Přeskočit na obsah

Anton Bourguignon von Baumberg

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anton baron Bourguignon von Baumberg
Velitel námořní základny v Pule
Ve funkci:
1865 – 1879
PředchůdceAdrian Morelli
NástupceAlois von Pokorny
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostadmirál (1875), viceadmirál (1866), kontradmirál (1859)
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán
OceněníLeopoldův řád, Řád železné koruny

Anton Michael svobodný pán Bourguignon von Baumberg (8. června 1808 Heřmanův Městec – 28. května 1879 Pula) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1825, byl účastníkem několika válek a později zastával vysoké posty v námořní administraci. V letech 1865–1879 byl velitelem námořní základny v Pule. V roce 1875 se stal historicky prvním admirálem rakousko-uherského námořnictva.[pozn. 1]

Biografie

[editovat | editovat zdroj]
Fregata SMS Novara

Pocházel ze staré šlechtické rodiny původem z francouzské Provence, předkové od 18. století působili ve službách habsburské monarchie.[1] Narodil se jako nejstarší syn c. k. plukovníka Antona Bourguignona (1771–1836) a jeho první manželky Anny Rumpelmayerové. Původně měl sloužil v armádě a v roce 1823 nastoupil jako kadet k 35. pěšímu pluku, kterému velel jeho otec.[2] V roce 1825 přešel k námořní pěchotě a vystřídal službu na různých lodích, působil také v přístavech Benátky a Terst. V roce 1828 získal hodnost praporčíka a v roce 1839 byl povýšen na poručíka. V té době sloužil u námořního velitelství v Zadaru.[3]

V roce 1848 byl povýšen na korvetního kapitána a převzal vojenské oddělení u námořního velitelství v Terstu. Během revolučních bojů v Itálii v roce 1849 se zúčastnil blokády Benátek a téhož roku získal hodnost fregatního kapitána. V letech 1850–1853 byl referentem námořního odboru u vojenské komise Německého spolku ve Frankfurtu nad Mohanem.[4] Mezitím získal hodnosti kapitána řadové lodi (1852).[5] V letech 1854–1855 byl šéfem námořní sekce u vrchního velení armády[6] a poté byl pobočníkem arcivévody Maxmiliána na vlajkové lodi SMS Novara.[7]

SMS Kaiser, vlajková loď Antona Bourguignona v letech 1860–1861

V hodnosti kontradmirála (1856) byl velitelem námořní eskadry na vlajkové lodi SMS Schwarzenberg (1856–1857). V letech 1857–1859 byl velitelem v Terstu a ve válce se Sardinií (1859) byl znovu pobočníkem arcivévody Maxmiliána.[8] V letech 1860–1861 byl na vlajkové lodi SMS Kaiser velitelem eskadry v Jaderském moři a v roce 1861 získal hodnost viceadmirála. V letech 1861–1864 byl ze zdravotních důvodů mimo aktivní službu a žil v Lublani.[9] V roce 1864 byl jmenován velitelem námořní základy v Pule a o dva roky později převzal i velení místní pevnosti.[10] Měl významný podíl na organizaci a zesílení rakouského námořnictva před válkou s Itálií (1866). Velitelem v Pule zůstal až do své smrti v roce 1879.[11][12] K datu 9. dubna 1875 byl povýšen do hodnosti admirála.[13] Stal se historicky prvním nositelem této hodnosti, do té doby byly v rakouském a rakousko-uherském námořnictvu udělovány jen nižší hodnosti kontradmirála a viceadmirála. Admirálskou vlajku převzal fyzicky v Pule 10. dubna 1875 za přítomnosti císařovny Alžběty.[14]

Zemřel 28. května 1879 ve věku sedmdesáti let v Pule a byl zde také pohřben na námořním hřbitově.[15]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 se v Pule oženil s hraběnkou Johannou Lombardo-Murray (1825–1887), dcerou statkáře. Z manželství se narodilo pět dětí, dcery Anna Marie (1849–1938), Marie Anna (1859–1939) a Charlotta Helena (1860–1939) se provdaly za námořní důstojníky.[16] Syn Ferdinand Maxmilian (1855), kmotřenec arcivévody Maxmiliána, zemřel krátce po narození. Druhý syn Arthur (1857–1928) sloužil také u námořnictva a dosáhl hodnosti kontradmirála.[17]

Z Antonových početných sourozenců vynikl mladší nevlastní bratr Stanislaus (1823–1884), který v c. k. armádě dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl velitelem ve Vídni.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval šlechtický titul svobodného pána, který rodina získala v roce 1775.[18] Ve funkci velitele námořní základny v Pule obdržel v roce 1866 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[19] Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Kromě toho získal čestné občanství v Pule a rodném Heřmanově Městci.[20]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Po mírové smlouvě z Campo Formia (1797) během francouzských revolučních válek získalo Rakousko oblast Benátska a přístup k moři. Od té doby začalo budování rakouského válečného námořnictva, jeho veliteli byli zpočátku jmenováni generálové pozemního vojska se zkušenostmi na moři, až ve dvacátých letech 19. století se v hiearchii rakouské mariny začaly objevovat hodnosti kontradmirálů a viceadmirálů. Nejvyšší hodnosti admirála překvapivě nedosáhli ani arcivévodové Friedrich Ferdinand Rakouský a Maxmilián, kteří přitom pocházeli z rodu Habsburků a zastávali funkci vrchního velitele námořnictva (oba dosáhli jen hodnosti viceadmirála). Prvním admirálem rakousko-uherského námořnictva se tak stal Anton Bourguignon von Baumberg, který hodnost získal v roce 1875 při příležitosti 50 let služby u námořnictva. Prestiž jeho jmenování byla zdůrazněna přítomností císařovny Alžběty, když přebíral admirálskou vlajku. Po jeho úmrtí rakousko-uherské námořnictvo opět nemělo žádného admirála, do této hodnosti byl povýšen znovu až v roce 1882 tehdejší vrchní velitel Friedrich von Pöck.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1877; Gotha, 1877; s. 101 dostupné online
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1824; Vídeň, 1824; s. 165, 168 dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1841; Vídeň, 1841; s. 398 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1851; s. 545 dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1853; Vídeń, 1853; s. 70, 626 dostupné online
  6. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 68, 668 dostupné online
  7. ↑ Militär Schematismus des österereichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 40, 62 dostupné online
  8. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 523, 526 dostupné online
  9. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1862; s. 719 dostupné online
  10. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 699, 702 dostupné online
  11. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1879; Vídeň, 1878; s. 772, 776 dostupné online
  12. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1879; Vídeň, 1879; s. 3, 50 dostupné online
  13. ↑ Služební postup Antona Bourguignona von Baumberg in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 20 dostupné online
  14. ↑ Ottův slovník naučný; díl I.; Praha, 1888 (reprint 1996); s. 218 (heslo Admirál) ISBN 80-7185-058-6
  15. ↑ Hrobka Antona Bourguignona von Baumberg na webu Spolek pro vojenská pietní místa dostupné online
  16. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 76 dostupné online
  17. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 317–322 (heslo Arthur Bourguignon von Baumberg) ISBN 3-7648-2519-7
  18. ↑ Ottův slovník naučný, díl IV.; Praha, 1891 (reprint 1997); s. 502 (heslo Bourguignon z Baumberka) ISBN 80-7185-089-6
  19. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 125 dostupné online
  20. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Antona Bourguignona in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 252 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 115–121 (heslo Anton Bourguignon von Baumberg) ISBN 3-7648-2511-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anton_Bourguignon_von_Baumberg&oldid=24705199“