Přeskočit na obsah

Ödön von Horváth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ödön von Horvath)
Ödön von Horváth
Ödön von Horváth v roce 1919
Ödön von Horváth v roce 1919
Rodné jménoEdmund Josef von Horváth
Narození9. prosince 1901
Sušak, Rijeka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. června 1938 (ve věku 36 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Místo pohřbeníHeiligenstädter Friedhof
Povolánídramatik, spisovatel
Alma materMnichovská univerzita (do 1921)
Tématamúzické umění a germanistika
Významná dílaThe Age of the Fish
OceněníKleistova cena (1931)
Manžel(ka)Maria Elsner (1933–1934)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Ödöna von Horvátha na hřbitově Heiligenstädter Friedhof v Döblingu (Vídeň)

Ödön von Horváth (9. prosince 1901, Sušak, Rijeka – 1. června 1938, Paříž)[1] byl německy píšící dramatik a spisovatel, který pocházel z Rakouska-Uherska (dnešní území Chorvatska). Byl označován dobovou kritikou za "opravdový dramatický talent", ale i za "okrasu tábora německých komunistů". Vedle Brechta je považován za nejkritičtěji píšícího německého dramatika.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině maďarského šlechtice a rakousko-uherského diplomata Dr. Edmunda Josefa von Horvátha (1874–1950) a jeho německé ženy Marie Hermine (rozené Prehnal, 1882-1959). Dětství prožil v místech otcova diplomatického působení, tedy v Bělehradě, Budapešti, Bratislavě, Vídni a v Mnichově. Navštěvoval školy s různými vyučovacími jazyky, němčinou i maďarštinou.

V roce 1918 pobývala rodina v Bratislavě a v Budapešti, kde je zastihl konec války. Po válce odcestoval ke strýci do Vídně, aby složil maturitu. Pak odešel do Mnichova, kde dva roky studoval na univerzitě divadelní vědu, filozofii i germanistiku. V roce 1923 se vrátil k rodičům, kteří měli dům v hornobavorském Murnau, a věnoval se psaní. Dalšího roku odešel do Berlína.

Zde nejprve publikoval krátké texty, později zařazené do sbírky Sportmärchen. První drama Na krásné vyhlídce (drama morálky, lásky a lidské důstojnosti) napsal v roce 1926. Sympatizoval s Německou ligou pro lidská práva. Pro svou kritičnost byl považován za levicově smýšlejícího člověka.[zdroj?]

První úspěch slavil se svou „lidovou“ hrou Povídky z Vídeňského lesa (Geschichten aus dem Wiener Wald), inspirovanou Johannem Nepomukem Nestroyem a tradicí vídeňských lidových her. Po nástupu fašismu v Německu uprchl nejprve do Rakouska, pak do Československa a nakonec do Paříže. Zde tragicky zahynul, když na něj během bouřky spadla ulomená větev stromu.[3]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry

[editovat | editovat zdroj]
  • Mord in der Mohrengasse (vznik: 1923–1924/první uvedení:1980)
    • hra vznikla někdy v období let 1923 až 1924, poprvé byla však uvedena až rok 1980 ve Vídni
  • Na krásné vyhlídce (Zur schönen Aussicht, 1926–1927/1969)
    • vznik 1926/27, světová premiéra: 1969, Štýrský Hradec
  • Benátská noc (Italienische Nacht, 1931)
    • světová premiéra: 20. března 1931, Theater am Schiffbauerdamm, Berlín
  • Povídky z Vídeňského lesa (Geschichten aus dem Wiener Wald, 1931)
    • světová premiéra: 2. listopadu 1931, Deutsches Theater, Berlín
  • Víra, naděje, láska (Glaube, Liebe, Hoffnung, 1936)
    • světová premiéra: 13. listopadu 1936 pod názvem Liebe, Pflicht und Hoffnung, Theater für 49, Vídeň
  • Kazimír a Karolína (Kasimir und Karoline, 1932/1961)
    • světová premiéra: 18. listopadu 1932, Leipziger Schauspielhaus, Lipsko
    • tiskem hra vyšla poprvé až roku 1961
  • Neznámá ze Seiny (Die Unbekannte aus der Seine, 1933)
  • Don Juan se vrací z války (Don Juan kommt aus dem Krieg, 1936)
  • Figarův rozvod (Figaro lässt sich scheiden, 1936/1959)
  • Soudný den (Der jüngste Tag, 1937)

Romány

[editovat | editovat zdroj]
  • Třicet šest hodin (Sechsunddreißig Stunden) 1929
  • Věčný šosák (Der ewige Spießer) 1930
  • Mládež bez Boha (Jugend ohne Gott) 1937
  • Dítě naší doby (Ein Kind unserer Zeit) 1938
  • Století ryb (Das Zeitalter der Fische; název společného vydání Mládeže bez boha a Dítěte naší doby)

Česká vydání (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

(řazeno chronologicky od nejnovějšího)

  • Věčný šosák. Povznášející román ve třech dílech
    • z německého originálu Der ewige Spießer přeložila Hana Linhartová, Praha : Akropolis, 2013
  • Kazimír a Karolína. [lidová hra]
    • z německého originálu Kazimir und Karoline přeložil Josef Balvín, texty písní přeložil Josef Mlejnek, Praha: Artur, 2008
  • Hry
    • z německých originálů přeložili Josef Balvín … et al., Praha: Divadelní ústav, 2002
    • obsahuje hry Na krásné vyhlídce, Sládek, voják černé armády, Benátská noc, Povídky z Vídeňského lesa, Kazimír a Karolína, Víra, naděje, láska, Neznámá ze Seiny, Figarův rozvod, Don Juan se vrací z války a Soudný den
  • Bábinčina smrt
    • z německých originálů vybrala, přeložila a doslovem opatřila Ivana Vízdalová, Praha: Akropolis, 1998
  • Figarův rozvod
    • z něm. přel. Jarmila Hrubešová, Praha: Dilia, 1988
  • Soudný den
    • přel. Jarmila Hrubešová, Praha: Dilia, 1988
  • Století ryb (Mládež bez Boha. Dítě naší doby)
    • z něm. přel. a předml. naps. Lucy Topoľská, podle graf. osnovy Františka Muziky připravila Hana Keslová, Praha: Odeon, 1986
  • Století ryb
    • z něm přel. a předml. naps. Lucy Topoľská, Praha: Odeon, 1984
  • Benátská noc. Lidová hra
    • z něm. orig. Italienische Nacht přel. Josef Balvín, Praha: Dilia, 1979
  • Víra, naděje, láska. Malý tanec smrti
    • z něm. orig. Glaube, Liebe, Hoffnung přel. Valerie Sochorovská, Praha: Dilia, 1976
  • Kazimir a Karolína. Lidová hra
    • z něm. orig. Kasimir und Karoline přel. Jiří Stach, Praha: Dilia, 1975
  • Don Juan se vrací z války. Hra
    • z něm. orig. Don Juan kommt aus dem Krieg přel. Jarmila Hrubešová, Praha: Dilia, 1968
  • Povídky z Vídeňského lesa. Lidová hra o třech částech
    • přeložil Jiří Stach ; texty písní přeložil Pavel Kopta, Praha: Dilia, 1968
  • Povídky z Vídeňského lesa a jiné hry
    • z něm. originálů Geschichten aus dem Wiener Wald, Die Unbekannte aus der Seine, Figaro lässt sich scheiden přel. Jiří Stach, Karla Kvasničková, Jarmila Hrubešová, doslovem opatřil Jindřich Černý, Praha: Orbis, 1968

Rozhlasová zpracování v Českém rozhlasu

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KASTBERGER, Klaus. Horváth, Ödön von. In: KÜHLMANN, Wilhelm. Killy Literaturlexikon. 2., kompletně přepracované. vyd. Berlin / New York: Walter de Gruyter, 2009. ISBN 978-3-11-021391-1. Svazek 5: Har – Hug. S. 591–596.
  2. ↑ SMOČKOVÁ, Vladimíra. Několik poznámek k životu a dílu Ödöna von Horvátha. Dramatické umění. Praha: Svaz Českých dramatických umělců, 1990, roč. 1990, čís. 1, s. 203. Dostupné online. ISSN 0862-3422. 
  3. ↑ Ecce Homo - Ödön Josef von Horváth Archivováno 1. 3. 2014 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
  4. ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura, Oldřich Knitl. Ödön von Horváth: Figarův rozvod [online]. Český rozhlas, 2017-08-12 [cit. 2017-08-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ Ödön von Horváth: Povídky z Vídeňského lesa. Láska a smrt ve stínu řeznictví. Český rozhlas. 2017-01-01. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-08.  Archivováno 8. 1. 2017 na Wayback Machine.
  6. ↑ VELÍŠEK, Martin. Ödön von Horváth: Století ryb [online]. Český rozhlas, 2012-04-05 [cit. 2016-07-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ Ödön von Horváth: Neznámá ze Seiny [online]. Český rozhlas, 2014-06-15 [cit. 2017-10-07]. Dostupné online. 
  8. ↑ ŠEDIVÝ, František; SUCHANKOVÁ, Monika. Čeká každého z nás Soudný den? To je téma nové rozhlasové hry režiséra Víta Vencla. Vltava [online]. 2020-04-09 [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ödön_von_Horváth&oldid=24181344“