, jako že nic takového neexistuje, ačkoli třeba Zhu Jiancai se Xiao Jia učil v Chen Jiagou od Chen Kezhonga (50-60 léta).

Na internetu jsou k vidění ukázky cvičení zástupců 20. generace rodiny Chen tradice Xiao Jia - Chen Peishana nebo jeho sestry Chen Peijiu, nebo zástupců ještě starší generace Chen Boxiang (陈伯祥), Chen Qinghuan (陈清环), Chen Liqing (陳立清) (1914- 2009). Část nositelů tradice Xiao Jia odešla v roce 1949 na Tchaj-wan, kde Xiao Jia vyučoval například velmistr Du Yuze (杜毓澤). Z jeho žáků na Tchaj-wanu dříve učil Xiao Jia snad jen Tu Zongren 凃宗仁. V kontinentální Číně a v USA publikoval na videu řadu forem také Chen Yunfu, student Chen Liqing. V Německu z této tchajwanské linie učí Xiao Jia Dietmar Stubenbaum.

Reference

↑ CHEN, Mark. Old frame Chen family Taijiquan. Berkeley, Calif.: North Atlantic Books : Distributed to the book trade by Publishers Group West, 2004. ISBN 978-1-55643-488-4.

Související články

[MarkChen2004-1] CHEN, Mark. Old frame Chen family Taijiquan. Berkeley, Calif.: North Atlantic Books : Distributed to the book trade by Publishers Group West, 2004. ISBN 978-1-55643-488-4.

[1]