Edmund von Krieghammer
Edmund von Krieghammer | |
---|---|
![]() Edmund von Krieghammer | |
Ministr války Rakouska-Uherska | |
Ve funkci: 23. září 1893 – 17. prosince 1902 | |
Předchůdce | Rudolf von Merkl |
Nástupce | Heinrich von Pitreich |
Velitel 1. armádního sboru v Krakově | |
Ve funkci: 1889 – 1893 | |
Předchůdce | Ludvík Josef Windischgrätz |
Nástupce | Alexandr Uexküll-Gyllenband |
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Hodnost | generál jezdectva (1891), polní podmaršálek (1884), generálmajor (1879) |
Narození | 4. června 1831 Lanžhot ![]() |
Úmrtí | 21. srpna 1906 (ve věku 75 let) Bad Ischl ![]() |
Titul | svobodný pán (1899) |
Alma mater | Tereziánská voj. akademie |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Edmund von Krieghammer (4. června 1831 Lanžhot[1] – 21. srpna 1906 Bad Ischl[2]) byl rakousko-uherský generál a politik. Od mládí sloužil v c. k. armádě u různých jednotek jezdectva a vyznamenal se účastí v několika válečných konfliktech. Několik let byl pobočníkem císaře Františka Josefa a jako velitel armádmího sboru v Krakově dosáhl v roce 1891 hodnosti generála jezdectva. V letech 1893–1902 zastával funkci ministra války Rakouska-Uherska.[3]
Biografie[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c3/Krieghammer.jpg/220px-Krieghammer.jpg)
Pocházel z jihomoravského Lanžhota, narodil se jako jediný syn c. k. rytmistra Rudolfa Krieghammera (1796–1859), důstojníka císařské gardy. V letech 1843–1849 vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě[4] a do armády vstoupil v roce 1849 jako poručík u 5. pluku kyrysníků.[5] U této jednotky strávil dvacet let a byl postupně povýšen na nadporučíka (1854) a rytmistra (1859). Mezitím si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. V roce 1859 bojoval ve válce s Itálií a vyznamenal se v bitvě u Solferina. V prusko-rakouské válce znovu vynikl v bitvě u Hradce Králové (1866). Roku 1869 byl povýšen na majora a jmenován do funkce křídelního pobočníka císaře Františka Josefa (Flügel-Adjutant Seiner Majestät des Kaisers und Königs).[6] V roce 1874 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 10. pluku dragounů v Ceglédu.[7], od roku 1877 velitelem 3. dragounského pluku ve Vídni.[8]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/ee/COA_Krieghammer.jpg/220px-COA_Krieghammer.jpg)
V roce 1879 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 13. jezdecké brigády v Brodech ve východní Haliči[9] V rychlém sledu pak vystřídal pozice velitele 14. jezdecké brigády v Přemyšlu[10] a 3. jezdecké brigády v Mariboru.[11] V roce 1884 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála, následně byl velitelem jezdecké divize ve Lvově (1886–1888)[12] a 6. pěší divize ve Štýrském Hradci (1888–1889). V letech 1889–1893 byl velitelem 1. armádního sboru v Krakově,[13] respektive zemským velitelem pro západní Halič, Slezsko a severní Moravu.[14] K datu 1. listopadu 1891 byl jmenován generálem jezdectva.[15][16][17]
Od 23. září 1893 do 17. prosince 1902 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[18][19] Na funkci rezignoval kvůli opozici k jím předloženým branným zákonům.[16] Stavěly se proti němu oba zákonodárné sbory dualistické monarchie, tedy Uherský parlament i Říšská rada. Měl i neshody s generálním štábem. Naopak ve funkci ho dlouhodobě podporoval císař František Josef I.[15] Po rezignaci na funkci ministra byl k datu 1. ledna 1903 penzionován i v armádě.[20]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1872 se oženil s Adelheid Hauptovou (1838–1925), která pocházela z bohaté brněnské podnikatelské rodiny Hauptů z Buchenrode.[21] Svatba se konala na zámku Strausseneg (nyní Štrovsenek ve Slovinsku, který byl majetkem Hauptů. Na tomto zámku Krieghammer pobýval často především v období honů. V nedaleké vesnici Gomilsko je také pohřben v rodové hrobce Hauptů. Z manželství s Adelheid Hauptovou měl dvě děti. Dcera Olga (1873–1948) byla manželkou důstojníka Augusta Brand-Czissaryho a uplatnila se jako malířka.[22] Syn Konrad (uváděn též jako Curt) (1882–1969) sloužil v armádě a za první světové války dosáhl hodnosti podplukovníka.[23]
Sňatkem s Adelheid Hauptovou získal Krieghammer příbuzenské vazby mimo jiné na další vlivnou brněnskou průmyslnickou rodinu Schoellerů, ale i na několik vysokých důstojníků. Jeho švagry byli polní podmaršálové baron Stanislav Bourgoignon von Bamberg (1823–1884), baron August von Normann (1838–1920) a hrabě Stephan von Schlippenbach (1842–1910), kteří ve svém služebním postupu profitovali z vlivného postavení Edmunda Krieghammera.[24]
Edmundova mladší sestra Olga (1832–1919) se provdala za uherského šlechtice a c. k. podplukovníka Ference Szilvu de Szilvás (1814–1874).
Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]
Od otcovy nobilitace v roce 1858 užíval prostý šlechtický titul Edler von.[25] V úřadu ministra války byl v roce 1899 povýšen do stavu svobodných pánů (Freiherr von Krieghammer).[26] Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1890 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[27] Od roku 1889 byl čestným majitelem 100. pěšího pluku dislokovaného v Těšíně.[28] Za vojenské zásluhy byl nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku, s ohledem na své funkce císařského pobočníka a dlouholetého ministra války získal řadu ocenění i od zahraničních panovníků.[29]
Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]
velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1898)
velkokříž Leopoldova řádu (1896)
Řád železné koruny I. třídy (1892)
Řád železné koruny II. třídy (1889)
Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1859)
Zahraničí[editovat | editovat zdroj]
rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko)
Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
rytíř Řádu černé orlice (Německo)
velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
velkokříž Vojenského záslužného řádu (Bavorsko)
velkokříž Vojenského záslužného kříže (Španělsko)
velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko)
velkokříž Řádu bílého orla (Srbsko)
velkostuha Řádu vycházejícího slunce (Japonsko)
velkostuha Řádu bílého slona (Siam)
Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
Řád Medžidie II. třídy (Osmanská říše)
Řád Osmanie III. třídy (Osmanská říše)
velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko)
velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
Řád sv. Michaela (Bavorsko)
Domácí řád vendické koruny (Meklenbursko)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Bad Ischl
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XV.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 167 (heslo Edmond Krieghammer) ISBN 80-7185-226-0
- ↑ SWOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 13 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 370 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 173 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 122, 426 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1879; Vídeň, 1878; s. 121, 465 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 122 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 121 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 121 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 119 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 94 dostupné online
- ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Krieghammer, Edmund Frh. von (1832-1906), Feldmarschalleutnant, s. 271. (německy)
- ↑ a b Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 77 dostupné online
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584.
- ↑ Služební postup Edmunda Krieghammera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 95 dostupné online
- ↑ Rodina Leopolda Haupta na webu Encyklopedie města Brna dostupné online
- ↑ Životopis Olgy Brand, rozené Krieghammer na webu aukceobrazu dostupné online
- ↑ Curt von Krieghammer na webu cavallerie.at dostupné online
- ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2020; Praha, 2013; s. 190–193 (heslo Haupt z Buchenrode) ISBN 978-80-905324-1-0
- ↑ Nobilitační diplom Rudolfa Krieghammera z roku 1858 na webu Rakouského státního archivu dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1939; Gotha, 1939; s. 274 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1891; Vídeň, 1890; s. 248 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 100 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 578 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Edmunda von Krieghammera in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 258 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015; Praha, 2011; s. 220–222 (heslo Krieghammer) ISBN 978-80-904241-6-6
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Životopis Edmunda von Krieghammer na galerieosobnosti.muzeumnj.cz
- Ministři války Rakouska-Uherska
- Rakousko-uherští generálové
- Rakouští šlechtici
- Osobnosti prusko-rakouské války
- Rakouští válečníci
- Tajní radové
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Rytíři Řádu černé orlice
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu svatého Josefa
- Nositelé Řádu württemberské koruny
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu Spasitele
- Nositelé Řádu vycházejícího slunce
- Nositelé Řádu bílého slona
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Nositelé Řádu Medžidie
- Nositelé Řádu Osmanie
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Domácího řádu vendické koruny
- Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko)
- Nositelé Řádu svatého Alexandra
- Nositelé Vojenského záslužného řádu (Bavorsko)
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Španělsko)
- Úmrtí 21. srpna
- Narození v roce 1831
- Narození 4. června
- Úmrtí v Bad Ischlu
- Úmrtí v roce 1906
- Narození v Lanžhotě