Přeskočit na obsah

Anna Auředníčková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anna Auředníčková
Rodné jménoAnna Schicková
Narození22. ledna 1873
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. července 1957 (ve věku 84 let)
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípřekladatelka
OceněníŘád Bílého lva
Manžel(ka)Zdenko Auředníček
DětiZdenko, Anna
Příbuzní
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Auředníčková, rozená Schicková, též Schiková[1] (22. ledna 1873, Praha, Rakousko-Uhersko – 19. července 1957, Praha, Československo) byla česká překladatelka, prozaička, propagátorka české kultury v zahraničí (zejména v Rakousku a Německu) a kulturní pracovnice mezi vídeňskými Čechy. Roku 1928 byla vyznamenána Československým řádem Bílého lva.[2] Až do roku 1989 přitom byla jedinou Češkou vyznamenanou tímto řádem, přičemž do roku 2016 řád získaly už jen Zdena Salivarová-Škvorecká a Madeleine Albrightová.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Anna Schicková se narodila 22. ledna 1873 v Praze. Byla dcerou žurnalisty, politika a šéfredaktora staročeských stranických (německy psaných) novin Politik Ignáta (Hynka) Schicka. Díky svému rodinnému zázemí se pohybovala ve vlasteneckém českém prostředí a dostalo se jí kvalitního obecného i jazykového vzdělání.[4] Dne 22. září 1891 se v Praze provdala za advokáta JUDr. Zdenka Auředníčka ,[5][p 1] se kterým měla syna Zdenka (*1892) a dceru Annu (*1902). Kvůli onemocnění manželova otce, Antona Auředníčka, se rodina v roce 1894 přestěhovala do Kutné Hory, kde Z. Auředníček převzal otcovu právnickou kancelář. Osudy rodiny velmi poznamenala obhajoba Leopolda Hilsnera, kterého Z. Auředníček obhajoval jako advokát ex offo v obou procesech v letech 1899–1900. Kvůli rozšířenému antisemitismu Zdenko Auředníček ztratil své klienty a jeho rodina byla šikanována. Na radu T. G. Masaryka se proto celá rodina roku 1902 odstěhovala do Vídně.[6]

Anna Auředníčková ve Vídni začala překládat z francouzštiny a angličtiny do němčiny, aby tak pomohla svému manželovi, jehož začátky byly velmi obtížné. Později navíc prosadila německé překlady českých autorů. V průběhu let tak přeložila desítky knih a stovky povídek a kratších textů.[4] Anna Auředníčková se účastnila krajanského spolkového života, zapojila do mezinárodního ženského hnutí a do činnosti Kulturbundu. V roce 1932 sestavila antologii české literatury Dreissig tschechische Erzähler.[4] Věnovala se také dobročinné práci a zprostředkovávala zahraniční koncerty, výstavy a přednášky českých umělců. Dům rodiny Auředníčkových pravidelně hostil české umělce a politiky. Anna Auředníčková díky této své činnosti ve Vídni získala přezdívku „český konzul“.[4] Za její zásluhy o propagaci české literatury a umění v Rakousku a podporu poskytovanou českým umělcům jí byl 12. prosince 1928 propůjčen československý Řád Bílého lva 5. třídy.[2][7]

Do Československa se Anna Auředníčková vrátila až roku 1938. Za druhé světové války byla tři roky vězněna v koncentračním táboře Terezín, kam byla roku 1941 jako osmašedesátiletá odtransportována z rasových důvodů (její otec i ona sama jako dítě byli pokřtění židé[1]). V Terezíně za války pracovala jako ošetřovatelka starých a nemocných lidí.[4] Po válce se vrátila do Prahy a svou vězeňskou zkušenost zachytila v knize Tři léta v Terezíně, vydané roku 1945.[2] V dalších letech se věnovala překladům (do češtiny z němčiny přeložila román L. Feuchtwangera Lišky na vinici) a drobné publicistice pro krajany v zahraničí, postupně však upadla v zapomenutí a žila v hmotné bídě.[3] Anna Auředníčková zemřela dne 19. července 1957 v Praze.[4] Pochována byla vedle svého manžela a syna na pražských Olšanských hřbitovech.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Dreissig tschechische Erzähler (Darmstädter Verlag, 1932) – antologie české literatury
  • Tři léta v Terezíně (Alois Hynek, 1945)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Anna Auředníčková překládala do němčiny především díla Karla Čapka.

Mezi další překládané autory patřili ze starších Ignát Herrmann, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, bratři Mrštíkové, Jan Neruda, Karel Matěj Čapek-Chod, Gabriela Preisová, Růžena Svobodová a další. Z novějších – tehdejších současných autorů to byli zejména Viktor Dyk, Benjamin Klička, Josef Kopta, Jiří Wolker, Jaromír John, Eduard Bass a další. Jen v roce 1932 přeložila 5 románů a 205 povídek.[8]

Databáze Národní knihovny ČR uvádí tyto její překlady do němčiny:

  • Das Absolutum oder Die Gottesfabrik (Karel Čapek: Továrna na absolutno, Berlín, 1924)
  • Die Hühnersteige (Emil Vachek: Bidýlko, Curych, 1935)
  • Und wer ist mehr (Václav Jelínek: A kdo je víc?, hornická veselohra, Lipsko, 1955)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jak vyplývá ze Soupisu pražských obyvatel, Anna Schiková byla pokřtěna až v roce 1885 v Bautzenu, ve stejný den jako její otec.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Soupis pražských obyvatel, Schik Hynek
  2. ↑ a b c d VACEK, Jiří. Hilsnerův obhájce. Polensko. 2002, čís. 4, s. 16. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Petr Zídek. Drama skutečně nadčasové. Lidové noviny. 2016, roč. XXIX, čís. 34, s. 10. ISSN 0862--5921. 
  4. ↑ a b c d e f Hana Klínková. Anna Auředníčková - „Český konzul“ ve Vídni. Tvar. 1998, roč. IX, čís. 7, s. 14. Dostupné online. ISSN 0862-657X. 
  5. ↑ Matrika oddaných, Panna Marie Vítězná, 1879-1891, snímek 284
  6. ↑ [Vacek, 2002, s. 15.]
  7. ↑ Československý řád Bílého lva 1923–1990 – Jmenný rejstřík nositelů [online]. ARCHIV KANCELÁŘE PREZIDENTA REPUBLIKY [cit. 2016-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-15. 
  8. ↑ 60. narozeniny A. Auředníčkové. Národní listy. 22. 1. 1933, s. 10. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEDLMAYEROVÁ, Oldra. Tichá pracovnice na velkém díle – k pětašedesátinám paní Anny Auředníčkové. Brno: Nezávislá politika, 1938. 24 s. 
  • Hana Klínková. Anna Auředníčková – Život ve znamení služby vlasti a české kultuře. In: Lucie Wittlichová. Vzkazy domů: příběhy Čechů, kteří odešli do zahraničí (emigrace a exil 1848-1989). Praha: Dny české státnosti : Labyrint, 2012. ISBN 978-80-87260-46-3. Kapitola 1918–1938, s. 139–148.
  • Hana Klínková. Anna Auředníčková - „Český konzul“ ve Vídni. Tvar. 1998, roč. IX, čís. 7, s. 14–15. Dostupné online. ISSN 0862-657X. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Auředníčková&oldid=23983407“