Přeskočit na obsah

Dominic Cummings

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dominic Cummings
Narození25. listopadu 1971 (53 let)
Durham
BydlištěIslington
Alma materExeterská kolej (do 1994)
Durham School
Povolánípolitický poradce
ChoťMary Wakefield (od 2011)[1]
PříbuzníJohn Laws (strýc z matčiny strany)[2]
FunkceDowning Street Chief of Staff (2019–2020)
Webdominiccummings.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dominic Mckenzie Cummings (* 25. listopadu 1971) je britský politický stratég, který byl v letech 2019 a 2020 hlavním poradcem britského premiéra Borise Johnsona.[3]

Mezi lety 2007 a 2014 byl zvláštním poradcem konzervativního poslance a ministra Michaela Govea. V letech 2015 a 2016 byl ředitelem hnutí Vote Leave, které pořádalo kampaň pro brexit v rámci referenda o členství Spojeného království v Evropské unii. Poté, co se stal Boris Johnson premiérem, byl Cummings jeho hlavním poradcem. Jeho vliv byl patrný na rezignaci ministra financí Sajida Javida v únoru 2020.

V květnu 2020 byl aktérem skandálu, když během lockdownu při pandemii covidu-19 cestoval na farmu svých rodičů s příznaky nemoci. Následně 45 konzervativních poslanců podepsalo výzvu na jeho odvolání.[4] Nicméně za Cummingse se postavil sám Johnson. Skandál otřásl důvěrou veřejnosti v odpovědnost vládních politiků vůči vlastním restrikcím.[5] V listopadu 2020 byl odvolán. Následně kritizoval vládu i Johnsona.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Durhamu v roce 1971. V roce 1994 vystudoval historii na Oxfordské univerzitě.[6] Následně tři roky pobýval v Rusku.[7] Pracoval pro společnost, která se snažila zřídit leteckou linku mezi městy Samara a Vídeň.

Od roku 1999 se začal pohybovat v politice. Mezi lety 1999 a 2002 řídil kampaň s názvem No Campaign financovanou zájmovou skupinou Business for Sterling. Šlo o euroskeptickou kampaň proti přijetí eura.[6] V roce 2002 pracoval jako hlavní stratég pro konzervativního vůdce opozice Iaina Duncana Smithe. Po osmi měsících však z pozice odešel a Smithe označil za nekompetentního.[8] V prosinci 2003 spolu s Jamesem Fraynem založil euroskeptický a libertariánský think tank The New Frontiers Foundation.[9][10] Think tank vydával články o tom, že by Spojené království nemělo směřovat k užší unii s Evropskou unií, a už vůbec ne za cenu ztráty obranných vazeb se Spojenými státy americkými.[11] Think tank dále volal po zrušení cel, reformě OSN, vývoji hypersonických bomb, reformě státní správy a zrušení veřejnoprávní BBC.[12] The New Frontiers Foundation ukončil činnost v březnu 2005.[13]

V roce 2004 byl klíčovou osobou v úspěšné kampani North East Says No (NESNO), která stála proti zřízení regionálního shromáždění. Populistický tón kampaně byl později použit i v kampani za brexit.[14]

V letech 2007 až 2014 pracoval pro konzervativního politika Michaela Govea. Mezi lety 2011 a 2014 byl jeho zvláštním poradcem a šéfem kabinetu na ministerstvu školství, kde byl Gove ministrem. Jeho nominaci mezi lety 2010 a 2011 blokoval Andy Coulson, šéf komunikace Davida Camerona. Coulson kvůli své kauze v lednu 2011 rezignoval a tím se uvolnila cesta pro jmenování Cummingse poradcem Govea.[15] V této funkci Cummings sepsal dlouhý esej s názvem Some thoughts on education and political priorities, ve kterém popsal návrh transformace Spojeného království do jakési meritokratické technopolis.[16] Současně kritizoval vládní politiky Nicka Clegga a Davida Davise. V roce 2012 státní zaměstnankyně získala odškodné ve výši 25 tisíc liber v případu šikany od Cummingse a dalšího člena Goveho týmu.[17] V roce 2014 z funkce poradce odešel.

V roce 2011 si vzal Mary Wakefieldovou, novinářku z The Spectator, do kterého nastoupila v době, kdy byl šéfeditorem Boris Johnson. V roce 2016 se jim narodil syn.

V říjnu 2015 se stal ředitelem kampaně Vote Leave. Coby šéf kampaně mu byl připisován slogan „Vote Leave“.[18] Poté, co voliči v referendu rozhodli o odchodu Spojeného království z EU, byl on a Matthew Elliott označeni za „mozky brexitu“.[19] Následně pracoval jako komunikační stratég pro poskytovate zdravotních služeb Babylon Health.

V roce 2019 dostal pokutu za pohrdání parlamentem, když se nedostavil na slyšení poslaneckého výboru, který prošetřoval dezinformace během kampaně pro brexit.[20] Krátce poté se stal seniorním poradcem pro premiéra Borise Johnsona. V roce 2020 dostal koronavirus a následně způsobil skandál s nedodržováním vládních restrikcí při lockdownu. V listopadu byl odvolán z funkce a jeho místo převzal stratég Isaac Levido.

V roce 2019 ho v televizním filmu Brexit (originální název Brexit: The Uncivil War) ztvárnil herec Benedict Cumberbatch.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dominic Cummings na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-04-29].
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-04-05].
  3. ↑ Dominic Cummings: PM's top adviser leaves No 10 to 'clear the air'. BBC News. 2020-11-13. Dostupné online [cit. 2025-02-25]. (anglicky) 
  4. ↑ MASON, Rowena; EDITOR, Rowena Mason Deputy political. The Conservative MPs calling for Dominic Cummings to go. The Guardian. 2020-05-29. Dostupné online [cit. 2025-02-25]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  5. ↑ FANCOURT, Daisy; STEPTOE, Andrew; WRIGHT, Liam. The Cummings effect: politics, trust, and behaviours during the COVID-19 pandemic. The Lancet. 2020-08, roč. 396, čís. 10249, s. 464–465. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-05-14. ISSN 0140-6736. doi:10.1016/S0140-6736(20)31690-1. (anglicky) 
  6. ↑ a b GIMSON, Andrew. A profile of Dominic Cummings, friend of Gove and enemy of Clegg. Conservative Home [online]. 2014-05-15 [cit. 2025-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ GRIERSON, Jamie. Labour questions Dominic Cummings's links to Russia. The Guardian. 2019-11-03. Dostupné online [cit. 2025-02-25]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  8. ↑ An optimistic Eurosceptic. The Economist. Dostupné online [cit. 2025-02-25]. ISSN 0013-0613. 
  9. ↑ People with Andrew Pierce. www.thetimes.com [online]. 2003-12-16 [cit. 2025-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ MAZZA, Julia. Dominic Cummings: made in the North East?. northeastbylines.co.uk [online]. 2021-07-21 [cit. 2025-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ ENGLISH, Otto. The Odyssean Project: In Search of Dominic Cummings – Part One. Byline Times [online]. 2020-01-09 [cit. 2025-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ MASON, Rowena. Dominic Cummings thinktank called for 'end of BBC in current form'. The Guardian. 2020-01-21. Dostupné online [cit. 2025-02-25]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  13. ↑ The Social Affairs Unit - Weblog: It could have been so much worse. web.archive.org [online]. 2005-05-07 [cit. 2025-02-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ MCDEVITT, Johnny. Dominic Cummings honed strategy in 2004 vote, video reveals. The Guardian. 2019-11-12. Dostupné online [cit. 2025-02-25]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  15. ↑ Michael Gove's controversial adviser Dominic Cummings 'quits to open. The Independent. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-09-12. (anglicky) 
  16. ↑ https://static.guim.co.uk/ni/1381763590219/-Some-thoughts-on-education.pdf
  17. ↑ HELM, Toby. Cummings and Johnson face backlash over sacking of advisers. The Observer. 2020-02-15. Dostupné online [cit. 2025-02-25]. ISSN 0029-7712. (anglicky) 
  18. ↑ MANCE, Henry. Combative Brexiter who took control of Vote Leave operation. Financial Times. 2016-06-14. Dostupné online [cit. 2025-02-25]. 
  19. ↑ PAYNE, Sebastian. How Vote Leave won the EU referendum. Financial Times. 2016-06-24. Dostupné online [cit. 2025-02-25]. 
  20. ↑ Vote Leave's Dominic Cummings 'in contempt of Parliament'. www.bbc.com. 2019-03-27. Dostupné online [cit. 2025-02-25]. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dominic_Cummings&oldid=24700653“