Přeskočit na obsah

Daniela Kolářová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Daniela Kolářová
Daniela Kolářová (2022)
Daniela Kolářová (2022)
Narození21. září 1946 (77 let)
Cheb
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAMU v Praze
ChoťJiří Ornest
DětiŠimon Ornest, Matěj Ornest
PříbuzníJarmila Smejkalová (tchyně)
Český lev
Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli
2009 – Kawasakiho růže
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Daniela Kolářová
Poslankyně České národní rady
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Narození21. září 1946 (77 let)
Cheb
ChoťJiří Ornest (do 2017)
DětiŠimon Ornest
Matěj Ornest
PříbuzníJarmila Smejkalová (tchyně)
Alma materDivadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze (1964–1968)
CommonsDaniela Kolářová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniela Kolářová (* 21. září 1946 Cheb)[1] je česká herečka a bývalá politička.[1][2] Když jí byl rok, její rodiče se rozvedli a krátce na to se s matkou přestěhovaly do Karlových Varů, která zde získává místo mzdové účetní. Svého otce vidí Daniela znovu až ve svých pěti letech, kdy se také poprvé setkává se svojí mladší nevlastní sestrou Věrou, která emigrovala v roce 1968 do Nizozemska. [3]

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byla ve filmu a v televizi jednou z nejvíce obsazovaných hereček. Diváckou oblibu Daniele Kolářové přinesly role ve filmových komediích (Na samotě u lesa, Kulový blesk, Léto s kovbojem) a účast v televizních seriálech (Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města). Jejím častým hereckým partnerem byl Jaromír Hanzlík (Slasti Otce vlasti, Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, Taková normální rodinka). Hrála ve čtyřech filmech režiséra Jana Svěráka (Obecná škola, Akumulátor 1, Tmavomodrý svět, Vratné lahve).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Dětství prožila téměř celé v Karlových Varech, kde matka pracovala v účtárně divadla. Její rodiče se rozvedli, když jí byl rok. Až v pěti letech poznala svého vlastního otce a spolu s ním i mladší nevlastní sestru Věru, jež v roce 1968 emigrovala do Nizozemska. Při vzpomínkách na Vary se jí nejvíce vybaví blízkost lesa, možnost zimních sportů a především karlovarské divadlo s magickým šuměním vody dole pod orchestřištěm (hned vedle divadla teče řeka Teplá). Právě tam v devíti letech začala hereckou kariéru malou rolí v pohádce Císařovy šaty. Protože chodila dost cvičit, tak i pomýšlela na to, že by po gymnáziu šla na sportovní vysokou školu. Ale pak do jejího rozhodování výrazněji a výrazněji vstupovaly další divadelní pokusy. Na karlovarském gymnáziu hrála ve studentském divadle malých forem (nejdřív se jmenovalo Štycháček, později Kapsa).

Profesní[editovat | editovat zdroj]

V letech 1964 až 1968 studovala DAMU, kde se seznámila se svým budoucím manželem Jiřím Ornestem. V ročníku byla také s Ladislavem Potměšilem, Hanou Maciuchovou, Ivanem Vyskočilem a dalšími. Ještě než dostudovala DAMU (ve třetím ročníku), zahrála si velkou roli ve filmu Soukromá vichřice (1967, režie: Hynek Bočan). Po absolvování DAMU v roce 1968 nastoupila do Divadla S. K. Neumanna,[1] od roku 1971 do současnosti je členkou Divadla na Vinohradech. V poslední době ale sklízí úspěchy ve hrách, které na své mateřské scéně nehraje. Za svůj herecký výkon v inscenaci U cíle Thomase Bernharda v pražském Divadle Komedie získala koncem března 2005 Cenu Alfréda Radoka za ztvárnění postavy matky. Hrála i v Divadle Na zábradlí, ve Švandově divadle a v mnohých dalších. V roce 2018 na Febiofestu získala cenu Kristián za celoživotní mistrovství.[4]

Osobní[editovat | editovat zdroj]

Daniela Kolářová byla vdaná za herce a režiséra Divadla Na zábradlí Jiřího Ornesta.[1] Provdala se ve svých osmadvaceti, po čtrnácti letech se rozvedli. Poté měla roční vztah s Martinem Stropnickým, který se v té době také rozvedl.[5] Ovšem v polovině 90. let se podruhé vzali s Ornestem, ke kterému se vrátila. Mají spolu syny Šimona (* 1974) a Matěje (* 1977).[1] Bydlí v Praze a na Dobříšsku má domek. V letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady.[1][2] Nyní se věnuje charitě – působí jako předsedkyně správní rady nadace Duha,[6] pečující o dospělé lidi s mentálním postižením. Za úspěch považuje realizaci stacionáře s chráněnými dílnami a byty v pražských Měcholupech.

Divadelní role[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

• Betlémské Světlo (2022)

Televize[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Rozhovory[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f Naše rodina: Krásně přísná Daniela Kolářová. www.nase-rodina.cz [online]. [cit. 2010-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-27. 
  2. ↑ a b www.psp.cz [online]. [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ httsp://www.csfd.cz/tvurce/1223-daniela-kolarova/biografie/
  4. ↑ Sarkastický židovský humor, přesně to mi sedí, přiznává Daniela Kolářová. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-04-19 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ ...Kolářová poprvé o vztahu se Stropnickým!. Blesk [online]. 2022-04-18 [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ Správní rada nadace Duha. www.spolecnostduha.cz [online]. [cit. 2010-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-03. 
  7. ↑ František Pavlíček: Svatojánské vřesy. Vltava [online]. 2013-01-10 [cit. 2019-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-20. 
  8. ↑ VENCLOVÁ, Renata; HLAVICA, Lukáš. Alois Jirásek: Lucerna. Pohádková hra z českého podzámčí o poddanství, strachu z vrchnosti a odvaze postavit se za svá práva [online]. Český rozhlas, 2020-03-13 [cit. 2020-03-14]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, František: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 38, ISBN 80-200-0782-2
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 117, 256, 412, 520.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 621–623.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 440. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 304. 
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 74
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 339. 
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 103, 105, 107, 109, 111, 116, 119, 124, 127, 135–7, 139, 144, 146, 151–2, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 106. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Český lev za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli

Jana Preissová (1994) • Tereza Brodská (1995) • Veronika Žilková (1996) • Klára Issová (1997) • Agnieszka Siteková (1998) • Anna Geislerová (1999) • Eva Holubová (2000) • Zuzana Kronerová (2001) • Jana Hubinská (2002) • Vilma Cibulková (2003) • Klára Melíšková (2004) • Anna Geislerová (2005) • Jana Brejchová (2006) • Zuzana Bydžovská (2007) • Lenka Termerová (2008) • Daniela Kolářová (2009) • Eliška Balzerová (2010) • Taťjana Medvecká (2011) • Klára Melíšková (2012) • Jaroslava Pokorná (2013) • Lenka Krobotová (2014) • Lucie Žáčková (2015) • Klára Melíšková (2016) • Petra Špalková (2017) • Eliška Křenková (2018) • Klára Melíšková (2019) • Petra Špalková (2020) • Antonie Formanová (2021) • Martha Issová (2022) • Milena Steinmasslová (2023)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Daniela_Kolářová&oldid=23988437“