Tramvajová nehoda v Bukově 1947
V roce 1947 se v Ústí nad Labem (přesněji na Bukově) odehrála nejhorší tramvajová nehoda v historii Evropy – 13. července havarovala na Bukově plně obsazená souprava tramvaje (motorový vůz č. 25 + vlečný vůz č. 105) jedoucí na lince 1. Nehoda si vyžádala 30 životů.[1]
Přeplněná tramvaj linky 1 jela z Telnice, směrem k centru Ústí nad Labem. Cestujícími byli hlavně výletníci, kteří se v neděli odpoledne vraceli z ústeckého okolí zpět do města.[2] Vinou přetíženosti, možná nezkušenosti řidiče a snad i selhání brzd nabrala tramvaj v dlouhém klesání postupně rychlost až 70 km/h. Po posledním prudkém sjezdu z tzv. Walerova kopečku vjela nepřiměřenou rychlostí do rozjezdové výhybky u smyčky Bukov a vykolejila. Motorový vůz se naklonil a zachytil o sloup trolejového vedení, který jej rozpáral. Vlečný vůz 105 byl v podstatě vymrštěn na vlečný vůz (63) soupravy linky 5 stojící na vedlejší koleji.
Bilance této nehody překonala všechny havárie předcházející: třicet lidí zahynulo, těžce zraněných bylo 45, lehce pak 31. Přímo na místě zahynulo 19 lidí, další dva zemřeli při převozu do nemocnice a zbylých devět pak ještě v ní. Pohřbu obětí se 18. července zúčastnilo celkem 30 tisíc lidí, včetně ministra vnitra Václava Noska. Celá akce se změnila v celonárodní tragédii, a proto také zůstala v živé paměti na velmi dlouho.
| „ | "Táta měl mít v tu neděli volno, ale vzal mimořádnou směnu za kolegu a stalo se. Vyšetřování trvalo dost dlouho, což vedlo k mnoha fámám. Rodina tím dost trpěla. Velkou úlevou potom byla zpráva vyšetřovací komise, že řidič – můj otec – nenese žádnou vinu na neštěstí!" | “ |
— Jiří Rydvan, syn řidiče tramvaje[3] | ||
Vyšetřování svalilo veškerou vinu na řidiče tramvaje, který při tragédii také zahynul.[zdroj?] Dobový tisk psal nejprve o vině řidiče, pak zase o jeho příkladné spolehlivosti. Řidič Oldřich Rydvan, který srážku nepřežil, patřil údajně k nejspolehlivějším, rozpoznal nebezpečí a snažil se nehodě zabránit. Jako řidič tramvaje pracoval od roku 1945.[4] Roku 2007 byl k šedesátému výročí odhalen památník obětem havárie.[5]
Trať do Telnice byla roku 1955 zrušena z důvodu dolování uhlí a roku 1970 byla tramvajová doprava v Ústí nad Labem zrušena úplně.
Seznam obětí
[editovat | editovat zdroj]_A.jpg)
- Josef Blahák (* 1898), bytem v Ústí nad Labem
- Marie Blaháková (* 1902), bytem v Ústí nad Labem
- Oldřich Brož (* 1920), bytem v Praze
- Zdeňka Hampejzová
- Jaroslav Hejzlar (* 1908), bytem v Ústí nad Labem
- Petr Jandl (* 1941), syn Dobromily Jandlové
- Dobromila Jandlová (* 1914), matka Petra Jandla
- Barbora Karasová (* 1869), bytem v Ústí nad Labem
- Marie Matasová, bytem v Bukově
- Miroslav Musílek
- Václav Nedorost (* 1914), bytem v Ústí nad Labem
- Miroslava Pružinová (* 1914), bytem ve Střekově
- Ludmila Rejnková (* 1923), bytem v Bukově
- Oldřich Rydvan (* 1921), řidič tramvaje, bytem v Ústí nad Labem
- Josef Sedlák (* 1919), bytem v Ústí nad Labem
- Milada Sedláková (* 1915), manželka Josefa Sedláka, bytem v Ústí nad Labem
- Michal Siarij (* 1898), bytem ve Střekově
- Miroslav Suchý
- Ludmila Štolzová
- Jaroslav Tuček (* 1920), bytem v Ústí nad Labem
- Ferdinand Kozl (* 1920), bytem v Jablonném nad Orlicí
- Marie Tylšová (* 1878), bytem v Lysé nad Labem
- Josef Mičlo (* 1919), manžel Marie a otec Pavlíny Mičlové, bytem v Proboštově
- Marie Mičlová (* 1922), bytem v Proboštově
- Pavlína Mičlová (* 1944), bytem v Proboštově
- Marie Červená, bytem v Trmicích
- Karla Houžvičková (* 1914), bytem v Trmicích
- Karel Pochman (* 1890), bytem v Trnovanech
- Marie Pochmanová (* 1898), manželka Karla Pochmana, bytem v Trnovanech
- Anna Kadurová
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústí nad Labem ‘47: Třicet mrtvých a nejhorší nehoda tramvaje v dějinách Evropy. ČT24 [online]. Česká televize, 2017-07-13 [cit. 2024-07-14]. Dostupné online.
- ↑ 29 obětí tragické srážky pouliční dráhy v Ústí n. L.. Rudé právo. 1947-07-15, roč. 27, čís. 163, s. 1. Dostupné online [cit. 2024-07-14].
- ↑ MARŠÁLKOVÁ, Vladěna. Ústí si připomnělo 65 let od tramvajového neštěstí s třiceti mrtvými. iDNES.cz [online]. 2012-07-13 [cit. 2024-07-14]. Dostupné online.
- ↑ Řidič tramvaje nezavinil neštěstí. Rudé právo. 1947-07-16, roč. 27, čís. 164, s. 1. Dostupné online [cit. 2024-07-14].
- ↑ Největší tramvajová nehoda má po letech památník. Ústecký deník [online]. 2007-07-13 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KRSEK, Martin; ZUBÍK, Martin. Tramvajové neštěstí v Ústí nad Labem 13. července 1947. [s.l.]: Město Ústí nad Labem, 2007. 78 s. ISBN 978-80-86646-22-0.
