Přeskočit na obsah

Ploskovice (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Zámek Ploskovice)
Zámek Ploskovice
Zámek Ploskovice
Zámek Ploskovice
Účel stavby

Šlechtické sídlo

Základní informace
Slohbarokní
ArchitektKilián Ignác Dientzenhofer
Výstavba1. čtvrtina 18. století
Přestavba19. století
StavebníkAnna Marie Františka Toskánská
Další majiteléHabsbursko-lotrinská dynastie, Sasko-Lauenburg
Poloha
AdresaPloskovice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°33′35″ s. š., 14°12′3″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky26694/5-2215 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ploskovice (německy Schloss Ploschkowitz) jsou zámek ve stejnojmenné vesnici v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji, asi šest kilometrů východně od Litoměřic. Správu a zpřístupnění zámku veřejnosti zajišťuje Národní památkový ústav.

Ploskovický zámek založila v první čtvrtině osmnáctého století Anna Marie Františka Toskánská v sousedství staršího panského sídla, které bylo přibližně o devadesát let později zbořeno. V polovině devatenáctého století areál získali Habsburkové a zámek se stal letním sídlem bývalého císaře Ferdinanda I.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvním panským sídlem v Ploskovicích byla johanitská komenda upravená koncem první poloviny patnáctého století na tvrz.[1] Ta byla za Jana Habarta z Vřesovic, nejspíše v letech 1545–1575, přestavěna na renesanční zámek. Během třicetileté války byl ploskovický zámek několikrát vypleněn. V roce 1650 zemřel hrabě Jindřich Šlik. Ploskovické panství po něm zdědila dcera Marie Sidonie, která se provdala za Ottu Antonína z Trauchburgu. Pravděpodobně ona nechala zámek upravit a snad i rozšířit v barokním slohu.[2]


Zakladatelkou vrcholně barokního zámku byla Anna Marie Františka Toskánská, která se, po odloučení od manžela Giana Gastona Medicejského, do Ploskovic odstěhovala ze Zákup. Údajně bydlela na sousedním starém zámku a osobně dohlížela na stavbu. Aby utajila vysoké náklady, které snad přesáhly jeden milión zlatých, spálila veškeré účty.[3] Nedochovaly se žádné dokumenty z počátku stavby, ale kolem roku 1725 už probíhaly dokončovací práce.[3] Není znám ani architekt, který budovu vyprojektoval. Podle slohového rozboru je za něj považován Octavio Broggio,[3][4] Václav Špaček[5] nebo Kilián Ignác Dientzenhofer.[6]

Po matčině smrti v roce 1741 zámek zdědila Marie Anna Karolína Neuburská a po ní v roce 1753 syn Klement František de Paula. Klement František neměl potomky, a tak jeho majetek zdědil bavorský kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský. Jeho hlavním sídlem v Čechách byly Zákupy a na Ploskovickém zámku bydleli jen úředníci. V důsledku velkého útlaku poddaných došlo na ploskovickém panství v roce 1775 k velkému selskému povstání, jehož cílem bylo svrhnout vrchnostenského vrchního Antonína Mölzera, který na zámku bydlel a pracoval.[3] Povstání bylo potlačeno, několik vůdčích osobností popraveno v Litoměřicích a Antonín Mölzer zůstal v úřadě, ale došlo i ke zmírnění robotních povinností obyvatel.[7]

Také Maxmilián Josef Bavorský zemřel bez dětí, a jeho dědicem se tak stal Karel August Zweibrückenský, příslušník vedlejší rodové větve Wittelsbachů. Panství Ploskovice i Zákupy za něj hospodářsky upadala a v roce 1784 se je Karel August pokusil prodat knížeti Kristiánu Augustovi z Waldecka. Kníže však nezaplatil, takže se panství roku 1790 opět ujal Karel August Zweibrückenský. Posledním příslušníkem jeho rodu, kterému Ploskovice patřily, se stal Maxmilián Josef IV. Zweibrückenský († 1825).[7]

Zahradní průčelí
Budova na konci východní arkádové chodby

Roku 1805 zámek získal arcikníže Ferdinand III. Toskánský a o dva roky později bylo k Ploskovicím připojeno zahořanské panství. V té době starý barokní zámek zchátral natolik, že musel být v roce 1816 zbořen. Ferdinand zemřel v roce 1824 a zámek připadl jeho synu Leopoldovi II., kterému zůstal až do roku 1847.[7]

Po abdikaci rakouského císaře Ferdinanda I. a nástupu mladého Františka Josefa I. na císařský trůn v bouřlivém roce 1848 se měly zámky v Ploskovicích a Zákupech stát letními rezidencemi odstoupivšího Ferdinanda I. Zámek v Ploskovicích proto prošel velkou přestavbou, jejímž autorem je architekt Jan Bělský. Stavitel při ní hlavní budovu zvýšil o patro a na konci východních arkád přistavěl pavilon, který se stal protikladem klasicistní budovy z roku 1816 na opačném konci zámku. Uvnitř došlo k úpravám obytných prostor, byla zrušena stará kaple a její místo zaujalo schodiště. Nová kaple byla zřízena v přízemí západní části budovy.[7] V roce 1854 byl do kaple instalován malý oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého od Viléma Kandlera.[8] Ferdinand I. se do Ploskovic nastěhoval v roce 1854 (poprvé 4. června[6]) a využíval jej až do své smrti v roce 1878, kdy zámek převzal jako osobní majetek císař František Josef I.[7]

Císařova vnučka, arcivévodkyně Alžběta Marie Rakouská se do zámku nastěhovala po sňatku s princem Ottou z Windisch-Graetzu v roce 1905. Roku 1907 se zde manželům narodil třetí syn Rudolf Johann.[9]

Po vzniku Československa došlo k pokusu o oddělení Sudet, a v listopadu 1918 zámek obsadil litoměřický Bürgerwehr. Přestože situace netrvala dlouho, byl během ní zámek značně poškozen.[7] Ministerstvo zemědělství uvalilo svým výnosem z 29. dubna 1919 na bývalé císařské velkostatky v Čechách nucenou správu a dosavadní název ředitelství změnilo na Ředitelství bývalých císařských statků v Praze, jehož nástupnickým orgánem se roku 1921 stalo Ředitelství státních lesů a statků v Praze.[10] Východní pavilon začal roku 1919 sloužit jako česká škola.[7] Za první republiky zámek jako letní sídlo využívali ministři zahraničních věcí.[11]

V roce 1938 byly Ploskovice, současně s celým tehdejším německým pohraničím, územně odstoupeny Třetí říši, takže po celou dobu druhé světové války spadaly pod nacistické Německo a fungovaly jako nacionálně socialistická politická škola. Po roce 1945 zámek sloužil potřebám základní školy a státního statku, ale od roku 1952 začaly památkové úpravy.[7] V letech 1956–1958 během nich proběhlo restaurování maleb Josefa Navrátila.[12] V šedesátých letech dvacátého století byl zámek zpřístupněn veřejnosti.[11]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Grotta
Park

Hlavní zámecká budova je dvoupatrová a má obdélný půdorys.[4] Druhé patro pochází z přestavby v devatenáctém století, kdy byl také střední rizalit v zahradním průčelí zvýšen o atikové polopatro zakončené balustrádou. Nad rizalitem se zdvihá kupole, která je dominantou zámku.[6] Na severní straně budovy se nachází klenutý podjezd z roku 1852. Od hlavní budovy směřují směrem k východu a západu arkádové chodby.[4] Na konci východní arkády byl v devatenáctém století přistavěn pavilon určený pro císařův doprovod,[6] zatímco na západě stojí klasicistní budova,[7] v níž bývala kuchyně, cukrárna a obytné pokoje služebnictva.[6]

Fasády zámku jsou bohatě členěné štukováním a ve druhém patře je zdobí kartuše a medailóny, které podle návrhu Josefa Navrátila v letech 1851–1853 zhotovili Václav Levý a M. Effenberger. Alegorické sochy na atice jsou barokní.[4]

Interiéry byly zařízeny ve stylu rokoka. Ústřední sál je oválný a na jeho východní straně bývaly císařské pokoje, zatímco místnosti na druhé straně obývala jeho manželka.[6] Strop sálu původně zdobila barokní malba Čtyř světadílů od Václava Vavřince Reinera, ale v roce 1853 byla přemalována Josefem Navrátilem. Prostory ve druhém patře jsou bez výzdoby. V zámeckém suterénu byly umístěny dvě grotty s množstvím soch a členitých kašen.[4]

Park[editovat | editovat zdroj]

Zámecký park měří osm hektarů. Jeho osou je cesta od vstupního pavilonu, která na opačné straně pokračovala topolovou alejí k železniční zastávce.[13] Součástí zahrady je vodní nádrž a barokní gloriet se třemi kupolemi. Původně sloužil jako vyhlídka, ale byl upraven na vstupní bránu.[4] V zahradě roste jedna z nejstarších pavlovnií plstnatých (Paulownia tomentosa) v Čechách.

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Návštěvníkům jsou při prohlídkách zámku k dispozici dva okruhy. Základní okruh seznamuje návštěvníky s podobou jedenácti místností zařízených ve stylu druhé poloviny devatenáctého století a expozicí obrazů českého malířství devatenáctého století.[14] Druhý okruh je zaměřen na grotty z osmnáctého století.[15]

Návštěvnost zámku
Rok Počet návštěvníků
2015 30 228[16]
2016 32 146[16]
2017 32 176[16]
2018 33 631[17]
2019 31 799[17]

Zámek ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Romantická stavba posloužila již několikrát českým i zahraničním filmařům k natáčení několika filmů.

Pohádky[editovat | editovat zdroj]

Několik záběrů ploskovického zámku bylo pořízeno i do pohádek Deváté srdce, Živá voda, Panna a netvor.

České filmy a seriály[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční filmy a seriály[editovat | editovat zdroj]

  • Sarajevský atentát, 1975, režie Veljko Buljić, Jugoslávie a Československo
  • Amadeus, 1984, režie Miloš Forman
  • Jarní vody, 1991, Itálie
  • Příběhy mladého Indiana Jonese (seriál), 1992, USA
  • Hofmanův hlad, 1993, režie Leon de Winter, Nizozemsko
  • Německá píseň, 1994, režie Tom Toelle, Německo
  • Dívka tvých představ, 1998, Španělsko
  • Viktor Klemperer, 1998, Německo
  • Honoré de Balzac, 1998, režie José de Ayan
  • Inverze Canone, 1999, režie Ricky Tognazzi, Itálie
  • Červený Bedrník, řežie Graham Thakston, Velká Británie
  • Paradise Found, 20001, režie Mario Andeacchio, Francie, Německo, Austrálie
  • Maigret a princezna, 2002
  • First Daughter, 2003, režie Forest Whiteker, USA
  • Princ a já (The Prince and Me), 2003, režie Martha Coolidge, USA
  • Božena Němcová, 2004, režie: Dagmar Knöpfel, Německo
  • Dáma z Izieu (La Dame d´Izieu), 2006, režie Alain Wermus, Francie, Česko
  • Mušketýři (The Musketeers), seriál BBC

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Ploskovice – zámek, s. 378. Dále jen Anděl (1984). 
  2. ↑ Anděl (1984), s. 380.
  3. ↑ a b c d Anděl (1984), s. 382.
  4. ↑ a b c d e f Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Ploskovice, s. 78. 
  5. ↑ Sasko-lauenburští vévodové [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích. 1780–1914. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 711 s. ISBN 978-80-7422-332-7. S. 391–392. 
  7. ↑ a b c d e f g h i Anděl (1984), s. 383.
  8. ↑ Památky archaeologické a místopisné. Archaeologický sbor Musea království Českého a Historického spolku v Praze, 1854, s. 191. 
  9. ↑ WINDISCH-GRAETZ, Ghislaine. Kaiseradler und rote Nelke: das Leben der Tochter des Kronprinzen Rudolf. 2. Aufl. vyd. Wien: Amalthea 463 s. ISBN 978-3-85002-264-4. 
  10. ↑ JUNĚCOVÁ, Jiřina. Ředitelství císařských statků v Praze. Praha: Národní archiv, 2010. Číslo fondu: 1061/15. 
  11. ↑ a b Po roce 1918 [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ Anděl (1984), s. 384.
  13. ↑ O parku [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. 
  14. ↑ Zámecké interiéry (základní okruh) [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. 
  15. ↑ Grotty [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 26. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18. 
  17. ↑ a b Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2017–2019 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2021-10-30]. S. 24. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

C. k. / c. a k. rezidence
Vídeň
Rakouská část (Předlitavsko)
Uherská část (Zalitavsko)
Ostatní říšské země
Zahraničí
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ploskovice_(zámek)&oldid=23991761“