Divadlo Minor
| Divadlo Minor | |
|---|---|
 Dětská pasáž a divadlo Minor | |
| Základní informace | |
| Stát |  Česko |
| Místo | Praha 1-Nové Město |
| Typ divadla | profesionální divadlo |
| Zaměření | činohra, pohádky |
| Budova | |
| Architekt | Bohumil Sláma |
| Otevření | 1928 |
| Osobnosti | |
| Ředitel | Jan Jirků |
| Další informace | |
  Divadlo Minor Divadlo Minor na mapě Prahy | |
| Souřadnice | 50°4′42,61″ s. š., 14°25′18,62″ v. d. |
| Adresa | Divadlo Minor Vodičkova 674/6 Praha 1, Nové Město 110 00 Praha 1 |
| Ulice | Vodičkova |
| Oficiální web | http://www.minor.cz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Divadlo Minor (dříve též Ústřední loutkové divadlo) je divadelní scéna se zaměřením na děti a mládež. Sídlí v ulici Vodičkova na Novém Městě v Praze 1, v někdejších prostorách kina Skaut.
Historie divadla
[editovat | editovat zdroj]
Divadlo Minor bylo zřízeno v budově podle projektu Bohumila Slámy z dubna 1928.[1] Minor, bývalé Ústřední loutkové divadlo, prošlo od roku 2001 obdobím změn spojených především se získáním nové moderní budovy ve Vodičkově ulici, za kterou divadlo obdrželo ocenění Stavba roku 2002 a Cenu primátora hlavního města Prahy za vytvoření ojedinělého prostoru pro kulturní aktivity dětí.[2]
V Minoru působí jak mladí tvůrci, většinou absolventi katedry alternativního a loutkového divadla DAMU (Jiří Adámek, Braňo Holiček, Jiří Jelínek, Jan Jirků, Eva Leinweberová, Apolena Novotná, Jakub Vašíček, Petr Vodička, Rosťa Novák), tak i osobnosti českého divadelního světa – režisér a dramatik David Drábek, bratři Matěj a Petr Formani, Arnošt Goldflam aj. Minorské inscenace získávají řadu ocenění na domácích i zahraničních festivalech a hrály se v řadě států celého světa (New York, Japonsko, Jižní Korea, Mexiko, Indonésie, Německo, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Rusko).
U příležitosti 10. výročí otevření nové budovy divadla proběhla proměna přilehlé pasáže v rozšířené divadelní foyer. Nachází se zde Galerie Minor s celoroční interaktivní výstavou a divadelní obchod. O víkendech zde probíhají tvůrčí dílny pro děti, dílny animovaného filmu, sítotisku aj.
Za dobu své existence spolupracoval Minor s řadou festivalů a projektů. Od roku 1996 hostí pravidelně oborovou přehlídku loutkového divadla Přelet nad loutkářským hnízdem (s výjimkou let 1999–2001, kdy došlo ke zbourání původního prostoru divadla Minor na Senovážném náměstí).[3] V roce 2011 byla zahájena každoroční spolupráce s festivalem Struny podzimu, zázemí zde nalezla programová část festivalu Struny dětem.[4] Stálým hostem divadla je také projekt scénického čtení Lukáše Hejlíka Listování.[5]
Divadlo Minor také spolupracuje s divadelními lektory a pořádá edukativní programy pro školy a veřejnost.
Založení a počátky divadla
[editovat | editovat zdroj]Dne 26. února 1950 zahájilo Ústřední loutkové divadlo svoji činnost premiérou inscenace hry Aloise Jiráska Pan Johanes v režii Jana Malíka, který ve snaze o vytvoření reprezentativní scény zavedl podle sovětského vzoru typ spodových loutek, tzv. javajek. Jednalo se o divadlo „iluzivní“, usilující o maximální jevištní realismus. V prvních letech se dramaturgie ÚLD zaměřila především na sovětské tituly, ale snažila se také o vytvoření původní české loutkové hry – dodnes se hraje například veršovaná pohádka Josefa Kainara Zlatovláska (jenom v ÚLD se hrála ve třech nastudováních, naposledy v režii Kamila Žišky, který za ni obdržel cenu na festivalu Mateřinka 2013), nebo Slavík Františka Pavlíčka (1958). Tajemníkem ÚLD byl v letech 1950 až 1959 Zdeněk Hora. Počátkem 60. let se ale stávající inscenační praxe ÚLD, které byla stále častěji vytýkána akademičnost a strnulost, vyčerpala.
60. léta
[editovat | editovat zdroj]60. léta vnesla do stylu Ústředního loutkového divadla odklon od závazného iluzivního kánonu. Začaly se používat i jiné typy loutek než javajky a výjimkou nebylo ani divadlo masek. Například v inscenaci Bajaja (1963) se v ÚLD poprvé objevuje použitá technika černého divadla do plastického, reliéfního prostoru. Výrazněji zaujala také inscenace Král jelenem (1969) v režii Jiřího Jaroše, pojatá v duchu italské komedie dell’arte, a významnou inscenací byl například i antiiluzivně pojatý Míček Flíček (1964) s odkrytými vodiči, což bylo dříve nemyslitelné.
70. léta
[editovat | editovat zdroj]V roce 1975 byla inscenací Strakonický dudák slavnostně otevřena zrekonstruovaná budova ÚLD a divadlo se při této příležitosti přejmenovalo na Divadlo Loutka. Ve druhé polovině 70. let zde vytvořil svébytný inscenační styl režisér Karel Brožek, který inklinoval k vážným, působivě pojatým tématům s akcentem na výtvarnou a hudební složku – např. Ze starých letopisů (podle I. Olbrachta; 1976).
Nová jména divadla
[editovat | editovat zdroj]V roce 1987 bylo divadlo přejmenováno na Divadlo u věže a v roce 1988 byl název upřesněn na Divadlo u Jindřišské věže. Dramaturgie mj. akcentovala moderní pohádky – k nejúspěšnějším inscenacím patřila např. A co strom, Palečku? (1985).
V roce 1991 bylo divadlo znovu přejmenováno na Minor – Divadlo herce a loutky a pod vedením režiséra Karla Makonje se zaměřilo na existenciálně a eticky laděná témata (např. ve scénické kompozici na motivy života a díla Antoina de Saint-Exupéryho Poutník hvězd; 1990) a uvádění inscenací i pro dospělé diváky. Divadlo dále nastudovalo dramatizaci knihy J. R. R. Tolkiena Hobit (1994) nebo inscenaci Kdo mi to uvěří, pane Moody? (1992).
Nový ředitel a stěhování
[editovat | editovat zdroj]
Od 1. října 1998 je ředitelem divadla ing. Zdeněk Pecháček. Budova divadla na Senovážném náměstí byla v rámci rekonstrukce Slovanského domu zbourána a Divadlo Minor přesídlilo na novou adresu ve Vodičkově ulici č. 6. Slavnostní otevření nové scény divadla proběhlo 6. až 9. prosince 2001. Sál s kapacitou 206 diváků má podobu klasické kukátkové scény. Divadlo Minor získalo ocenění Stavba roku 2002 a Cenu primátora hlavního města Prahy za vytvoření ojedinělého prostoru pro kulturní aktivity dětí.
Umělecké záměry nového tvůrčího týmu deklarovala inscenace Kouzelný zvon (2000) v režii Aurela Klimta a výpravě Martina Velíška. Na současné podobě divadla se zásadním způsobem podílel režisér Jan Jirků (např. v inscenacích Vánoce aneb Příběh o narození, 2002; Kabaret Tlukot a bubnování aneb Veliké putování, 2002; Bruncvík a lev, 2006 aj.). Mezi další výrazné tvůrce spjaté s Minorem patřili třeba bratři Petr a Matěj Formanové nebo režiséři Jiří Adámek, David Drábek, Apolena Novotná, Petr Vodička a další. Od sezóny 2003/2004 je dramaturgyní a autorkou či spoluautorkou některých scénářů Petra Zichová.
V roce 2001 divadlo navázalo spolupráci s Katedrou alternativního a loutkového divadla DAMU. V jejím rámci vznikla řada inscenací: Sedmero krkavců, Píseň písní, Vražda v Orient expresu, Díra ve zdi, Sny o bizonech.
Divadlo se účastnilo dvou mezinárodních divadelních projektů financovaných z fondů EU. V rámci projektu Culture Alchemy vznikla inscenace Bruncvík a lev. V rámci projektu LINGUA se konal v říjnu 2007 mezinárodní pohádkový festival a vznikla inscenace The Goodies (režie: Jiří Havelka), která v květnu 2008 hostovala v irském Dublinu.
Od 1. září 2024 je novým ředitelem divadla režisér, dramatik a spisovatel Jan Jirků.[6]
Pasáž Minor
[editovat | editovat zdroj]V prosinci 2011 byla otevřena Pasáž Minor. Nachází se zde mj. Galerie Minor, kde vznikají interaktivní výstavy. První z nich, Krajiny tělní, byla věnována lidskému tělu. Jejími autory byli Robert Smolík, Zuzana Vítková a Martin Janíček. Autorem dalších výstav je Jakub Zich.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ http://www.theatre-architecture.eu/cs/db.html?theatreId=13
- ↑ Databáze divadelní architektury [online]. Dostupné online.
- ↑ http://www.prelet.cz/index.php?lmut=cz&part=historie
- ↑ Archivovaná kopie. www.strunypodzimu.cz [online]. [cit. 2015-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-08.
- ↑ http://www.listovani.cz
- ↑ Od září povede Divadlo Minor Jan Jirků, nahradí dlouholetého ředitele Pecháčka | divadlo.cz. www.divadlo.cz [online]. 2024-06-14 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Divadlo Minor na Wikimedia Commons - Oficiální stránky divadla Minor
- i-divadlo
- Divadlo
- Recenze Vladimíra Hulce k inscenaci Hon na Jednorožce
- Recenze Jana Kerbra k inscenaci Demokracie
- Databáze divadel
- Rozhovor s ředitelem Zdeňkem Pecháčkem
- Historie festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem
- Struny dětem
- LiStOVáNí.cz
- Recenze Karla Makonje k inscenaci Kabaret Tlukot a bubnování aneb Veliké putování
- Divadlo.cz
